Německo ustupuje od poválečné zdrženlivosti a chce se postavit do čela evropské armády. Vyplývá to z pasáží v nově vydané Bílé knize německého ministerstva obrany, které unikly na veřejnost. Je to pro Evropu důvod ke strachu, nebo bude naopak ve větším bezpečí?
Bráníme sjednocenou Evropu pod vedením velkoněmecké říše - tuto rétoriku slýchávali lidé za nacistického režimu. V této Evropě a vůbec na světě však podle nacistů mnozí lidé neměli místo a vše vedlo ke genocidě nebývalých rozměrů. Velkoněmecká Říše byla rozbita, rozprášena a německý národ se musel podřídit přísným pravidlům vítězů války. Jedno z nich se týkalo armády, která byla připravována především k obraně.
Když se armády evropských zemí začaly v devadesátých letech zapojovat do řešení konfliktů ve svém okolí, počínalo si Německo velmi opatrně, právě s ohledem na historickou citlivost. Přestože mělo jednu z nejsilnějších a největších armád v Evropě, preferovalo humanitární nebo mírotvorné akce. Vrtulníky bundeswehru například odvážely na jaře 1997 diplomaty z ambasád, když Albánii zachvátily nepokoje, němečtí vojáci zachraňovali trosečníky v Somálsku nebo poskytovali pomoc v bývalé Jugoslávii. Pro ilustraci - když začala působit mise v afghánském Kundúzu, měl bundeswehr (se 180 tisíci příslušníky) na místě jen 1500 lidí, zatímco dvacetitisícová česká armáda někdy i tisíc vojáků.
Nyní Německo přebírá iniciativu a chce se jako nejlidnatější a ekonomicky nejsilnější stát EU postavit i do čela její armády. Prvním signálem byl únik informací z nově připravované Bílé knihy ministerstva obrany: "Německo chce vstoupit rychle, rozhodně a podstatným způsobem jako vedoucí složka do mezinárodních debat, aby převzalo odpovědnost a předpokládané vedení," píše se v dokumentu, který cituje britský list Financial Times.
"Přichází nové Německo, je to totiž poprvé, co klíčový obranný dokument říká něco takového," komentuje to Jan Techau bývalý úředník ministerstva obrany, dnes analytik think tanku Carnegie Europe. Materiál hodlá Berlín kvůli citlivosti tématu zveřejnit až po britském referendu o setrvání v EU, plánovaném na 23. června. Spekuluje se proto, že únik nebyl náhoda, ale záměr, kterým si německá vláda testovala reakci okolí.
Více peněz i odvahy
V roce 2008, při oslavách 50 let EU, už tehdy německá kancléřka Angela Merkelová vyzvala k vytvoření společných námořních sil jako základu unijní armády. Od začátku 90. let se pak datují snahy vytvářet společné vojenské jednotky. Mezinárodních rot, praporů či brigád funguje hned několik, například německo-francouzské Eurocorps. Svým způsobem za předchůdce konceptu evropské armády lze označit projekt bojových skupin - battlegroups, které od ledna 2007 střídavě dávají k dispozici státy EU. Jedna jednotka z určité země je vždy půl roku v pohotovosti, připravená se do několika dnů přesunout z domovské základny na libovolné místo až šest tisíc kilometrů daleko. Je to s podivem, ale battlegroups se nikdy nedočkaly nasazení v zahraničí.
Německo jde jinou cestou, nechce bojové skupiny ani vojsko s tradiční hierarchií, ale rozvíjení spolupráce mezi stávajícími armádami. O tom, co v připravované Bílé knize je, se však zatím ví jen málo. Financial Times definují německou strategii jako "využívání všech možností" k intenzivní spolupráci mezi členskými zeměmi. V plánu je také posílení kybernetického boje a vytvoření nových institucí - společného velitelství pro operace EU a Rady ministrů obrany. Zlepšit by se pak měla koordinace nákupu vybavení mezi členy EU a programy průmyslu a vyzbrojování.
* Do jaké doby sahají pokusy vytvořit společnou evropskou armádu?
* Jakou podobu by měla mít evropská armáda v čele s Německem?
* Nebude konkurencí NATO?
* Jaká jsou největší bezpečnostní rizika, která bere v úvahu plán evropské armády?
* Jak na tyto plány reagují evropské země? Nakolik iniciativu vítají státy střední a východní Evropy, které mají s Německem různé historické zkušenosti?
ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
