Bývaly doby, kdy města na celém světě prahla po tom, aby mohla pořádat olympijské hry. Jejich pořádání bylo spojené se slávou a prestiží. Ovšem to už nějakou dobu neplatí, napsal zpravodajský server CNN.
Řím se stal zatím posledním městem v řadě těch, která stáhla kandidaturu na pořádání olympiády kvůli obavám z vysokých nákladů; po úterním rozhodnutí je jasné, že letní olympijské hry v roce 2024 v Římě nebudou. Ve hře zůstává už jen Budapešť, Paříž a Los Angeles.
Italská metropole ovšem není jediná. Obavy z rozpočtu v posledních letech přiměly i další města, aby své sny o pořádání olympiády daly k ledu. O letní olympiádu v roce 2024 se původně ucházel i německý Hamburk.
Své uchazečství o zimní olympijské hry v roce 2022 stáhla také švédská metropole Stockholm a polský Krakov, Hry byly nakonec přiděleny čínské metropoli Pekingu, který se tak po letních hrách v roce 2008 dočká zimní reprízy.
Město hostící olympijské hry musí naplánovat, postavit a zaplatit mohutné projekty přizpůsobující infrastrukturu potřebám her. Samostatnou položkou jsou náklady na bezpečnost, které mohou dosáhnout miliard dolarů. Je třeba vybudovat tisíce hotelových pokojů, aby měli kde bydlet sportovci i turisté.
Valná většina toho všeho se hradí z peněz daňových poplatníků, přičemž ekonomické výhody jsou jen mizivé. Volení představitelé zemí a měst sice argumentují tím, že prodej vstupenek, práce ve stavebnictví a zvýšení turistického ruchu náklady vyváží. Ovšem údaje ekonomů dokládají, že skutečná návratnost pořadatelství olympijských her není zdaleka tak růžová.
Olympiáda nemůže prodělat
Asi nejlepším příkladem dlouhodobých nákladů na olympiádu je kanadský Montreal, který v roce 1976 hostil letní olympijské hry. Před jejich konáním prohlásil tehdejší starosta města: "Olympiáda nemůže prodělat peníze, stejně jako muž nemůže mít dítě." Pletl se.
Špatné hospodaření a značné přetažení rozpočtu město zatížilo dluhem ve výši 1,5 miliardy dolarů, který se podařilo splatit až v roce 2006. A i když Montreal může být extrémním příkladem, zjistili ekonomové, že spirálovitě narůstající náklady převyšující původní odhady a rozpočet nejsou výjimkou, ale normou.
Podle odborné studie z roku 2013 příprava olympijských her vede ve 100 procentech případů k překročení nákladů. To přitom neplatí pro žádný jiný druh srovnatelných megaprojektů. Ty podle zjištění ekonomů někdy rozpočet dodrží, někdy překročí, ale u olympiády je přetažení nákladů naprostou jistotou.
Ozvěny montrealské zkušenosti značně odradily potenciální uchazeče o olympijské hry pro rok 1984. O ty nakonec projevilo zájem jediné město - Los Angeles. A díky tomu mohlo diktovat podmínky Mezinárodnímu olympijskému výboru.
Los Angeles prosadilo nový model, který se značně opíral o soukromé financování. K pořádání her navíc využilo už existující stadiony, čímž škrtlo jednu z největších nákladových položek spojených s pořádáním olympijských her. A výsledkem byl zisk.
Ovšem dny minimálních veřejných investic do her a jejich financování ze soukromých zdrojů jsou už nyní minulostí. Čína na pořadatelství letních olympijských her v Pekingu rozhodně nešetřila, jen aby se přes světem předvedla v co nejlepším světle. Rusko na zimní olympijské hry v Soči v roce 2014 údajně vynaložilo neuvěřitelných 50 miliard dolarů.
