Lidé ve Spolkové republice mají stále menší důvěru v informace sdělovacích prostředků - hlavně mainstreamových. To má až pozoruhodné dopady. Výraz "lživý tisk" (Lügenpresse) se v Německu totiž stal jazykovým patvarem roku 2014. Dnes to oznámila porota jazykovědců z univerzity v Darmstadtu, která každoročně vyhlašuje anticenu pro novotvar, jenž zpochybňuje lidskou důstojnost či demokratické principy.
Vybraný výraz patří mezi oblíbené pokřiky demonstrantů z hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu (Pegida), připomínají německá média.
"Výraz 'lživý tisk' byl už za první světové války jedním z nástrojů boje a sloužil i nacistům k paušálnímu odsuzování nezávislých médií," uvedla porota v tiskové zprávě. Podle ní většina účastníků demonstrací historii tohoto výrazu nezná a nemá tušení, k jakému odkazu se skandováním těchto slov hlásí.
Stoupenci Pegidy začali pokřik 'lživý tisk' využívat v reakci na to, že většina německých médií s jejich postoji nesouhlasí. "Podobné paušální odsouzení (tisku) brání fundované mediální kritice, a přispívá tak k ohrožení svobody tisku, která je velmi důležitá pro demokracii," uvedla porota darmstadtské univerzity.
To, jak ale zdůvodňují darmstadští vědci svou volbu slovního patvaru roku, ale opomíjí některé zásadní skutečnosti a zavání pokrytectvím a politikařením. Pegida se přihlásila ke slovu až loni v říjnu-listopadu a výraz "lživý tisk" se začal v nynější německé společnosti opět široce využívat hlavně v souvislosti s ukrajinským konfliktem, kdy stále více Němců vyjadřovalo svou nespokojenost s tím, jak o něm domácí média informují.
Už tak dlouhodobě otřesená důvěra Němců v média začala rychle klesat.
Největším loňským bestsellerem v kategorii nebeletrie se proto ne bez důvodu stala kniha bývalého předního (západo)německého novináře Uda Ulfkotteho Koupení žurnalisté (Gekaufte Journalisten). Dílo šlo na dračku, bleskově se stalo hitem. V jeho podtitulku stojí: Jak politici, tajné služby a vysoké finance řídí masová média.
A ještě kratičce k termínu "lživý tisk" (Lügenpresse). V německém prsotředí se začal používat začátkem 20. století a nacističtí propagandisté používali v této souvislosti raději slovo "židácký tisk" (Judenpresse).
Žádný div, že ačkoli šlo (jde) o knižní bestseller, téměř všechna německá média jeho existenci prostě ignorovala. Něco takového má v moderní německé knižní historii sotva obdoby. Většina médií o Ulfkotteho poutavém díle, které se čte jako detektivka, jejíž obsah nahání čtenářům děs, dodnes nenapsala ani řádku.
Do užšího výběru, píší dále německá média o patvarech roku, pro jazykový patvar roku 2014 se dostal i výraz "rozšířené metody výslechu" (erweiterte Verhörmethoden), který sloužil jako eufemismus pro mučení, jehož se dopouštěli agenti americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) při výslechu zajatců podezřelých z terorismu.
Dalším zvažovaným pojmem byl "ten, kdo rozumí Rusku" (Russland-Versteher). Tak byli v Německu s negativním nádechem označováni lidé obhajující ruskou politiku vůči Ukrajině.
Jazykový patvar roku vybírají němečtí jazykovědci od roku 1991. Anticena má upozornit na novotvary, které jsou nepřiměřené nebo přemrštěné pro pojem, jenž popisují, někdy zakrývají podstatu věci nebo jsou s to narušit lidskou důstojnost.
Pro rok 2013 porota zvolila pojem "sociální turistika" (Sozialtourismus), který v Německu zazníval v souvislosti s imigrací občanů chudších zemí Evropské unie, kteří v zemi následně pobírali sociální dávky.
