Mladý turista z Brna, který v neděli nepřežil svůj skok ze Starého mostu klenoucího se přes řeku Neretvu v hercegovském Mostaru, byl jenom jedním z mnoha lidí, kteří za svou nerozvážnost zaplatili životem, píše sarajevský deník Oslobodjenje.
Jak říká jeden ze zkušených mostarských skokanů Ermin Sarić, český mladík o svém rozhodnutí skočit z mostu nikomu dopředu neřekl, takže na místě v tu dobu nebyl nikdo z místních. "Přišel v neděli večer a skočil. A stalo se neštěstí, se kterým už nic nenaděláme. Kdyby přitom nejdřív zašel za námi do klubu skokanů, tak jsme ho připravili. A při skoku bychom čekali pod mostem, abychom v případě nehody mohli pomoci," dodává Sarić.
Přesně podle jeho rad se zachoval mladý Australan, který před pár okamžiky vylezl z ledové řeky. "Přišel a svěřil se se svým přáním. Poskytli jsme mu několik lekcí, připravili ho na skok a všechno šlo bez problémů. Když přijde skákat amatér, potřebuje zkrátka náš souhlas a hlavně zkušenosti, aby se vyhnul zraněním. Nešťastný Čech skočil na svou vlastní odpovědnost - a vidíte, jak to dopadlo," podotkl mostarský skokan.
Pro skákání ze Starého mostu je podle něj potřeba důkladná příprava. A zkušení skokani často zdůrazňují, že stačí jen chvilka nepozornosti a stane se neštěstí. Skáče se totiž z 20 až 25 metrů - přesná výška záleží na kolísavé hladině Neretvy - a tělo tak naráží na vodu velkou rychlostí. Skokan může snadno přijít ke zlomeninám končetin, upadnout do bezvědomí nebo si vyrazit dech.
Přes všechna nebezpečí ale lidé skáčou ze Starého mostu od té doby, co jej v roce 1567 turečtí stavitelé vybudovali. Nejlepší je však prý nechat skákání z něj na profesionálech, kteří zde každý rok koncem července pořádají závody. Letos na ně přijedou soutěžící z celé bývalé Jugoslávie,
"Z mostu se tu skáče odjakživa a už před válkou sem přijížděl
y celé zájezdy a mostarští mladíci se vrhali dolů každých pár minut. Dnes je tu turistů víc než dřív, často ale ani nevědí, kde se ocitli. Neznají tradici skoků, nevědí nic o nebezpečí. Cizinci nám za naše skoky navíc vůbec neplatí," stěžuje si Šarić.
Jediní, kdo podle něj dají vždycky peníze za podívanou na riskantní skoky, jsou tak návštěvníci z Bosny, Chorvatska nebo Srbska. Ostatní turisté, které do Mostaru vozí cestovní kanceláře, ale nedají většinou nic. Organizované zájezdy tak nemají pro skokany prakticky žádný přínos. Jak říká Ermin Šarić, denně jich přijede stovka, peněz se ale vybere tak málo, že se nakonec skočí za celý den třeba jen jednou.
Starý most přes Neretvu byl ze 16. století a spojoval dvě části Mostaru. V listopadu roku 1993 byl úmyslně zničen explozemi jako symbol vzájemného soužití válčících stran, avšak díky úsilí o rekonstrukci byl za pomoci tureckých inženýrů znovu vystavěn. Nové otevření se uskutečnilo 23. července 2004. Most je 30 metrů dlouhý a čtyři metry široký.
