Bruselská čtvrť Molenbeek se dostala do povědomí veřejnosti jako hnízdo džihádistů a získala pověst takzvané no-go zóny. Paradoxním důsledkem je, že sem začínají mířit zvídaví turisté. Místo na ně ale mnohdy působí jinak, než čekali.
Rádi byste se jeli podívat někam po Evropě, ale bojíte se teroristického útoku? Co takhle navštívit Molenbeek? Než si začnete ťukat na čelo, zamyslete se. Kdybyste byli teroristy, odpálili byste se před svým domem? Přesně takto uvažoval španělský výletník Alvaro, který se do "islamistického doupěte" zašel podívat. "Nevadí mi tu být. Kdyby ti lidé byli nebezpeční a chtěli udělat 'bum', vybrali by si Paříž. Když jsme šli na metro, lidé si z toho dělali legraci. Zdravili nás a říkali, že nic neudělají. Takže žádný problém," řekl.
V žebříčcích nejkrásnějších měst na Brusel obvykle nenarazíte a ani atrakcí nemá na rozdávání. Jistě, je tady náměstí Grand-Place (Grote Markt), jež ohromí každý druhý rok v srpnu květinovým kobercem, Atomium, secesní domy Victora Horty, čurající chlapeček, čurající holčička, čurající pes... Přesto se může stát, že vám při návštěvě města zbude nějaký čas. Co pak s načatým odpolednem? Podívat se do Molenbeeku, odpovídají si v poslední době někteří turisté. Ačkoli jim média vštěpují, že je ošklivý a nebezpečný. Zvědavost je prostě silnější.
Za kanálem Styx
Z centra města je to kousek. Pár zastávek metrem nebo čtvrt hodiny pěšky. Molenbeek (oficiálně Molenbeek-Saint-Jean) leží na západě bruselského regionu a od historického jádra je oddělen kanálem, jenž spojuje belgickou metropoli s řekou Šeldou a Severním mořem. Zatímco počet přijíždějících turistů do Bruselu po letošních útocích celkově poklesl, poptávka po Molenbeeku stoupá. "Podle našich prvních odhadů půjde o propad mezi 15 a 20 procenty. Co se ale týče Molenbeeku, prohlídky s průvodcem jsou tu populárnější než dříve," potvrzuje Patrick Bontinck, ředitel bruselské turistické centrály.
Nezisková organizace Brukselbinnenstebuiten (Brusel naruby), která se návštěvníkům snaží město představit z nejrůznějších úhlů, má Molenbeek na programu už dlouho. Průvodci se snaží zdůraznit, že jeho hlavní problém nespočívá v tom, že by tu žili Arabové, ale v tom, že je chudý. Ve středověku se zde pěstovalo obilí (odtud jméno, jež v nizozemštině znamená Mlýnský potok), v době průmyslové revoluce se Molenbeeku zase přezdívalo "malý Manchester" a dělníci tu žili ve stejné bídě jako ti v Anglii. Úpadek průmyslu ve dvacátém století chudobu místních jen utvrdil a Maročané, kteří začali přicházet v poválečném období, se do ní zabořili také. Dnes ve čtvrti žije 95 tisíc lidí, z toho je 40 procent muslimů. Nezaměstnanost mezi mladými dosahuje 50 procent.
Tady všude seděl
Turisté do Molenbeeku ale přicházejí právě kvůli islámu. Ať už s průvodcem, nebo sami. Boom začal po pařížských teroristických útocích z loňského listopadu, které měla na svědomí bruselská islamistická buňka v čele s Abdelhamidem Abaaoudem. Další PR přišlo třeba s výrokem Donalda Trumpa, který čtvrť označil za "špinavou díru" a Belgii za krásné město (sic!), především ale s březnovými událostmi, kdy došlo k útokům přímo v Bruselu a k zatčení Salaha Abdeslama, dalšího ze strůjců pařížských masakrů.
Dům, kde byl Abdeslam zatčen, turisty mimořádně zajímá. Chtějí vědět, jak vypadá prostředí, z něhož zločinec pocházel. Rašíd Hamdí, který bydlí poblíž, prý vídá civící cizince pokaždé, když čeká na autobus. "Lidé už by na to měli zapomenout, je po všem," říká. Místní jsou rádi, když se návštěvníci zajímají o minulost nebo rozvoj čtvrti, její pověst coby líhně teroristů však nesou nelibě. Zájem o Abdeslama a spol. radikály jen povzbuzuje, soudí někteří. Podle průvodce Alana Debaeckeho je ale dobře, že lidé se do Molenbeeku chodí podívat. Udělají si o něm vlastní obrázek. "Bývají zaraženi. Jsou udiveni, že to, co vidí, neodpovídá tomu, co jim předkládají média. Ptají se. Chtějí porozumět tomu, jak tady mladí lidé žijí," vysvětluje.
Na první pohled vypadá větší část Molenbeeku jako obyčejná čtvrť libovolného západoevropského města, až na to, že po ulicích chodí více žen v hidžábech. Nachází se tu několik muzeí, ostudu nedělá ani budova radnice. Pracovníci evropských institucí přiznávají, že sem jezdí nakupovat zeleninu, protože jinde tak kvalitní neseženou. Za no-go zóny lze považovat spíše jednotlivá zákoutí. Zlo bují především za fasádami domů, léta těžilo z nezájmu úřadů souvisejícího s mnohoúrovňovým belgickým politickým systémem (viz TÝDEN č. 14/16).
Nová móda?
Pokud je za současnou situaci v Molenbeeku někdo zodpovědný, je to bývalý socialistický starosta Philippe Moureaux, který čtvrť řídil v letech 1993 až 2012. Věděl, že se imigranty nedaří integrovat, ale stejně je lákal, aby od nich získal volební hlasy. Atmosféra ve čtvrti mezitím houstla. V roce 2011 zrušila zdejší pobočku kvůli útokům na své zaměstnance reklamní společnost BBDO. I místní patrioti přiznávají, že se jejich bydliště změnilo k horšímu. Policejní zátahy se staly běžnou věcí. Přesto to Molenbeek, co se týče pověsti, částečně odnáší za jiná bruselská předměstí, která na tom nejsou o moc lépe. Jde zejména o Anderlecht a Schaerbeek, kde žili atentátníci z bruselského letiště. Tam ovšem zahraniční návštěvníci tak často nezabloudí.
Návštěvy míst spojených se zločiny a tragédiemi nejsou samozřejmě ničím novým. Existuje pro ně termín: temná turistika. Specializovaný web dokonce sestavuje žebříček nejtemnějších míst - vede nacistický vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka, následovaný Černobylem a Hirošimou. Molenbeek je ale přece jenom něco jiného. Současně nejde o poutní místo, kam by mířili obdivovatelé teroristů podobně jako třeba neofašisté do rodiště Benita Mussoliniho. Turisté, kteří vyrážejí do Molenbeeku, chtějí na vlastní oči vidět čtvrť, jejíž povaha ovlivňuje aktuální evropské dění a o níž se tak často mluví v médiích. Rychloturistika v době globalizace.
