Francouzští socialisté získali se svými spojenci v nedělním druhém kole voleb do parlamentu absolutní většinu. Mají podle konečných výsledků 314 z 577 mandátů. Výsledkem získává socialistický prezident François Hollande mandát pustit se do plnění volebního programu a prosazovat v Evropě prorůstové postoje.
Socialistická strana (PS) má 280 míst, její nejbližší levicoví spojenci 34 mandátů. Nemusí se tak spoléhat na Zelené, kteří získali 17 křesel, a radikální levici z Levé fronty, která bude zastoupena deseti zákonodárci.
Velkým poraženým voleb je Svaz pro lidové hnutí (UMP) bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho, které má 194 křesel. Společně s dalšími pravicovými skupinami má 229 míst.
Volby přinesly i návrat krajní pravice v podobě tří poslanců, z nichž dva jsou z extremistické Národní fronty (FN) Marine Le Penové. Jí samé se do parlamentu probojovat nepodařilo. Naopak úspěšná byla její neteř a vnučka zakladatele strany Jeana-Marieho Le Pena, dvaadvacetiletá Marion Maréchalová-Le Penová, která je také nejmladší poslankyní.
Přes malý počet poslanců je to důležité symbolické vítězství pro stranu, která požaduje zastavení přistěhovalectví a vystoupení z eura a odsuzuje "islamizaci" Francie. Naposledy získal její kandidát křeslo v parlamentu roku 1997, leč rok nato bylo jeho zvolení zneplatněno, neboť porušil pravidla financování kampaně.
Extrémy i střed zůstaly doma
Druhé kolo poznamenal rekordně malý zájem zájem voličů, kterých přišlo jen 56 procent. Dosavadní "rekord" padl v parlamentních volbách v roce 2007 (60,3 procenta). Podle průzkumů zůstali doma především voliči FN a centristické strany MoDem, jejíž šéf François Bayrou pohořel rovněž v prezidentských volbách před měsícem a půl. Přitom od 90. let patřil k nejvýraznějším francouzským politikům a byl třetí v prezidentských volbách v roce 2007. Bayrou prohrál v Pau na jihozápadě a jeho kdysi silné centristické hnutí získalo jen dva poslance.
Dalším rekordem je počet žen v parlamentu. Nyní je jich 155, zatímco po minulých volbách bylo v Národním shromáždění 107 poslankyň.
Hollande má nyní volné ruce pro realizaci volebního programu, který zahrnuje ambiciózní daňovou reformu a oživení průmyslu. Hollande sliboval vyšší zdanění velkých bank a ropných společností, zavedení daně 75 procent na příjmy nad jeden milion eur ročně (25,5 milionu korun) a najmutí 60 tisíc nových učitelů.
Silný domácí mandát prezidentovi umožní prosazovat politiku růstu v kontrastu se škrty zdůrazňovanými Německem. Řecko a další zadlužené země tvrdí, že škrty vedou k hospodářskému poklesu a zvyšují jejich dluhy.
"Vláda bude moci efektivně a spravedlivě jednat při obnově země," řekl po volbách premiér Jean-Marc Ayrault. "Cílem je přeorientovat Evropu směrem k růstu a ochránit eurozónu před spekulacemi." Ministr financí Pierre Moscovici potvrdil, že vláda bude usilovat o ozdravení veřejných financí "bez utahování opasků".
"Potřebujeme mobilizovat naše evropské partnery, protože vršení dalších a dalších škrtů povede k tragédii a vyhloubí v Evropě propast mezi lidmi a jejich politiky," řekl zase ministr vnitra Manuel Valls.
Klíčový evropský tandem Francie a Německa zažívá po Hollandeově zvolení určité napětí. Německá kancléřka Angela Merkelová, která je ve Francii kritizována za lpění na politice utahování opasků, minulý týden ve zjevné narážce na francouzské hlasy kritizovala "prostřednost" některých návrhů na řešení krize.
Poražené osobnosti
Volby přinesly neúspěch řadě známých politiků. Ségolène Royalová, někdejší partnerka prezidenta Hollanda a soupeřka Nicolase Sarkozyho v roce 2007, podlehla v La Rochelle dalšímu socialistovi Olivieru Falornimu, který kvůli své kandidatuře o stranický průkaz PS přišel. Tento volební souboj okořenila nynější Hollandova partnerka Valérie Trierweilerová, která Falorniho veřejně podpořila, zatímco všichni kádři PS stáli pevně za Royalovou.
Neuspělo ani několik ministrů bývalé pravicové vlády, například někdejší ministr vnitra Claude Guéant, ministryně zahraničí Michèle Alliotová-Marieová nebo ministryně školství Nadine Moranová, která před druhým kolem otevřeně oslovovala voliče FN.
Propad zaznamenala krajní levice. I když její kandidát Jean-Luc Mélenchon získal v prezidentských volbách 11 procent, do parlamentu se dostalo jen deset jejích kandidátů, z toho devět komunistů; Mélenchon skončil ve svém obvodě třetí. Fronta tak zatím nemůže vytvořit poslanecký klub, k němuž potřebuje 15 poslanců. Klub naopak poprvé vytvoří Zelení.
Ve Vogézách na východě odešel poražen socialistický veterán a někdejší ministr kultury Jack Lang, který stejně jako Royalová pomýšlel na funkci předsedy Národního shromáždění. O tuto funkci se tak bude ucházet bývalý ministr Claude Bartolone. Hovoří se i o dalších exministrech, Jeanu Glavanym a Elisabeth Guigouové, či o nynější ministryni pro reformu státní správy Marylise Lebranchuové. Šéf dolní komory parlamentu bude zvolen 26. června.
Levice kromě prezidentského paláce ovládá i horní komoru (Senát, do nějž nevolí přímo občané, ale starostové, regionální radní a další volení zástupci) a řadu regionů. Podle levicového deníku Libération "má více než hegemonní postavení a má k dispozici naprosto všechny pravomoci", aby čelila ekonomické krizi a nezaměstnanosti. Nemá nicméně v součtu poslanců a senátorů třípětinovou většinu potřebnou pro ústavní změny. V této souvislosti se nejvíce hovořilo o poskytnutí volebního práva v místních volbách cizincům žijícím ve Francii.
Staronový kabinet
Kabinet Jeana-Marka Ayraulta jmenovaný po květnových prezidentských volbách v pondělí formálně podal demisi a Hollande premiéra obratem pověřil sestavením nové vlády. Její složení má být oznámeno ve čtvrtek. Nepředpokládá se však, že by doznala větších změn vzhledem k tomu, že všichni dosavadní ministři byli zvoleni do parlamentu.
Ayrault předloží podrobnosti politiky nové vlády 3. července na úvod mimořádného zasedání parlamentu, které by mělo odhlasovat první reformy.
V té době kontrolní úřad také zveřejní závěry auditu státních financí, který by měl být základem vládního programu.
