Makedonské volby vyhrála strana expremiéra Nikoly Gruevského - člověka, který odposlouchává i vězní své odpůrce, špicluje zahraniční diplomaty a iniciuje volební podvody. Drží ale také na jižní hranici hráz proti uprchlíkům, a tak s ním Evropa musí spolupracovat.
"Kde jinde lidé pracují zadarmo?" stěžuje si farmář Angel Tašev z jihomakedonského městečka Kavadarci. Na několika hektarech pěstuje víno, které ale prodá jen velmi obtížně, protože makedonské vinařství je kvůli nedostatečnému odbytu v problémech. Vinařské společnosti mají stále vyšší nároky na kvalitu, platí málo a až s půlročním zpožděním. "Až vstoupíme do EU, bude to lepší - víno se bude moci vyvážet a my dostaneme dotace. Bez nich nepřežijeme," říká Tašev a přitom krčí rameny: "Ale dočkáme se toho vůbec?"
Vstup do EU komplikuje politická krize a přetrvává i problém s Řeckem. Aténám vadí, že země používá název Makedonie, který si vyhrazují pro své kulturní dědictví a stejnojmennou provincii na severu Řecka. V poslední době se ale Makedonie ocitla v zájmu pozornosti Bruselu kvůli migrační krizi. Začátkem roku 2016 totiž vláda v metropoli Skopje vyslyšela diskrétní přání evropských lídrů, uzavřela jižní hranici a zadržela uprchlickou vlnu. I díky tomu si Brusel začal více všímat, co se vlastně v Makedonii děje.
Navenek Makedonie působí jako příjemná země s mnoha památkami a dobře fungující infrastrukturou, která se snaží lákat turisty - její krása je ostatně kromě zemědělských produktů jediné, co může jedna z nejchudších zemí Evropy nabídnout. Nic navenek nenasvědčuje, že se země zmítá v hluboké politické krizi mezi vládními konzervativci ze strany VMRO DPMNE vedenými expremiérem Nikolou Gruevským a opozičními sociálními demokraty Zorana Zaeva.
Když se Gruevski v roce 2003 stal předsedou strany VMRO DPMNE, zastával ještě proevropské postoje. V roce 2006 získal úřad premiéra a jeho devítileté působení pak charakterizoval list Politico jako "inženýrství ovládnutí státu." Postupně vycházelo najevo, že tajné služby odposlouchávaly na dvacet tisíc lidí včetně novinářů i lídrů opozice, běžné byly volební podvody (za minulých osm let se konaly čtyřikrát předčasné volby), korupce i kriminalizování oponentů.
V lednu 2015 nařkl premiér svého rivala z přípravy státního puče, několik dalších lidí včetně šéfa tajné služby kvůli tomu skončilo ve vězení. Podle publikovaných odposlechů měl mít v celé záležitosti prsty britský velvyslanec Charles Garrett, který prý nabízel opozičnímu lídrovi finanční podporu, a kdyby to nevyšlo, sliboval zajistit útěk. Vládě nakloněná zpravodajská agentura MINA ještě popichovala premiéra k větší tvrdosti: "Makedonie bohužel nemá svého Miloše Zemana, který by britského velvyslance vyhodil v první vteřině, když by se jeho jméno vynořilo na opozičním seznamu," napsala v komentáři.
Gruevského strana zvítězila ve volbách velmi těsně, získala 51 mandátů, sociální demokraté 49. Co bude dál, teď bude záležet na stranách albánské menšiny, která tvoří čtvrtinu obyvatelstva. S dosavadním koaličním partnerem, partají DUI, dají konzervativci dohromady většinu a mohou vládnout dál. Evropě pak nezbude než spolupracovat s kontroverzním premiérem a nad autoritativními výstřelky přivřít oči.
* Kde je řešení makedonské krize?
* Může se Evropská unie v zemi více angažovat?
* Má Makedonie šanci na přijetí do EU?
Odpovědi na tyto otázky a celý text článku si přečtete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 19. prosince 2016.
Autorem článku je Šárka Kuchtová.
