Poté, co se uzavřou britské volební místnosti a sečtou všechny hlasy, nemusí být ještě vůbec jasné, kdo Británii v příštích pěti letech povede. Spojené království s největší pravděpodobností směřuje k zablokovanému parlamentu, tedy stavu, kdy žádná strana nemá většinu. Převážně to znamená, že sestavování vlády bude v následujících týdnech velmi složité. Je také velmi pravděpodobné, že David Cameron svůj post premiéra již neobhájí.
Volební průzkumy ukazují nejvyrovnanější odhady výsledků za poslední dobu. Dvě největší partaje, Konzervativní strana v čele s Cameronem a labouristé vedení Edem Milibandem, by podle nejčerstvějších odhadů měly získat po 35 procentech hlasů.
Nicméně v Británii při volbách ani tak nerozhoduje počet hlasů jako spíše počet získaných křesel ve volebních jednomandátových okrscích. Právě tento způsob volby také zapříčiňuje to, že ve sněmovně dominují dvě velké strany a ostatní malí hráči jsou velmi málo zastoupeni. Tyto volby by se však měly stát prvními, které malé strany rozhodnou.
Aby strana mohla jmenovat premiéra a sestavit vládu, je nutné, aby disponovala většinou nebo aby ji podpořila některá z menších stran. Většina v tomto případě znamená získat alespoň 326 křesel v 650místné Dolní sněmovně. Přestože labouristé a konzervativci mají podle odhadů zdánlivě stejný počet procent hlasů, po přepočtu na křesla to pro konzervativce vychází na 280 křesel oproti 260 labouristickým.
Nabízí se tedy otázka, jak bude Dolní sněmovna vypadat, dojde-li v důsledku absence nadpoloviční většiny k zablokovanému parlamentu, což se téměř s jistotou stane. Ve hře jsou tři možné scénáře.
Jako první se nabízí menšinová vláda velké strany s podporou jedné nebo více menších stran. Testem pro fungování této možnosti se stane tzv. Královnina řeč, při které královna na konci května přednese vládní program vítězné strany. Tato agenda musí být následně odsouhlasena hlasováním. Pokud se vládnoucí straně pro agendu nepodaří získat nadpoloviční většinu, vláda padne.
Druhou možností je formální dohoda a spolupráce více stran. V tomto případě malé strany podporují vítěze. Sice za tuto podporu malé strany nezískají křesla ve vládě (a tolik zodpovědnosti), nicméně dostanou možnost se podílet na vytváření politik nové vlády. V tomto případě se jedná o volnější svazek než koaliční smlouva.
Třetí možností je uspořádání, které měla Británie v tomto období: koalice. Nicméně vyjednávání budou složitá, neboť téměř všechny strany postupně prohlásily, že spolu nejsou ochotny spolupracovat.
Liberální demokraté se cítí být poškozeni svou dosavadní spoluprací s konzervativci a nechali se slyšet, že ač se srdcem přiklánějí ke konzervativcům, hlava jim velí přiklonit se k labouristům. Labouristé zase dementovali jakoukoli možnou spolupráci se Skotskou nacionalistickou stranou (skončí třetí s padesátkou křesel), která jim byla v posledních týdnech podsouvána.
Ač to může znít banálně, nezbývá nám než počkat, jaký výsledek volby nakonec přinesou. Neexistují totiž dostatečná data pro to, aby bylo možné demonstrovat, jak si povedou malé strany po celé Británii. Nicméně už teď je jasné, že dění bude v následujících dnech velmi zajímavé. Neboť podle poslední věty, kterou Cameron ukončil svou volební kampaň, "tato volba bude definovat celou generaci".
