Koncept multikulti v západní Evropě selhal, přinejmenším nefunguje tak, jak by si jeho propagátoři přáli. Dokládá to i situace v přijímacím uprchlickém centru ve východoněmeckém Suhlu. Ubytovna pro uprchlíky jako Babylon a "multikulti-krizové území" v Durynském lese, píše v titulku svého článku o tamních poměrech německý list Die Welt.
(Následující text je zkrácenou verzí článku, který vyšel v deníku Die Welt.)
Hned v úvodním odstavci deník připomíná, že v Suhlu došlo k výtržnostem mezi obyvateli domova pro uprchlíky a k útokům na policii. A že nejde o akce neonacistů.
Babylon leží na Friedbergu u Suhlu. Nedaleko Rennsteigu, historické hranice, jež byla víceméně hraniční čárou i mezi NDR a SRN, se k nebi tyčí čtyřpatrové paneláky, v nichž kdysi bydleli oficíři východoněmeckých pohraničních jednotek.
Že už v dnešní Evropě nejsou žádné hranice, nelze asi nikde lépe pozorovat než právě zde, píše Die Welt.
Na malém prostoru a ve skrovně vybavených místnostech tady žije na 1800 lidí z dvanácti zemí. Z Eritreje, Afghánistánu, Mosambiku, Iráku či Albánie.
Přijímacímu centru šéfuje na nejpřednější frontě utečenecké republiky Německo Jörg Kuhlmann. Večer (středa) podle něj dorazí další stovka migrantů. Spolu s Kuhlmannem se o všechny stará osm zaměstnanců správy, 20 sociálních pracovníků, několik saniťáků a lékař na ošetřovně. A 25 chlapíků z ochranky, jeden širší než druhý.
Zaměstnance soukromé bezpečnostní firmy potřebuje Kuhlmann hlavně v poslední době. Na Friedbergu sice stále někdo hraje fotbal, který je mezinárodním dorozumívacím prostředkem, ale jen zřídka fér a dle pravidel. A někdy se věci pořádně vymknou z ruky.
Bilance? Jen v měsíci srpnu zde došlo k dvěma masovým rvačkám a jen tak tak se zabránilo vraždě lynčem. Neonacisté s tím nesouvisí. Leží Friedberg přesto v "Dunkeldeutschland(u)"? ptá se Die Welt. Tento výraz, "temné (tmavé) Německo", má hanlivý význam. Používali ho západní Němci, když mluvili o Německu východním.
Výraz souvisí s tím, že v chudší NDR se tolik nesvítilo, což bylo markantní hlavně ve velkých městech. Skutečnost je, jako vždy, složitější a stěží pasuje do bílých nebo černých mustrů, konstatuje deník.
Začátkem srpna se zcela vymkl kontrole fotbalový turnaj obyvatel uprchlického centra. Albánci nastoupili proti Syřanům, Iráčané proti Afgháncům, Kosované proti Afričanům. Když migranti ze západního Balkánu museli skousnout porážku, táhli centrem, uráželi ostatní a zastrašovali je.
Kuhlmannovi se to vůbec nelíbilo. Aby je zchladil, přestěhoval narušitele pořádku do sousedního campu.
Kazimíři se ale druhý den vrátili a chtěli do svých starých pokojů. Ty už mezitím obsadili noví, syrští uprchlíci. Slovo dalo slovo a přicházely ke slovu pěsti. Dorazila ve velkém počtu policie - tento měsíc ne naposledy.
Tři týdny poté další výtržnosti. Jeden Afghánec, který přestoupil na křesťanství, málem nepřežil noc z 19. na 20. srpna. Konvertita se nejprve prudce pohádal s muslimskými uprchlíky o korán a nakonec z něj vytrhl stránku a vhodil ji do záchodové mísy.
Skupina Syřanů ho hnala přes dvůr. Štvanec se zachránil v domku u strážných, kteří v panice volali na pomoc policii, neboť dav rychle narostl na asi padesát lidí. Posílili ho Iráčané a Afghánci, kteří chtěli na stráže zaútočit a snažili se vykopnout dveře.
Stav obležení trval celé hodiny. Záchranáři a hasiči se zprvu v obavách z lůzy stáhli. Zranění utrpělo několik policistů a tucet uprchlíků.
Orgány činné v trestním řízení, devítičlenná skupina, nyní vyšetřují pachatele. Vedle zdevastovaných dveří a vymlácených oken však oné noci utrpěl v Suhlu především předpoklad, že by u nově příchozích na Friedbergu šlo o neškodné, pomoc potřebující migranty.
Také věci s koránem předcházely některé události. S afghánským křesťanem nechtěl zjevně sdílet pokoj žádný muslim. Také přes den byl terčem mobbingu. Po noci, kdy ho málem zlynčovali, jej přemístili do jiné spolkové země.
Napětí však zůstalo. Policie je přítomná stále. A ve městě zesílil strach.
Za zavření domova pro uprchlíky demonstrovalo po zatím posledních událostech šest stovek obyvatel Suhlu. Dle starosty Jense Triebela pochod oznámily osoby z pravé části politického spektra.
Nestraník Triebel se snaží chovat pragmaticky a je rád za každého místního, který uprchlíkům daruje šatstvo, ukáže jejich dětem zoo či jim nabídne procházku po okolí. Současně se ale nevyhne policejním statistikám. Počet krádeží v obchodních domech se v Suhlu v poslední době zvýšil o 50 procent. Dopadení pachatelé byli hlavně ze západního Balkánu.
Epicentrem zlosti je v zadním bloku areálu pro uprchlíky. Tam jsou ubytováni výlučně svobodní muži. "Zde je hladina testosteronu mnohdy hodně vysoko," uvádí sociální pracovnice Caroline Schwarzová. Kdo bude s kým na chodbě, to se na Friedbergu v obavách z konfliktů pečlivě plánuje: Albánci nikdy ne se Syřany, rodiny a ženy zvlášť.
Na první pohled může Friedberg vypadat jako multikulturní eldorádo. Ve skutečnosti, píše Die Welt, však zůstávají etnické a náboženské skupiny spolu jen do doby, než je po několika týdnech nebo měsících přemístí jinam. Jeden pokoj sdílí čtyři až šest osob.
Na uvítanou dostanou příchozí ručník, šampon, holení, matraci a deku... Každý má k dispozici 4,5 metru čtverečního Německa, někdy nemají zaručeno ani to.
Na Friedbergu multikutli troskotá, konstatuje Die Welt. Normálním stavem je krizový modus.
"Děláme, co můžeme," říká Schwarzová, která se lopotí 16 hodin denně. Se svou školní angličtinou se snaží migrantům vysvětlit nový život, ale na nejčastější otázku, kam a jak to půjde dále, často neumí odpovědět.
Na Friedbergu pochází 82 procent uprchlíků z válečných oblastí. Jen jeden sociální pracovník umí arabsky. Lékař nemá právě čas na těhotnou Syřanku, která má silné bolesti zubů. Tři uklízečky nestíhají připravit pokoje pro stovku nově příchozích migrantů. Pak jim třeba dají do rukou koště, což ovšem v Německu řízeném podle norem není dovoleno.
Co kdyby třeba uprchlík klopýtl přes kbelík? To platí například pro syrské lékaře, kteří jsou mezi běženci. Mimo svou rodinu nesmějí dát nikomu ani náplast.
Stěžovat si ale nepomáhá, říká Schwarzová. Svou frustraci nad permanentním spravováním provizoria však zakrývá jen stěží.
Šéf přijímacího centra Kuhlmann a starosta Triebel už dávno zpozorovali, jak nebezpečnou výbušninou mezi migranty je neustálá dlouhá chvíle. Starosta teď nabídl 1,10 eura za hodinu uprchlíkům, kteří by se účastnili práce v obci. Poptávka je velká.
Triebel se utěšuje nadějí, že uprchlíci trhající plevel nebo sbírající odpadky by mohli u obyvatel Suhlu vzbudit uznání a napětí by se uvolnilo.
Zdejší masová ubytovna pro uprchlíky byla otevřena náhle v létě 2014. V podstatě přes noc, bez oznámení, což situaci nijak nepomohlo. To, co občas rozhodnou v Berlíně a Erfurtu, hlavním městě Durynska, vyvolává u starosty zděšení a nemá pro to slov.
Lidé jako Schwarz, Kuhlmann nebo Triebel mají činit schůdným to, co už téměř schůdné není. Ve spolkové zemi Durynsko je zatím ubytováno kolem deseti tisíc uprchlíků, nejméně stejně tolik by mělo dorazit v příštích měsících. Kam s nimi?
Tak dopředu nechce Kuhlmann raději přemýšlet. Vždyť jeden den bez výtržností na Friedbergu je dobrý den, uzavírá svůj článek Die Welt.
