Tisíce atentátů a bojových akcí, statisíce mrtvých a raněných, ale také funkční podzemní stát, který v průběhu druhé světové války vydával stovky tiskovin a disponoval vlastním školstvím i soudnictvím. I taková byla činnost polské Zemské armády (Armia Krajowa), která tento týden oslavila sedmdesáté páté výročí založení.
Obyvatelé venkovského domu Barnes Lodge v Anglii byli u vytržení. Byl horký letní den čtyřiačtyřicátého roku a oni právě obdrželi dlouho očekávaný telegram: "Předsedovi vlády a vrchnímu veliteli: Společně jsme rozhodli o zahájení boje k dobytí (hlavního města) 1. srpna v 17.00 hodin. Boj začal. (Podepsán) domácí delegát a vicepremiér, velící důstojník Zemské armády."
V Barnes Lodge sídlila speciální britská radiotelegrafická jednotka a odesilatelem telegramu byl generál Tadeusz Bór-Komorowski spolu s dalšími zástupci polského odboje. Právě odstartovala akce Bouře, konkrétně Varšavské povstání. Polská Zemská armáda tak zahájila nejdůležitější boj své historie. V něm vykrvácela nejen ona, ale kvůli nečinnosti Rudé armády, která jí odmítala přijít na pomoc, i polské hlavní město.
Podomácku vyráběné samopaly
Zemská armáda, Armia Krajowa, vznikla 14. února 1942 a během Varšavského povstání, tedy v době svého největšího rozmachu, disponovala asi 380 tisíci mužů. Její počátky je však nutné hledat už v roce 1939, kdy bylo Polsko po vojenské porážce okupováno z jedné strany Hitlerovým Německem a z druhé strany Stalinovým Sovětským svazem. Vytvořením vojenského odboje byl krátce po porážce pověřen generál Michał Karaszewicz-Tokarzewski, který vytvořil vojenskou organizaci Služba vítězství Polska. Souběžně s tím vznikala i řada dalších vojenských a politických odbojových skupin, z nichž nejdůležitější byl Svaz ozbrojeného boje (SOB).
Právě z něj se postupem času stala hlavní složka polského vojenského odboje, na podzim 1941 sloužilo v jeho řadách přes čtyřicet tisíc důstojníků a vojáků. V únoru 1942 se transformoval na Zemskou armádu a v srpnu téhož roku dostaly ostatní vojenské skupiny rozkaz, aby se podřídily jejímu tehdejšímu hlavnímu veliteli Stefanu Roweckému operujícímu pod krycím jménem Grot.
"Výzbroj Zemské armády pocházela částečně ze zásob zakopaných a různě ukrytých polskými jednotkami po září 1939. Později si Armia Krajowa opatřovala zbraně a vybavení bojovými akcemi (německá výzbroj) a vlastní tajnou produkcí," popisuje jeden z aspektů její činnosti polský historik Zbigniew Mikesz. "Zbraně se tajně vyráběly v soukromých dílnách nebo ve vlastních podzemních závodech, které pro Zemskou armádu vyráběly samopaly typu Błyskawica a Sten, plamenomety, minomety, bomby, granáty a další výzbroj," dodává.
Podle údajů polských historiků Zemská armáda od počátku své činnosti až do počátku varšavského povstání vykolejila 732 německých vojenských transportů, poškodila nebo zničila přes čtyři tisíce vojenských vlaků a provedla 5,7 tisíce atentátů na Němce. Do července 1944 ztratila asi 62 tisíc vojáků, propočítává dopady vojenských akcí Andrzej Paczkowski v knize Půl století dějin Polska.
Atentát na kata
Asi nejvýznamnější akcí té doby byl atentát na velitele SS a policie ve Varšavě a jejím okolí Franze Kutscheru, který decimoval nejenom polský odboj, ale i civilní obyvatelstvo. Mimo jiné organizoval veřejné popravy a podle historika Mikesze za jeho krutovlády umíralo až čtyřicet civilistů denně. Pro Poláky je tak svou činností srovnatelný s Reinhardem Heydrichem v Československu.
Osudový den pro Kutscheru nastal 1. února 1944. "Kutscherův ocelově šedý Opel Admiral zahnul na bulvár kolem bývalého britského velvyslanectví v 9.06. Za ním jelo otevřené nákladní auto plné vojáků. Ozbrojení esesmani pochodovali podél vozu. Auto směřovalo pomalu k severu. Jeho příjezd oznámila žena na chodníku smluveným znamením - zvedla si kapuci kabátu a přešla přes silnici," popisuje průběh akce Norman Davies v knize Boj o Varšavu.
"Oblékla jsem se jako Němka, ty chodily v zimě s holými koleny a měly bílé podkolenky s bambulemi. Já jsem si takové sehnala. ... Moje přeběhnutí přes ulici znamenalo - to je ten vůz. A přejití 'Kamy' (druhá žena, spojka - pozn. red.) znamenalo - nastoupil a jede. Přešla jsem cestu a zůstala stát jako přibitá. Z druhé strany přiběhli chlapci a střílejí. ... To, co se odehrávalo před mýma očima, proběhlo jako v nějakém kriminálním nebo kovbojském filmu," popsala později akci polská muzikoložka Elżbieta Dziębowska, která se atentátu zúčastnila. V době, kdy proběhl, jí bylo teprve patnáct let. Kutschera útok nepřežil, stejně jako jeden z útočících Poláků.
Krvácející metropole
To nejdůležitější však Zemskou armádu teprve čekalo. Bylo to již zmiňované Varšavské povstání. Mělo jednak pozvednout morálku Poláků, jednak postavit sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina, který se v té době snažil prosadit u našich severních sousedů své loutky, před hotovou věc. Poláci by tak totiž získali výhodnější vyjednávací pozici, neboť by si své hlavní město osvobodili sami. Samotné rozhodnutí o zahájení povstání utvrdila zpráva, že se na varšavském předměstí Praga objevily sovětské tanky.
Do boje nastoupilo asi třicet tisíc vojáků Zemské armády, do čela německých vojsk se postavil generál Erich von dem Bach-Zelewski, který byl zkušený v protipartyzánských operacích. Mezi jeho oddíly byly i brigády složené z kriminálníků. Zpočátku se Zemské armádě její operace dařily, ale poté co Němci zahájili protiofenzivu, bylo hůř. Po měsíci tvrdých a krvavých pouličních bojů musela vyklidit Staré Město a později i další části Varšavy.
Rudá armáda - třebaže stála kousek od polského hlavního města - se však z rozhodnutí Stalina nehýbala. "Po nějaké době už nám bylo jasné, že žádná pomoc nepřijde. Tehdy už mezi námi kolovala báseň: Čekáme na tebe, nákazo rudá, abys nás osvobodila od černé smrti... Nadšení mizelo. S kamarádkami jsme chodily po sklepeních a pozorovaly, jak už toho všichni mají dost. Říkali: Skončete to," popisuje situaci v okupované Varšavě tehdy patnáctiletá Ludmiła Płochocka.
Nakonec muselo velení povstání začít jednat o kapitulaci a 2. října 1944 se vzdalo. Vojákům Zemské armády byla přiznána práva vojenských zajatců a civilní obyvatelé museli město opustit. Varšava, v jejíchž troskách zůstalo 180 tisíc civilních obětí a asi osmnáct tisíc členů Zemské armády, byla odsouzena ke zničení.
Do gulagů
Vojáci Armii Krajowe sice i nadále bojovali proti nacistům, o jejich osudu už však bylo rozhodnuto. Stalin totiž vyšachoval ze hry polskou exilovou vládu v Londýně a pod jeho vlivem mezinárodní společenství uznalo jako polskou vládu takzvaný Lublinský výbor složený z komunistů.
Na území Polska začala působit sovětská tajná služba NKVD a zatýkat jednotlivé členy Zemské armády. Celkem jich bylo několik desítek tisíc, mnoho z nich skončilo v Sovětském svazu. Nový hlavní velitel Zemské armády Leopold Okulicki - Tadeusz Bór-Komorowski totiž skončil po porážce Varšavského povstání v německém zajetí - organizaci 19. ledna 1945 rozpustil. Podstatná část jejích příslušníků se však po několik následujících let podílela na odboji proti komunistům a Sovětům.
Zemská armáda byla za druhé světové války pouze jedna výseč takzvaného Podzemního státu. Podílela se však i na další jeho činnosti. Ta se projevovala například funkčními soudy, které odsuzovaly kolaboranty. Už na počátku okupace se ustavil z pověření exilové vlády Výbor pro záležitosti Polska, v němž na jeho počátku aktivně působil generál Kazimierz Sosnkowski, velitel předchůdce Zemské armády. Právě ten stál v čele podzemního státu, i když v exilu, jednotliví jeho členové pak měli vykonávat správu v jednotlivých správních oblastech.
Činnost podzemního státu šla i do takových podrobností, jako bylo fungující podzemní školství. Například ve Slezsku totiž byly polské základní školy povoleny jen v několika větších městech, takže výuka musela probíhat potají.
