Nejnovějšími bombovými útoky na Mallorce zasáhli teroristé z ETA Španělsko na velmi citlivém místě. Tomu odpovídala i reakce světových médií. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ vysvětluje Traian Urban z Fakulty sociálních věd UK nejen co mohou akce ETA znamenat pro turistiku, ale zevrubně objasňuje i historii a aktuální problémy militantních baskických separatistů.
Mohou se turisté cítit na Mallorce ale i jinde ve Španělsku relativně bezpečně? Tamní tisk zdůrazňuje, že ETA určitě nechce zabíjet zahraniční návštěvníky. Už proto, že proti sobě nehodlá poštvat zbytek světa. Je to jen chlácholení, anebo jde o znalé hodnocení strategie militantních separatistů?
Ano, primární cíl teroristů z ETA rozhodně nejsou zahraniční turisté. Těmito „letními" útoky ETA sleduje především internacionalizaci baskické otázky i do jisté míry zasažení španělské ekonomiky. Jenom po útocích na Mallorce se trojnásobně zvýšil počet zrušených zájezdů především z Británie a Německa.
Španělská média rovněž uvedla, že o rychlé ukončení odříznutí Mallorky od světa, zákaz letů a plavby lodí, po zavraždění dvou policistů před dvěma týdny se postaral velký tlak hoteliérů a cestovních kanceláří. Izolace ostrova, jež měla zamezit možnému útěku teroristů, tak trvala jen zhruba dvě hodiny. Jak je vůbec turistika pro Španělsko důležitá?
Okamžitě po atentátech španělské úřady spustily tzv. „Operaci klec", která měla za cíl ztížit a detektovat pohyb teroristů po ostrově. Bylo uzavřené letiště, třetí nejfrekventovanější ve Španělsku (ročně 22,8 milionů odbavení), kontrolovány hlavní silniční tahy i námořní přístavy. O efektivitě lze pouze spekulovat, faktem zůstává, že delší uzavření ztrácelo opodstatnění i smysl.
Teroristé mohli po útocích rychle opustit ostrov anebo se ukrývat v předem připravených skrýších i několik týdnů. Samozřejmě vliv turistického sektoru na místní ekonomiku je velký, pro představu v roce 2008 navštívilo baleárské ostrovy 13 milionů turistů. Celkově 2/3 HDP ostrovů přináší hotelový sektor.
Mallorka je ostrov. Teoreticky by mělo být snadnější ho kontrolovat a zajistit jeho bezpečnost než pevninu. Je snadné dopravit na Mallorku výbušniny?
Indicií, které vyšetřuje španělská policie, je několik. Mezi nejpravděpodobnější variantu patří převoz výbušnin přes přístav Denia, kde ruční zavazadla neprocházejí laserovou kontrolou jako například v Barceloně. Další sledovaná varianta pracuje s hypotézou, že si teroristé najali v některém středomořském přístavu loď a výbušniny v ní na Mallorcu dopravili.
Nejméně pravděpodobná se jeví varianta převozu výbušnin přes valencijský přístav, kde sice není stoprocentní laserová kontrola, ovšem operují tam speciálně vycvičení psi na detekci výbušnin.
Domníváte se, že útoky ETA v turistických oblastech, tedy pro Španělsko velmi citlivých místech, budou pokračovat?
ETA již několikrát uskutečnila, či se alespoň pokusila uskutečnit atentáty v turistických destinacích. Konkrétně Mallorca, kam jezdí mnoho zahraničních turistů a zároveň je oblíbeným letoviskem královské rodiny, byla v jejich plánech už v letech 2000 a 2007, kdy se naštěstí útoky podařilo předem odhalit.
Do spekulací o možných plánech ETA se nechci a ani nemůžu pouštět, pouze doufám, že španělská policie znemožní pokračování tohoto teroru, kterým španělská společnost trpí již 50 let kdekoliv, nejenom v turistických destinacích.
K nynějšímu 50. výročí založení ETA opakovali mnozí politici a experti skoro jako mantru, že ETA je vojensky oslabena jako nikdy dříve, téměř ochromena. Vždyť jen během uplynulého roku chytily španělské a francouzské bezpečnostní síly čtyři „vojenské šéfy" ETA. Bylo takové hodnocení unáhlené?
Ano, podle všech dostupných informací a na základě policejních zásahů z posledních 15 let, lze odvodit, že ETA je znatelně oslabena, zejména po logistické a personální stránce. Moderní technologie, kterými disponují španělské represivní složky, ztěžují ETA plánování komplexnějších akcí, navíc existují objektivní komplikace s náborem nových členů.
Vně ETA existují opodstatněné obavy z možnosti infiltrace policií, která se již několikrát povedla, a proto nábor nových členů je velice limitován, de facto závisí na osobních vztazích a známostech. Navíc „nováčkové" zjevně postrádají tak silné ideologické přesvědčení jako jejich předchůdci, kteří na rozdíl ode dneška bojovali za udržení baskické identity během Frankovy diktatury.
Souhlasil byste s názorem, že nejnovější atentáty ETA jsou možná jen posledními záškuby, akty zoufalství organizace, jež je v koncích?
Doufejme, že to tam bude, navíc, jak jsem již uvedl, je to i dost pravděpodobné.
ETA se ke svému cíli, tedy nezávislosti Baskicka, neposunula za desítky let ani o píď. Proč tedy ještě svůj boj, myslím vedený prostředky terorismu, nevzdala?
Pro pochopení této situace je nutné alespoň na minutu se vžít de zvrácené logiky těchto jedinců. ETA chápe Španělsko jako imperialistickou mocnost, proti které je nutné bojovat všemi prostředky. Na svém historickém kongresu v roce 1962 ve francouzském Balloc ETA sama sebe definovala jako tajnou revoluční organizaci, která obhajuje použití ozbrojeného násilí k naplnění svých cílů, to znamená nezávislosti Baskicka.
Násilí vnímají jako jedinou možnou zbraň proti tomuto „imperialismu". Pravděpodobně dokud bude ETA existovat, útoky budou pokračovat.
ETA se nejen nevzdává, ale podle listu El País připravila jakýsi pětiletý plán, podle něhož by mohla postupovat ještě tvrději a měla by se snažit spojit všechny separatistické síly v Baskicku. Mají podobné vize šanci na úspěch? Jakou má vůbec nyní ETA podporu v samotném Baskicku? Obecně se uvádí, že masivně klesla. Přesto se v jednom z čerstvých průzkumů vyjádřilo 15 procent mladíků do 20 let, že souhlasí s jejími teroristickými metodami. Tedy žádná nouze o dorost?
Výsledky průzkumů veřejného mínění ve velké míře závisí, na tom kdo je zadává a co sleduje. „Dobře" položená otázka může způsobit nejedno „překvapení". ETA v dnešním demokratickém kontextu pro mnohé postrádá význam, který mohla eventuálně mít během Frankovy diktatury, tedy v období, kdy byla baskická kultura v existenčním ohrožení.
V dnešní baskické společnosti je organizované násilí většinově chápáno jako něco aligního, škodlivého. Podobný názor zastává i většina Basků. Podobná čísla jsou tedy velmi zavádějící. Podobné údaje si zasluhují hlubší analýzu a nelze je brát jako vše vypovídající.
Po nedávném útoku ETA na policejní kasárna v Burgosu, který španělský ministr vnitra označil za „nezdařený", reagovala ETA v baskickém tisku prohlášením, že jediné, co selhává, co se nedaří, je represivní strategie státu a policie. Ze jediné řešení je v politickém dialogu. Ten ale vláda Zapatera rozhodně odmítá. Proč?
Příměří a následný dialog mezi vládou a ETA byl veden v historii již několikrát a vždy jej přerušila sama ETA dalším atentátem. Velice trefně tato příměří označil ministr vnitra bývalé Aznarovy vlády Jaime Mayor Oreja. Název, který použil, tregua trampa (podvodná příměří), naprosto přesně charakterizuje situaci, kdy ETA po částečném vyčerpání potřebuje čas k nabrání nové síly, a proto udělá tento „vstřícný krok", který následně po rekonvalescenci sama poruší.
Z tohoto a mnoha dalších důvodů je těžké z pohledu vlády sázet na ochotu ETA přistoupit na jednání.
Je separatismus velké téma ve Španělsku i v jiných regionech než Baskicko? Jaký vliv má na další nacionalisty ETA? Nedělal jim Madrid v minulosti zbytečně ústupky?
Nacionalismus je ve Španělsku tradičně důležité téma, čemuž odpovídá i vytvořený politický systém založený na principu decentralizace v podobě autonomního státu. Tento model teritoriální distribuce moci je situován na rozhraní mezi státem federálním a státem unitárním a je jistým kompromisem centralistů a nacionalistů. Sedmnáct autonomních oblastí a navíc dvě autonomní města se svými specifickými institucemi a politickými procesy vytváří novou kategorii v územní organizaci státu.
Autonomní oblasti mají rozsáhlou samosprávu se širokými legislativními a výkonnými kompetencemi, vlastní parlament a vládu. Rozsah pravomocí se u každé autonomní oblasti liší a je stanoven v autonomním statutu příslušné oblasti rovné de facto regionální ústavě. Udělením velké a flexibilní míry autonomie Španělé hledali při psaní Ústavy z roku 1978 cestu jak uspokojit nacionalistické nároky v oblastech jako Baskicko, Katalánsko či Galicie.
Každá z těchto oblastí zvolila prostřednictvím svých politických stran specifickou cestu ke svým historickým právům. Naštěstí nikde jinde nevznikla potřeba inspirovat se modelem terorismu.
Existuje vůbec v dohledné době nějaké řešení problému ETA? Alespoň jak ji ještě více oslabit?
Španělská ale i baskická společnost neskutečným způsobem trpí tímto terorismem. Na tisíc lidí se stalo oběťmi terorismu, tisíce rodin ztratilo své blízké, další tisíce osob všech možných profesí žijí pod neustálou výhružkou smrti. Každý nový atentát pouze potvrzuje zvrácenost a nesmyslnost existence ETA. Po neúspěšných jednáních se zdá být nejpravděpodobnějším řešením totální demontace této organizace a její následný zánik.
Foto: ČTK/AP Reuters a Profimedia
