Západ chce Taliban porazit tím, že od extremistů odkoupí jejich (takzvaně) umírněnější členy. Jaký nesmysl. Afghánské dějiny ukazují, že bez zapojení radikálů je podobný program odsouzen ke ztroskotání.
A odhaluje bezmoc západních spojenců, konstatuje ve svém komentáři německý magazín Der Spiegel.
Ještě než se (podvodně zvolený) afgánský prezident Hamíd Karzáí dostal ve čtvrtek na mezinárodní konferenci o Afghánistánu v Londýně ke slovu, přišla z jeho vlasti zpráva o prvním přeběhlíkovi. Jde o lokálního talibanského velitele Maulvího Muhammada Šáha, jehož dvě desítky bojovníků operovaly ještě minulý týden v provincii Bádghíz. Jen kousek od hranice s Turkmenistánem.
Komandant Šáh odevzdal Národní usmiřovací komisi dvacítku kalašnikovů, jeden kulomet a jeden granátomet. Byl to první krok k míru v Afghánistánu?
My na Západě bychom to tak rádi viděli. Ale to by byl jen další velký sebeklam, píše Spiegel. Podat Talibanu ruku k usmíření a umožnit jeho návrat do civilního života, je dobrá, avšak zdaleka ne nová myšlenka. Současně to není žádný všelék.
ČTĚTE TAKÉ: Výzva Talibanu: Vzdejte se násilí, postaráme se o vás
Berlín & spol. chtějí kupovat "zbloudilé" taliby
OSN chce vyjmout některé talibance z "black listu"
Kdo v uplynulých dnech poslouchal, jak si všichni ti Holbrookové, Brownové a Westerwellové pro sebe vzrušeně reklamovali copyright na program začleňování Talibů do civilního života, cítil, že to nevěstí nic dobrého. Tušil, že nejspíše začíná další mediální švindl.
Dosud jednotky NATO denně hlásily, že zneškodnily 10, 20 nebo 30 bojovníků Talibanu. Tedy zlikvidovaly. Ověřit to, přirozeně, nijak nešlo. Do budoucna budou moci dělat totéž obráceně. Den co den oznámí světu, že ke Karzáímu přeběhlo tolik a tolik Talibů.
Takové početní hrátky už ale kdysi předváděl prezident Muhammad Nadžíbulláh, místodržící Moskvy v Kábulu. Bylo to uprostřed rusko-afghánské války, když Nadžíbulláh začal roku 1987 svůj usmiřovací program s mudžáhídy.
Tehdejší program přestupu mudžáhídů na druhou stranu neběžel ještě ani měsíc a afghánský prezident už hlásal, že k vládě se připojilo 60 tisíc bývalých povstalců. To si zřejmě vycucal z prstu, ale na straně druhé nemusel být daleko od pravdy.
Stará afghánská zkušenost totiž ukazuje, že když odpůrcům režimu kyne za složení zbraní slušná prémie, jejich řady rychle houstnou. Něco podobného může nastat i nyní.
Kromě toho nejde „odpadlíkům" o smíření s Kábulem, ale především o nejrůznější osobní výhody. Citovaný velitel dvaceti bojovníků Talibanu, Šáh, byl dosud v křížku s jiným velitelem Talibanu. Hádali se od dozor nad dvěma doly, v nichž se těží smaragdy a lápis. Když se nyní Šáh dal na vládní stranu, svého talibanského rivala porazil a nad doly bude držet ruku on. Zvítězil díky vládnímu programu pro přeběhlíky, píše Spiegel.
Počty přeběhlíků, o nichž v blízké budoucnosti budeme pravidelně slýchat, o ničem ale moc nesvědčí. Nikdo totiž nedokáže přesně definovat, co je to za lidi a jaký mají politický vliv. To už ostatně zažil i zmíněný Nadžíbulláh. Když radikální islamisté dostali Kábul do kleští, nehledě na prezidentovu usmiřovací politiku, přeběhlíci Nadžíbulláhovi nijak nepomohli, nehráli žádnou roli. Skončil poražen.
Proč? Protože dělení islamistů na „umírněné" a „radikální" je scestné.
I když Karzáí s miliardou dolarů ze Západu pohne tisíce „umírněných" ke změně stran tím, že jim nabídne peníze a různá místečka, rozhodující zůstanou ti, kteří se Západem nemluví. Radikálové. Ti určují jednání obyčejných Talibů, k nim vzhlíží rolník, který si po práci na poli vezme kalašnikov a jde bojovat proti cizincům.
Teprve až budou radikálové zastoupení v kábulské vládě, bude mít autoritu i v Herátu, Kandaháru nebo Džalálábádu. Smíření je dobrá věc, ale jde jen o to: S KÝM. Vyjmout z něj skutečné vůdce odporu je absurdní.
Návrh, aby se na vládě v Kábulu podílel i protivník, není ostatně nijak nový. V roce 1989 to zkoušeli už Rusové. Snaha o zahájení spolupráce komunistů kolem Nadžíbulláha a mudžáhídů ale neuspěla.
Foto: niz. armáda, Profimedia a ČTK/AP
