Polovina evropských rekrutů Islámského státu je ze středních vrstev," říká politoložka Zora Hesová (41). Muslimské komunity poznala zblízka. Za studií ve francouzském Nîmes a Toulouse.
Proč z těchto problematických čtvrtí odcházejí tisíce lidí bojovat za Islámský stát?
Z Francie jich odešlo celkem okolo 1500, což není až tak masové číslo, vzhledem k tomu, že ve Francii žijí miliony mladých muslimů. Mládež bez práce a perspektivy ovšem tráví hodně času na internetu. A právě tady je rekrutuje globální islamistická ideologie. Nabízí jim identitu, náplň, dobrodružství a hrdost, jakkoli je to zvrácené. Podle francouzských sociologů je však až polovina rekrutů spíše ze středních vrstev, nikoli ze sídlišť.
Nemusí jít tedy o frustrované a nezaměstnané outsidery?
Radikalizace evropských muslimů se nedá vysvětlit jen neúspěchem na pracovním trhu. Profil evropského džihádisty může být překvapivý - až pětina z těch, kdo odešli bojovat za Islámský stát z Evropy, jsou konvertité a většina z nich nemá ani dobrou znalost islámu. Velká část pochází ze střední vrstvy, jiní měli kriminální minulost. Tři čtvrtiny rekrutů z Francie jsou navíc mladší 25 let a čtvrtina je dokonce nezletilá. Často měli ve svém blízkém okolí někoho, kdo do Sýrie předtím odešel, a postupem času se mu podařilo přilákat další známé. Jde o důsledek hlubšího problému - Evropské společnosti sice bohatnou, ale neumějí integrovat své slabší části. Dříve se mladí lidé v ideologické opozici k modernímu světu dávali k radikální levici, dnes některým z nich dává takovou šanci džihád.
Lidé, kteří vraždili v Paříži, byli rození Evropané, často ve třetí generaci. Proč se právě tito lidé takto radikalizovali?
Útočníci na Charlie Hebdo byli sirotci, kteří se radikalizovali ve francouzských vězeních. Až šedesát procent francouzských vězňů dnes tvoří právě muslimové, byť jich je v poměru k celkové populaci jen dvanáct procent. Často přitom sedí jen za menší delikty a ve vězení se obvykle ještě více zatvrdí. Obecně lze říct, že generace narozené ve Francii řeší intenzivněji svou identitu a pokoušejí se ji znovu najít. Už totiž nejsou Alžířany nebo Maročany jako jejich rodiče nebo prarodiče, neumějí obvykle ani moc arabsky, neznají tradiční islám. Zároveň se ale necítí být ani Francouzi.
Nedaří se Islámskému státu porazit také kvůli tomu, že se proti němu nedokážou spojit silné arabské státy, jako je Turecko nebo Saúdská Arábie?
Je to tak. Pro žádný z arabských států není Islámský stát prioritou. Saúdské Arábii vadí mnohem více Írán a syrský vládce Bašár Asad. Turecku pro změnu vadí Kurdové. Porazit Islámský stát lze přitom jen dobytím jeho území početnou pozemní armádou. Taková armáda ovšem v regionu není - v Iráku je armáda šíitská a nebude brát ohledy na sunnity, kurdská armáda pro změnu dobývá pouze území, na němž žijí Kurdové. Syrský vládce Bašár Asad se snaží za každou cenu udržet u moci a vede válku nejen proti islamistům, ale proti všem, kdo ohrožují jeho pozici. Buďto se tedy Islámský stát rozpadne samovolně, nebo je porazí nějaká intervenční armáda.
* Znala Zora Hesová osobně někoho, kdo se radikalizoval?
* Proč se někteří francouzští muslimové necítí být Francouzi?
* Jak jejich nejistoty využívá Islámský stát?
ODPOVĚDI NALEZNETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 23. LISTOPADU 2015.
