Útrapy uprchlíků
Cesta migrantů do Evropy je plná násilí, korupce a smrti

Vydírání, korupce a strach. Násilí, hlad a někdy i smrt. Cesta migrantů ze západní Afriky, kteří sní o březích Evropy, se může změnit v peklo plné nástrah. Ať už pocházejí z Gambie, Pobřeží slonoviny, Senegalu, či Nigérie, vše začíná "hustlerem", jak se ve slangu nazývá prostředník či vyjednávač, zkrátka podloudník, který cestu organizuje.

Jejich upřímnost i ceny se různí a potenciální migranti obvykle získávají zcela mylný obrázek o tom, jak budou v Evropě přivítáni.

Mnoho z nich nemá ve své zemi původu žádné oficiální dokumenty a evropskému pojetí nelegálního statusu nerozumějí. A většina z nich nemá ani potuchy o nesmírných obtížích, které na ně cestou čekají. "Nevěděli jsme, že budeme v ohrožení života," říká 27letý Kante Sekou, který cestu po příjezdu do Libye vzdal.

Hustleři si za cestu, která v jejich podání povede až do Evropy, říkají od 200 tisíc do milionu západoafrických franků (8100 až 40 300 korun) za osobu. Za tuto částku se migranti ovšem často nedostanou dále než do města Agadez ve středním Nigeru anebo do Libye.

Směr Niger

I přes rostoucí tlak zastavit příliv lidí mířících do Evropy zůstává Niger klíčovou trasou na cestě migrantů. Mnoho z nich však během jejich putování oberou bezohlední policisté a pohraničníci.

Podle svědků jsou obzvlášť chamtiví zkorumpovaní státní zaměstnanci v sousední zemi, v západoafrickém Burkina Fasu. Existují svědectví migrantů o tom, jak zde byli drženi v přeplněných celách tak dlouho, dokud se nevyplatili.

V Nigeru vybírají policisté malý "poplatek" na každém silničním zátarasu. Autobusové společnosti obvykle umísťují migranty do jiných vozidel než běžné cestující a podplacení policisté vědí, který autobus zastavit, uvádí zdroj z jedné dopravní společnosti.

V roce 2016 Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) zaznamenala, že směrem na sever od nigerských hranic putovalo zhruba 335 tisíc migrantů. Údaj však není jistý, protože IOM počítala pouze ty, kteří přecházeli přes její kontrolní stanoviště.

Agadez: klíčová křižovatka

Město Agadez ve středním Nigeru je klíčovou křižovatkou, odkud vedou trasy do Libye a Alžírska.

Vzhledem k rostoucímu počtu kontrol se však otevřely i další trasy z města Zinder na jihu země, odkud se dá dostat po východní straně Nigeru do Libye. Jiní Agadez obcházejí po západní straně a na cestu vyrážejí z města Dosso na jihozápadě země, uvádějí pašeráci lidí.

V Agadezi jsou migranti drženi v "ghettech" či "hostelech", které vlastní pašeráci. Jsou to vlastně oplocené pozemky, na některých stojí přístřešek, pod jehož plachtami se lidé schovávají před sluncem. Obvykle tu nelze najít tekoucí vodu ani elektřinu.

Během několika posledních měsíců zmizela ghetta viditelná z centra města a migranti byli přemístěni do domů na předměstích. Podle jednoho z podloudníků to je ten nejlepší způsob, jak se vyhnout policejním kontrolám, a také se tak lze dostat z města, aniž by bylo nutné použít hlavní cesty.

Hustleři migranty vyzvedávají na agadezské autobusové stanici. Ti bývají rozděleni do skupinek podle národnosti a v této fázi cesty už zhusta nemívají žádné peníze, takže hustleři musejí od jejich rodin přes telefon zajistit další.

Než se vydají na další cestu, žijí migranti v nejistých podmínkách. Muži dělají příležitostné práce a ženy se někdy uchylují k prostituci.

Kvapný odchod

Migranti nejsou předem informováni o tom, kdy budou v cestě pokračovat. Když mají znovu vyrazit na cestu, pašeráci je umístí do otevřených nákladních dodávek s náhonem na čtyři kola, do kterých se vejde až 29 cestujících, jejichž nohy se pak pohupují po vnějších stranách korby. Mezi zavazadly jsou zaklíněny tyče, aby se lidé mohli přidržovat. Kvůli písku a vedru musí mít každý z nich pokrývku hlavy, brýle, rukavice, bundu a vodu. Z města se obvykle vyjíždí v hodinách před úsvitem, a to hlavně proto, aby vůz nezadržela policie.

Konvoj obvykle tvoří tři až pět vozů. Migranti bývají někdy z města vypraveni s předstihem a dodávky je nabírají až později, aby se vyhnuly silničním hlídkám.

Před několika měsíci stál převoz do Libye do 300 tisíc západoafrických franků (12 050 korun), ovšem v důsledku nedávného zátahu proti pašerákům cena stoupla na 400 tisíc západoafrických franků (16 060 korun), a někdy dokonce je to až milion západoafrických franků (40 160 korun), uvádí místní úředník.

Pouštní banditi

"Cesta k hranici je dlouhá 750 kilometrů a trvá tři dny," říká jeden z pašeráků, který odmítl udat své jméno. "Jedeme nonstop. Zastavujeme pouze na vypití čaje, pět minut na toalety. Uvezu až 26 lidí. Vyjíždíme v konvoji, nikdy sami," vysvětluje.

"Nezastavujeme, protože se bojíme policie a banditů. Ti bývají ozbrojeni. Mohou se zmocnit auta a nechat všechny na poušti. To znamená jistou smrt. (V případě útoku) se snažíme schovat satelitní telefon, zahrabat ho," říká. "Banditi mají své spojky ve městech a ty jim odjezdy vozů hlásí."

Pokud kolonu zastaví vojáci, auta zabaví a všichni skončí zpátky ve městě.

Pro migranty to není snadná cesta. Musí se držet, aby nespadli, mnozí cestou zvracejí a do cílové destinace přijíždějí vyčerpaní. Někteří dokonce cestou umírají.

Bezpráví v Libyi

Většina migrantů, kteří se dostanou až do Libye, popisuje tento severoafrický stát sužovaný válkou jako zemi bez zákonů. Ozbrojené skupiny ty, co by se chtěli dostat do Evropy, zneužívají. Mluví se o okrádání, únosech a mučení.

Jiní podávají svědectví o tom, že byli drženi v "soukromých" vězeních. Propuštěni jsou pouze v případě, že jejich rodina zaplatí výkupné.

Někteří jsou nuceni pracovat za mizerný plat v takřka otrockých podmínkách.

Buď jak buď, pro ty, co se chtějí přes Středozemní moře přeplavit do Evropy, je Libye nevyhnutelnou zastávkou.