Řečtí kupci
Bulharské Romky prodávají své novorozence do zahraničí

Na 30 tisíc eur (asi 750 tisíc Kč) za zdravého chlapce a 20 tisíc eur (asi 500 tisíc Kč) za holčičku. Tolik platí řečtí rodiče za dítě z Bulharska. Každý rok odjíždějí z této balkánské země do Řecka, ke svým jižním sousedům, romské ženy ve vysokém stupni těhotenství. A vracejí se zpět domů bez břicha a dítěte.

Mladá žena, která se představila jako Ganka, zavírá opatrně masivní železná vrata, za nimiž se skrývá úzký zadní dvorek její rodiny. Všude se vrší papírové krabice a skleněné lahve. Omítka se odchlipuje od mokrých zdí. Je tu tma, už před měsíci obec odstavila přívod elektřiny a vody, uvádí ve své reportáži německá rozhlasová stanice Deutschlandfunk.

Přesto v domě žije Ganka s mužem a jejich osm dětí. Dva další jejich syny umístil sociální úřad v pečovatelských rodinách.

A potom je tu ještě malý hošík, kterého Ganka prodala před třemi lety v Řecku.

"Vzal mou ženu a dítě prodal." ON, to je jeden chlápek z romské čtvrti, který rodině půjčil peníze, ale ona je nemohla splatit. Přirozeně, že dítě prodat nechtěla, tvrdí Gančin muž. Ale: "Byla těhotná a on ji zastrašoval. Já jsem byl pryč, na jedné stavbě, proto tak tlačil." Ganka přikyvuje.

Žena natahuje svou tenoučkou ruku a bere do ní dřevo na otop. Její manžel rozpřahuje ruce v bezmocném gestu, jeho prsty jsou zbarvené dohněda.

Našel na pár dní práci při sběru lískových oříšků. Někdy pracuje na stavbě, ale většinou jeho rodina táhne ulicemi města, kde sbírá papír a flašky.

Nejsou zdaleka sami. Bulharští Romové jsou znevýhodňováni, odstrkáváni na okraj společnosti a mají sotva šance na práci a vzdělání, říká stanici Deutschlandfunk Tihomir Bezlov z Centra pro studium demokracie a kultury (CDK) v metropoli Sofii.

"Životní standard v romských čtvrtích odpovídá v zásadě situaci na vesnici ve střední Africe. Situace je prostě strašná. Lidé nemají žádný jistý příjem a existuje etnicky organizovaná kriminalita."

Vůdcové mocných klanů kontrolují život v mnoha ghettech, vypráví kriminolog. Rozhodují, která z žen bude vybrána, aby se prostituovala v zahraničí, či kdo musí prodat své dítě, aby se zaplatily dluhy.

Bezlov zapíná počítač a otevírá dokument s mapou Bulharska. Oblasti vlivu jednotlivých kartelů vytvářejí pestrou mozaiku. Krčí rameny. Zabránit obchodu s dětmi podle něj nepatří k prioritám bulharských úřadů.   

Pokud romská žena prodá dítě, v Bulharsku se ničím neproviní - tak uvažují úředníci. Ostatně, v opačném případě by bulharský stát musel platit příspěvek na dítě.

Takovou výtku však předsedkyně Státní komise proti obchodu s lidmi Antonaneta Vassilevová odmítá. Problém spíš je, že se jen málo žen obrátí na policii. Ve většině případů o tom slyšíme, když jsou ženy zpátky v Bulharsku a řeknou, že je oklamali. Údajně jim řekli, že můžou pracovat, jenže namísto toho jim sebrali dítě. Jsou ale i případy žen, pokračuje Vassilevová, jež přiznají, že svého potomka prodaly z vlastní vůle.

Takových případů komise ve spolupráci s policií zaregistrovala loni 38, většinu z nich v Řecku. Vassilevová si ale myslí, že jde jen o špičku ledovce.

"Nevěřím, že se počet těchto případů sníží. Řecké úřady proti tomu téměř nic nedělají. Legální předpisy jsou tam zkrátka příliš laxní! Všechno je hodně jednoduché.

Romské ženě se narodí dítě, nějaký řecký muž se prohlásí za otce, lékař řekne oukej a notář vystaví dokumenty. "Všichni spolupracují s obchodníky s lidmi!"

Pokud bude po dětech poptávka v zahraničí, obchodu nebude možné zabránit, myslí si Vassilevová. Na to je bída příliš velká.

Za svého synka dostala Ganka 1500 leva, to je v přepočtu pouhopouhých 37 tisíc korun. Mirel, říká tiše, Mirel. Tak se chlapec jmenoval, než jí ho (údajně) sebrali.