"Pitva" Merkelové
Kancléřka ve světle Aladinovy lampy

Šedesátiletá Angela Merkelová vládne desátým rokem a Němci se jí nemohou nabažit: umně se dokáže vyvléci z problémů, chválí ji i ve světě. Že to u sousedů přesto skřípe, za to mohou sílící protimuslimské nálady.

Prostí lidé různého věku, nenápadné oblečení. Žádné symboly nacionalistické a rasistické subkultury, žádný alkohol. Skupina Němců drží v Düsseldorfu před zemským sněmem Severního Porýní-Vestfálska plakát "Bez násilí a v jednotě proti náboženským válkám na německé půdě! Pegida", což znamená Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu.

Hnutí se rozšířilo z Drážďan. Lokálně si skupiny říkají Dügida, to v Düsseldorfu, Bogida v Bonnu, Legida v Lipsku, Bagida v Bavorsku, nicméně hesla mají stejná: Za udržení naší kultury, Proti náboženskému fanatismu, Za budoucnost našich dětí, My jsme lid...

Německé politické elity a jejich novináři po vzoru osvědčené receptury kancléřky Merkelové dlouho mlčely a čekaly, až se bouřka přežene. Teprve v prosinci při nárůstu popularity Pegidy přišel verdikt posvěcený i kancléřkou, ženou s puncem planetární politické superhvězdy: jde o názory extrémně pravicové, rasistické a xenofobní, za Pegidou se schovávají neonacisté, Německo si váží přistěhovalců a potřebuje je.

Lektvary klidné vlády

V novoročním projevu první žena Německa na adresu Pegidy pronesla, že "v srdcích demonstrantů leží předsudky, chlad, dokonce nenávist" a také že "přistěhovalci jsou ziskem pro nás pro všechny" a přistěhovalectví patří vedle digitální revoluce, demografického vývoje, světového obchodu a ochrany před klimatem "k velkým výzvám spolkové republiky".

Bezdětná Angela Merkelová řídí kancléřský úřad spolkového Německa desátým rokem. Stylem shovívavé babičky pofouká "bebíčka" z finanční krize, myslí na dárečky pro sociálně slabší, hyperaktivním ženám pozorně přišoupne povinnou kvótu na jejich zastoupení ve vedení i nestátních firem, a když někdo v cizině naříká, jak si zavařil na krizi a trpí, otevře mu portmoné německého daňového pokladu. Jednomu slíbí to, druhému ono, a když se to nehodí, tak po konzultaci s průzkumy veřejného mínění příslib změní, aby lidé neprskali.

Zkušená žena dokáže zúročit zdánlivě dobrý stav německé ekonomiky, která se přes vysokou zadluženost obcí, zemí a federace drží z evropských mocností nejlépe. Vymetla z CDU vnitrostranickou konzervativní opozici silných "zemských knížat", předsedů křesťanskodemokratických vlád ve spolkových zemích.

Jako dědička svého ochránce a podporovatele Helmuta Kohla (84), kancléře sjednotitele, v jeho duchu úspěšně tunelovala sociálnědemokratický program, až se SPD dostala s 25 procenty hlasů na nejnižší volební výsledky ve své stopadesátileté historii.

Podobně elegantně využila japonského tsunami na jaře roku 2011, které zničilo jadernou elektrárnu Fukušima. Několik měsíců předtím ujistila průmyslovou lobby, která ze značné části podporuje Merkelové CDU, že provoz jaderných elektráren bude prodloužen. Katastrofy v ostrovní zemi s vysokou tektonickou činností využila k ráznému čelem vzad a němečtí Zelení v srdci klidného kontinentu přišli o jeden ze svých velkých cílů: německý svět bez zkroceného jádra.

Nezastupitelná

Vědecká pracovnice v oboru kvantové chemie a také svazácká funkcionářka mládežnické organizace východoněmeckých komunistů dorostla v planetární političku číslo jedna. Kdo vyjednává otevřeně s Putinem o ukrajinské válce? Merkelová. Čí země dává nejvíce peněz na sanaci eurokrize? Merkelové. Čí parlament odhlasoval v dobách krize vyrovnaný rozpočet? Merkelové.

Čí mančaft deklasoval fotbalové Brazilce sedm ku jedné a je světovým šampionem? Koho jiného než Merkelové. Která země přijímá v Evropě nejvíce běženců? Také Merkelové. A tady to v Německu lehce skřípe. Z přívalu především muslimských přistěhovalců není zase tolik Němců nadšených. Obzvláště v době, kdy Evropa sklízí osení šíleného iráckého projektu amerického prezidenta George Bushe mladšího (2001-2009) a muslimský svět jde z války do války, jak šokujícím způsobem potvrdil pařížský masakr.

Loni německé tajné služby v mediích varovaly před zesílením muslimských radikálů ochotných k násilnickým činům. Několik set mladých extremistů odjelo přes Turecko do Sýrie do války po boku kajdistických ozbrojenců a oddílů Islámského státu.

Lidé, kteří se v Německu živí politikou, dokola omílají, že země potřebuje co nejvíce přistěhovalců, že je to pro Německo blaho a řešením nesrovnalostí že je integrace. Tedy i těch, kteří o ni vůbec nestojí, neboť je lákají výnosy sociálního státu, nikoli však německý stát, a Němci už vůbec ne.

Kdo přijde se zpochybněním současné - vládní i opoziční - politiky, dostane nálepku extrémně pravicového populisty. Kdo přidá pochyby o Evropské unii, euru a o skutečném stavu německých financí, bývá v mediích zahrnut do stejné kategorie jako rasisté a neonacisté: a s těmi se nemluví.

Celý text čtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 19. ledna 2015.