Nizozemský parlament zakázal výraznou většinou rituální porážky zvířat. V protestech proti tomuto opatření se spojili muslimové a Židé, kteří rozdělují potraviny na čisté (halal a košer) nečisté, ale politici je nevyslyšeli. Zákaz podpořilo 116 poslanců, proti jich hlasovalo pouhých 30.
Nové opatření je velkým vítězstvím Strany pro zvířata (PvdD). Tím větší, že partaj má v dolní komoře parlamentu jen dvě poslankyně. Na straně druhé, ochrana zvířat má v novodobé holandské společnosti silnou podporu. Loni třeba vznikla první speciální skupina policistů, kteří se věnují výhradně týrání zvířat.
Rituální porážka, šchita, je usmrcení zvířete podle náboženských předpisů. Sejde-li zvíře ze světa jiným způsobem, je považováno za zdechlinu a je zakázáno jej konzumovat. Při porážce se čistým druhům zvířat jako kuřeti, ovci, koze anebo krávě přetnou speciálním nožem a jedním řezem měkké partie (jícen, hrtan) na jejich krku.
Když je řezník zručný, oběť záhy ztrácí vědomí a rychle vykrvácí.Nestává se tak ale vždy. Konzumace krve je v islámu a judaismu zapovězena.
Kritici těchto praktik argumentují, že zvířatům, která nejsou předem omráčená, způsobují muslimské a židovské praktiky mnohem větší bolest a stres. V Nizozemí, stejně jako v jiných zemích Evropy, je omráčení zvířat na jatkách povinné. Výjimku mají právě muslimové a Židé, kteří jen v Holandsku porazí ročně zhruba dva miliony zvířat.
Strana pro zvířata označuje muslimské a židovské praktiky za nepřijatelné týrání zvířat. Jejich názor sdílí podle výsledku hlasování i drtivá většina sociálních demokratů (PvdA), liberálů (VVD) a Zelených. Antiislámská strana pro svobodu (PVV) je v tomto směru nejednotná, tři její poslanci zákaz rituálních porážek nepodpořili.
Křesťanské strany (CDA, SGP a Christen Unie) se snažily příslušné hlasování odložit, ale neuspěly.
Řada křesťanských politiků by podpořila, aby muslimové a Židé mohli jako náboženská menšina rituální porážky nadále praktikovat. Vzhledem k protestům doma i ze zahraničí poslanci stanovili, že rituální porážky můžou být ve výjimečných, jednotlivých případech povoleny. Je třeba ale doložit, že smrtící řez uskuteční řezník takovým způsobem, že zvíře nebude trpět více než při porážce s předchozím omráčením.
Jakým způsobem může ale muslimský či židovský řezník podobnou věc doložit, zůstává sporné.
I mezi nizozemskými komentátory narazil konec rituálních porážek na smíšené reakce. Bezbolestné zabíjení zvířat sice zní velmi sympaticky, ale musíme se ptát, jestli se celý problém nějak vyřeší. Odpověď zní nikoli, píše například ve svém onlinovém vydání magazín Elsevier.
Muslimové a Židé si nyní začnou košer a halal maso obstarávat ze zahraničí. Nové opatření tedy nezachrání ani jedno jediné zvíře.
Komentátor Arendi Joustra jde dokonce tak daleko, že spory o rituální porážky srovnává s dohady o způsoby poprav člověka. Co je humánnější? Kulka, oprátka nebo smrtící injekce? Můžeme o tom sáhodlouze diskutovat, ale nakonec jde jen o popravu, zabití člověka. Ať rituálně, či nerituálně, zvíře umírá.
