Stovky migrantů, převážně Súdánci a Eritrejci snící o usazení v Británii, přespávají každou noc v jednom z bruselských parků. Mezitím nabral tento jev takový rozmach, že připomíná někdejší tábor zvaný Džungle u francouzského přístavu Calais. V provizorním tábořišti u Calais žilo až sedm tisíc lidí toužících dostat se přes Lamanšský průliv do Spojeného království, než loni v říjnu nechaly francouzské úřady tábor vyklidit.
Nevládní organizace již měsíc upozorňují na situaci v parku Maximilien a vyzývají politiky k zásahu, "aby se Brusel nestal novým Calais". Ale žádosti o otevření centra pro uprchlíky v náležité podobě uvázly na mrtvém bodu. Státní tajemník pro azyl a migraci Theo Francken (z řad vlámské nacionalistické strany N-VA) tvrdí, že není možné starat se o "nelegální migranty", kteří "nechtějí azyl v Belgii".
V parku, který leží pár kroků od nádraží Gare du Nord, se situace jeví složitější. Mladí Afričané sice převážně sní o Anglii, ale najdou se mezi nimi i ti, kteří mají jiné představy. Pětadvacetiletý Adam, který loni opustil rodný Súdán a strávil šest "velice těžkých" měsíců v Libyi, by rád v Bruselu své putování ukončil.
Park Maximilien v roce 2015:
"Příliš trpím, chci, aby mi belgická vláda poskytla ochranu," řekl. Byl by nejraději, kdyby byly zničeny otisky prstů, které mu sejmuli po přistání v Itálii.
V podobné situaci je mnoho z až 600 migrantů, kterých se v parku dopočítali aktivisté ze spolků Lékaři světa (Médicins du Monde, MdM) a Belgium Kitchen, rozdávající v parku večeře.
Podle dublinských pravidel totiž žádosti o azyl vyřizuje první ze zemí, do které migranti v Evropské unii vstoupili. Tedy ti, kteří přistáli u italských břehů, mají opustit belgické území, jak vysvětluje cizinecký úřad, který přijímá žádosti o azyl a který spolu s policií pořádá v parku pravidelné kontroly. V očích nevládních organizací jde o "zastrašování" či dokonce "obtěžování". "Zvyšujeme (migrantům) povědomí, informujeme je o jejich právech," oponuje Dominique Ernouldová z cizineckého úřadu.
Zvedla se vlna solidarity
Stéphane Heymans z MdM, který v parku dvakrát týdně ordinuje, kritizuje nedostatek informací u 15 až 20 procent "nezletilců bez doprovodu", kteří nevědí, že se v Belgii těší zvláště chráněnému postavení.
I spent the day away at the #refugee camp in #Bruxelles volunteering and talking to the people. # pic.twitter.com/5Mb6E4KmOz
- Monika Kalkusova (@mkalkusova) 8. září 2015
Tváří tvář vyčkávacímu postoji vlády se zdvihla vlna občanské solidarity v podobě spacích pytlů a potravin, zatímco počet migrantů v parku se od dubna do července ztrojnásobil.
Během večera dobrovolníci z Belgium Kitchen rozdali za 40 minut 620 porcí rýže, rajské omáčky a zeleniny v koutku zeleně mezi výškovými obytnými domy, kam migranti přicházeli po malých hloučcích. Zařízeno je to tak proto, aby nedošlo ke srocení davu, což by obtěžovalo lidi žijící v sousedství, vysvětlil aktivista Yassine Haj Idrissise. Do rána budou i sklizeny plechovky z trávníků a také sundáno prádlo, které se sušilo na zábradlí u dětského hřiště, aby park vypadal zase normálně.
A migranti se ponoří do podzemí u nádraží, odkud mnozí hodlají pokračovat v cestě na sever, kde jim hrozí, že natrefí na policejní kontroly. V pobřežní provincii Západní Flandry od počátku roku dochází v průměru ke stovce zatčení týdně.
Koncem července sedmnáctiletý mladík ze Súdánu utrpěl smrtelné zranění v Bruselu, když jej přejel autobus, na kterém se snažil zvenku udržet.
