Požadují definitivní rozdělení Německa a nominují 23letou prsatou slečnu jako kandidátku na kancléřské křeslo. Strana s názvem Strana (Die Partei) bývalého šéfa satirického magazínu Titanic jitří vášně. V novém filmu, který má nyní premiéru, štve proti východním Němcům, Ossis, a spřáhne se s gruzínským populistou.
Německo roku 2013. Bývalý šéfredaktor Titaniku Martin Sonneborn převzal moc v zemi se svou Stranou (celý název zní: strana pro práci, právní stát, ochranu zvířat, podporování elit a základní demokratickou iniciativu).
ČTĚTE TAKÉ: Nechoďte k volbám, vyzývaly německé osobnosti
Kancléřka jako komiksová hrdinka. Miss Tschörmänie
Německý "Borat" kandiduje na kancléře
Nový vládce republiky přijíždí ve své limuzíně k Říšskému sněmu alias sněmu spolkovému. Kamera zabírá jeho postavu. Ve státnické póze dumá o příčinách svého úspěchu. Každopádně to dokázal. Z Německa jsou opět Německa dvě. Jeho Strana (Die Partei) smetla všechny další partaje a „to Merkel" (míněna současná kancléřka) si muselo sbalit kufry.
Tolik k fiktivní, vysněné budoucnosti v „dokumetárním" filmu „Die Partei", který od tohoto týdne běží v německých kinech. Realita v srpnu roku 2009 však Sonnebornovým partajníkům nedává moc důvodů k jásotu.
Krátce před berlínskou premiérou jejich snímku spolková volební komise vyškrtla Stranu se seznamu stran, jež je možno v letošních volbách do parlamentu (konají se 27. září) volit. Zdůvodnila to tím, že cíle strany nejsou míněny vážně.
Škoda. Sonneborn totiž oznámil, že povedou populistickou a špinavou kampaň. V castingu si dokonce vybraly kandidátku na kancléřku s opulentním poprsím. „Ona vypadá, já mluvím," pravil šéf Strany.
Strana se však se svým vyškrtnutím z volebního seznamu nehodlá jen tak smířit a obrací se na soud. Bez šancí totiž není. Volby si už vyzkoušela loni v Hamburku a získala celých 0,3 procenta hlasů. Pro začátek žádný špatný výkon.
V dokumentu jsou diváci i svědky nejen opětovné výstavby části zdi, respektive hranice mezi západním a východním Německem v Durynsku, ale sledují i založení Strany roku 2004. Nejdůležitějším heslem nové partaje bylo a je: „Jsme Strana, protože jsme strana."
O pořádek v sále při ustavujícím sjezdu se stará Hintner-Jugend (neplést si s Hitlerjugend), které velí generální tajemník strany Thomas Hintner. Čestný předseda Oliver Maria Schmidt štve z tribuny v goebbelsovském stylu proti etablovaným partajím. Na závěr všichni zpívají: „Strana, strana, ta má vždycky pravdu." Také toto heslo historicky dosti zapáchá.
Na závěr filmu, píše se rok 2013, vyráží delegace vládců Německa na jejich první oficiální zahraniční cestu. Kam? Do Gruzie.
Navštíví pomník Stalina, který tolik učinil pro rozdělení Německa. Následuje setkání s gruzínským vůdcem a populistou Natenašvilim. Poté, co spolu vypíjí mnoho stakanů vodky, podepíší smlouvu o spolupráci.
Sonneborn chce ukázat, jak je jeho strana politicky aktivní a že si zaslouží jít k volbám. Proto hledá například partnery pro svůj projekt „živoucí demokracie". Čerstvě kontaktoval dopisem ambasády Severní Koreje a Íránu v Berlíně a požádal je o pomoc a spolupráci. Velvyslanectví se prý dosud neozvala.
Foto: Die Partei
