Klíčovým úkolem pro nizozemské politiky by měla být snaha zasypat příkopy, které se mezi občany vytvářejí v souvislosti s březnovými parlamentními volbami. Myslí si to nizozemský učitel a publicista s tureckými kořeny Halil Karaaslan. Krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse podle něj v zásadě vyhrála už před samotným hlasováním, neboť ostatním stranám dokázala vnutit svůj pohled na situaci v zemi a svou velmi vyhraněnou interpretaci problémů, s nimiž se teď Nizozemsko potýká.
"Je snadné získávat body na strachu. Na varování před střetem civilizací. Ale opravdovou výzvou, nad kterou by měli skuteční politici uvažovat, je zajištění toho, abychom se navzájem akceptovali," poznamenal Karaaslan. Napomoci k tomu má také organizace CMO (Kontaktní orgán muslimů a vlády), založená na počátku tisíciletí společně vládou a muslimskou komunitou v zemi, na jejíž činnosti se Karaaslan podílí.
V přibližně sedmnáctimilionovém Nizozemsku je podle statistik asi jeden milion obyvatel muslimského vyznání. Mnozí se cítí znepokojeni a mají obavy z rétoriky PVV, která mluví o zákazu islámské symboliky, šátků, koránu i mešit. Strana patří mezi favority voleb, které jsou plánovány na 15. března. Zdá se však nepravděpodobné, že by našla dost případných koaličních partnerů, aby se mohla stát součástí nové vlády.
Karaaslan, který se v Nizozemsku před 28 lety narodil a nikde jinde zatím nežil, si nemyslí, že by jemu osobně či jeho rodině bezprostředně po volbách hrozilo nějaké větší nebezpečí. Případná výhra strany, kterou označuje za krajně pravicovou, však může podle něj povzbudit rasisty a xenofoby například ke slovním či fyzickým útokům, třeba vůči ženám v šátku.
"Dehumanizace už začala a já si myslím, že pokud takové věci přijmeme, bude dalším krokem souhlas s tím, že muslimové mají mít méně práv než ostatní," poznamenal Karaaslan a připomněl dění v Německu ve 30. letech minulého století. Je podle něj jasné, že Nizozemsko a jeho občané očekávají integraci nově příchozích. Tedy že se tito lidé naučí jazyk a kulturní pravidla a adaptují se na život v zemi.
"Jenomže diskuse v posledních letech je stále víc a víc o tom, že se musejí integrovat i lidi, jako jsem já. Součástí nizozemské kultury podle mě je, že si mohu podržet i tureckou identitu, věřit čemu chci, a přesto být Holanďan. Základem přece má být schopnost něčím společnosti přispět," míní Karaaslan.
Řešením je podle něj diskuse a snaha o pochopení z obou stran, jak většinové společnosti, tak muslimské menšiny. "Bylo by ignorantství říkat, že Islámský stát nemá s islámem nic společného. Má, i když jen proto, že se ospravedlňuje právě jím a je to samozřejmě úplně jiný islám, než jak ho vidím já a řada dalších. Ale je také arogantní tvrdit, že věc musejí vyřešit jen sami muslimové," myslí si. Radikalizace mladých lidí má podle něj hlubší kořeny. "Příklon k extremismu je odpovědí na jejich osobní problémy, islám se pro ně stává nástrojem frustrace."
Cestu ven ze situace, kdy ze sebe mají většinová společnost a muslimská menšina navzájem čím dál větší strach, musejí hledat všichni občané Nizozemska společně, míní Karaaslan. "Jestliže politici jasně neřeknou, že i muslimové jsou lidé jako každý jiný, a když na ně někdo útočí, útočí na celou společnost, budou se mnozí cítit, že je nikdo nereprezentuje. A to je velký úkol pro politiky," upozornil.
