Josef Fritzl věznil 24 let v rakouském Amstettenu dceru Elisabeth podle své výpovědi proto, aby ji uchránil před drogami. Uvedl to při pondělním výslechu, z nějž dnes některé podrobnosti pronikly do rakouského tisku. "Ano, zavřel jsem Elisabeth ve sklepě, ale jen proto, abych ji chránil před drogami," cituje deník Krone z Fritzlovy výpovědi.
Ano, měl často pohlavní styk s vlastní dcerou. Ale popíral zprvu, že by ji na měsíce připoutával ke zdi sklepa, jak 42letá žena vypověděla. Na otázku, proč ze šesti žijících dětí dovolil spatřit denní světlo jen třem z nich, pokrčil rameny. Když jich bylo ve sklepě moc, dělali mi tam strašný rámus, zní jeho zdůvodnění.
Proto si tři z nich postupně položil před práh domu s písemnou žádostí o adopci od matky, která ale musela zůstat ve sklepě. Tyto "adoptované" děti se chovaly velmi nenápadně. Ve škole byly vždy hodné a spolužáci je dobře přijímali.
U "odloženého" a později "prarodiči" adoptovaného děvčátka našli lékaři již tehdy těžkou srdeční vadu, kterou se ale podařilo odstranit úspěšnou operací v linecké nemocnici. Teprve rok po operaci dal úřad pro mládež oficiální souhlas s adopcí.
Od "nalezení" do adopce navštívily sociální pracovnice rodinu třikrát, nezjistily však nic, co by vzbuzovalo podezření. Po adopci už do rodiny nechodily, protože tou končila zodpovědnost soudu i úřadu pro mládež.
ČTĚTE TAKÉ: Josef Fritzl míří do vazby. Obětem se daří "dobře"
Přestože z hlediska úřadů bylo vše jakoby v pořádku, rakouská média i veřejnost se shodují na tom, že šlo o naprosté selhání státních orgánů. "Aby bylo možné napříště podobným případům zabránit, je především třeba, aby příslušné orgány uskutečnily systematickou sebekritiku," píše deník Der Standard.
"Bohužel je ale zatím málo náznaků, že by k nějaké sebereflexi vůbec směřovaly," dodává s poukazem na to, že úřad pro mládež vydal informační embargo a okresní hejtmanství a policie jsou skoupé na slovo. Kromě toho existuje nebezpečí, že křiklavost amstettenského případu přehluší všechny obdobné, jen méně výrazné.
Stalo se tak už v případu Nataschi Kampuschové, kdy z důvodu nezbytného ohledu na oběť úřady o okolnostech mlčely. Proto nebyly položeny a zodpovězeny zásadní otázky, které by umožnily nápravu chyb. "Bylo by ale pro nás všechny naprosto neúnosné, kdyby se to celé mělo opakovat ještě jednou," zdůrazňuje Der Standard.
Rakouská i evropská média sledují případ velmi podrobně a snaží se podat i plánky "bunkru", v němž byly děti vězněny. Jednotlivé nákresy se ale od sebe podstatně liší, takže jde zřejmě o vlastní rekonstrukci médií z dostupných kusých zpráv.
Mluvčí státního zastupitelství Gerhard Sedlacek rakouskému deníku Die Presse popsal prostor takto: "Přístup do úkrytu o rozloze 50 až 60 metrů čtverečních byl skryt za jedním regálem ve sklepní místnosti používané jako sklad a dílna.
Uzavřen byl masivními ocelobetonovými dveřmi ovládanými elektromotorem, který byl řízen dálkovým ovládáním s číselným kódem. Asi pětimetrovou chodbou končící úzkým průlezem se přišlo do asi 1,7 metru vysoké místnosti, kde se nalézala zastaralá kuchyňská linka a toaleta se sprchou.
V úkrytu jsou ještě dvě ložnice vždy se dvěma postelemi, jejichž stěny jsou dětskou rukou ozdobeny hvězdami a výkresy. Televizor s videem a rozhlasem byly jedinými "okny", které vězněným umožnily kontakt s okolním světem."
Foto: Reuters a AP
