V Německu roste (podobně jako jinde) strach z islámu, ale současně mají muslimové ve Spolkové republice obavy ze zbytku společnosti. Nenávist vůči islámu je realitou. Aby se s ní dalo lépe bojovat, ozývá se už řadu let z různých stran volání po tom, aby násilí vůči vyznavačům mohamedánské víry evidovaly úřady samostatně. K tomu nyní vyzval vládu v Severním Porýní-Westfálsku tamní zemský parlament.
Poslanci vzkázali kabinetu v Düsseldorfu, aby se trestné činy, které jsou namířeny proti muslimům, vykazovaly v policejních statistikách odděleně. Dosud se evidují jako zločiny z nenávisti vůči cizincům. Například antisemitismus a homofobie už vlastní kategorie mají.
K výzvě v düsseldorfském parlamentu se připojily všechny frakce vyjma křesťanských demokratů (CDU).
Iniciativa je zčásti reakcí na sérii vražd drobných podnikatelů s migrantským pozadím v Německu v letech 2000 až 2006, jejichž obětí se stalo osm mužů původem z Turecka a jeden etnický Řek.
Z vražd jsou podezřelí dva neonacisté z organizace Nacionálněsocialistické podzemí (NSU), v Německu se zkráceně hovoří o vraždách NSU (NSU-Morde). Usmrtili i jednu policistku.
Oba podezřelí spáchali sebevraždu. Je zajímavé, že až na jednu vraždu použili při střelbě na oběti pistoli CZ 83 ráže 7,65 Browning vyrobenou v Československu.
I vyšetřovací výbor Spolkového sněmu v Berlíně (Bundestag), který se mordy zabýval, doporučil přepracovat kriminalistické statistiky. Systém definování PMK (politicky motivovaná kriminalita) vykazuje podle výboru velké slabiny.
Poslanci düsseldorfského sněmu argumentují společenskou hodnotou nové kategorie. V jejich apelu stojí, že pokud nebudou zločiny proti muslimům uznávány za politicky motivované, bude se to pociťovat jako znamení chybějící solidarity a nedostatečný souhlas s různorodostí společnosti.
Pokud by věc nechtěla změnit Konference ministrů vnitra (IMK; pravidelné shromáždění zemských šéfů vnitra a městských senátorů vnitra), vyzývají poslanci v Düsseldorfu svou vládu, aby zjistila, zda může zavést statistiky vlastní.
Pro IMK to však už téma je. Na podzim 2011 a na jaře 2012 ale Konference ministrů vnitra odmítla změnit existující praxi a zavést novou definici týkající se muslimů. Jak ale uvedl list Der Tagespiegel, ministři věc neodložili a možnými změnami definovacího systému se zabývá zvláštní pracovní skupina. Nyní se čeká na její doporučení. Protože jde o jednotná kritéria na spolkové úrovni, je prý smysluplné, aby jednotlivé země nečinily rozhodnutí samy.
Muslimská sdružení v Německu však spatřují ve výzvě parlamentu v Düsseldorfu zásadní odklon od staré logiky, podle níž jsou zločiny proti muslimům považovány za násilí proti "cizincům".
Vítáme, že se o tomto vyčleňování konečně jedná, prohlásil Mustafa Yeneroglu, generální tajemník Milli Görüş, což je jedno z největších islámských sdružení působící v několika evropských zemích - hlavně v Německu a Nizozemí. Jde o orgán vystěhovalých Turků.
Také Aiman Mazyek z Ústřední rady muslimů hovoří o důležitém signálu, na který už dávno nazrál čas. Oddělené registrování antimuslimských deliktů je podle něj nezbytné k optimalizaci trestního stíhání.
Nejen sami muslimové, ale i někteří odborníci, sdružení obětí či občanské iniciativy upozorňují už roky na měnící se pojem bezpečnosti. Neexistují jen násilničtí islamisté, ale ohrožení čelí i samotní muslimové. Tomuto problému věnovala Německá islámská konference (DIK; dialog mezi německým státem a v něm žijícími muslimy) už v prosinci 2012 zvláštní odborné jednání.
Vedle útoků na mešity a hroby si muslimové stěžují na každodenní diskriminaci třeba na pracovišti, jíž jsou často vystaveny třeba ženy v šátcích. Paleta útoků proti muslimům sahá od slovních útoků přes fyzické násilí až k vraždě.
V odborných kruzích se považuje za fakt, že nepřátelství vůči muslimům je také mostem, který spojuje pravicové extremisty s průměrem společnosti.
Odmítavý vztah k vyznavačům islámské víry je už v Německu stabilní a poměrně široce rozšířený. Podle výzkumníků z Bielefeldské univerzity zastává 24 až 30 procent Němců už více než deset let názor, že přistěhovalectví muslimů by se mělo omezit.
S širokým nesouhlasem až odporem se setkal výrok spolkového prezidenta Christiana Wulffa (ve funkci 2010 až 2012), že "islám patří k Německu". Současná hlava státu Joachim Gauck to formuloval obezřetněji, když prohlásil: "Muslimové patří k Německu."
Ani s tím se však část Němců nechce smířit. Od teroru v USA 11. září 2001 se ve Spolkové republice zdvojnásobily útoky na muslimská zařízení. Vyšetřena jich byla jen šestina, pachateli byli většinou neonacisté.
Muslimové si občas stěžují, že se teror vůči nim bagatelizuje.
Podle strany Levice (Die Linke) je počet trestných činů motivovaných nenávistí vůči muslimům výrazně vyšší, než se obvykle uvádí. Mimo jiné právě proto, že pro ně není speciální kategorie.
V této oblasti je prý "číselný salát", což současně znamená reálné nebezpečí, že růst počtu útoků proti muslimům uniká zčásti pozornosti. Vyjádření k růstu násilí proti muslimským objektům však loni spolkový ministr vnitra Hans-Peter Friedrich (CSU) odmítl.
Jak dokládá řada studií, až 80 procent Němců spojuje islám s fanatismem.
Nejpozději od doby, kdy politik a finančník Thilo Sarrazin vydal roku 2010 svou knihu Německo se samo likviduje (Deutschland schafft sich ab), která se stala ve svém žánru nejprodávanější knihou desetiletí, zakotvily protiislámské a rasistické výroky ve středu německé společnosti.
Současně lze ale konstatovat, že ti, kdo muslimy nesnášejí či nenávidí, se vůči nim zpravidla neprojevují nijak násilně. Antiislamismus nepřekračuje práh jejich hlavy. Zbytek obstará někdo jiný.
"Od roku 1990 máme v Německu zvláštní fenomén extrémní, násilnické neonacistické scenérie. Těm se to přenechá. Je to prekérní dělba práce zprava," vysvětluje německý politolog Hajo Funke.
