Pokud se naplní první odhady výsledků čtvrtečního irského referenda o lisabonské smlouvě, které naznačují odmítnutí tohoto reformního dokumentu EU, bude to mít pro nejbližší budoucnost unie nejspíš následující dopady: Lisabonská smlouva nevstoupí v platnost začátkem roku 2009, jelikož k její ratifikaci je potřeba souhlas všech 27 členských zemí EU.
Unie tudíž zatím nebude mít předsedu Evropské rady (voleného na dva a půl roku místo půlročního rotujícího předsednictví zemí), ani jakéhosi ministra zahraničí, který by měl skloubit několik dosavadních funkcí v EU a být tak silnějším představitelem zahraniční politiky unie. Další negativní hlas evropského lidu (po odmítnutí euroústavy v roce 2005) může navíc oslabit postavení EU na zahraničněpolitické scéně.
ČTĚTE TAKÉ: Neúspěch EU. Irové zřejmě odmítli lisabonskou smlouvu
Chod unie se bude řídit dosavadní platnou niceskou Smlouvou o EU, která ale předpokládá unii jen o 27 členech. Takže EU se nebude zatím moci dále rozšiřovat (jako první by již v roce 2010 rádo vstoupilo Chorvatsko), dokud neschválí vlastní reformu.
Dokud unie nepřijme ani jiný reformní dokument, který by - jako to činí lisabonská smlouva - snižoval počet oblastí, v nichž při rozhodování rady ministrů stačí kvalifikovaná většina, bude jednání o mnoha otázkách stále těžkopádné a zdlouhavé. Jednomyslnost se totiž, jak minulost ukázala, hledá při tak vysokém počtu členských zemí velmi složitě.
Francie a Německo by mohly oživit své snahy z minulosti na vytvoření "dvourychlostní" EU, tedy unie vnitřně rozdělené na aktivní, integrující se jádro, a na státy ostatní (spíše euroskeptické).
V rámci EU by se tak asi oslabilo postavení Irska. Podle francouzského státního tajemníka pro evropské záležitosti Jeana-Pierra Jouyeta, jehož země přebírá od července předsednictví EU, by dokonce bylo třeba hledat nový právní rámec pro vztah Irska a zbylých 26 členů EU.
Ačkoliv některé země, například Británie, již avizovaly, že budou v ratifikačním procesu pokračovat, může irské "ne" v unii posílit euroskeptické hlasy, které budou volat po zmrazení ratifikace (jako se to nakonec stalo v případě euroústavy).
Summit EU, který je plánován na 19.-20. června, bude zřejmě hledat varianty dalšího postupu, jež jsou de facto tři:
1) Lisabonská smlouva se mírně upraví a předloží Irům ke schválení znovu - jako to bylo v případě niceské smlouvy v roce 2002.
2) Vyjedná se nová "reformní smlouva", což je ale málo pravděpodobné a není jisté, zda to má vůbec smysl. Členské země totiž o kompromisním textu jednaly už dvakrát (euroústava a lisabonská smlouva) a ani jeden dokument neprošel přes hlas lidu (první ve Francii a Nizozemsku, druhý nejspíš ve čtvrtek v Irsku). Navíc lisabonská smlouva je euroústavě velmi podobná, takže třetí smlouva by nejspíš také nebyla radikálně jiná.
3) Unie učiní nejnutnější reformy úpravou niceské smlouvy.
Foto: AP
