Desetitisíce lidí se sjely do bosenské Srebrenice, aby si tu připomněly čtrnácté výročí nejhoršího masakru v Evropě od druhé světové války a pohřbily 534 obětí vyzvednutých nedávno z masových hrobů. Od časného rána tisíce rodinných příslušníků procházely mezi řadami rakví, aby se rozloučily s příbuznými ještě předtím, než byli uloženi k poslednímu odpočinku vedle dalších 3 297 hrobů na pamětním hřbitově Potočari.
Každoročně jsou v masových hrobech v Bosně nalézána další a další těla, která jsou identifikována analýzami DNA a poté pohřbena.
ČTĚTE TAKÉ: Karadžić: Jsem zcela nevinný
Šestého července 1995 začaly za války v letech 1992-1995 Srebrenici ostřelovat srbské raketomety a o pět dní později, 11. července, ji obsadily jednotky pod velením tehdejšího vrchního velitele bosenskosrbské armády Ratka Mladiče. Ženy, děti a starce Srbové oddělili, ale na 8 tisíc srebrenických mužů ve věku zhruba od 15 až 75 let pod záminkou, že hledají válečné zločince, povraždili a jejich těla svezli do masových hrobů.
Srbský premiér Mirko Cvetković v souvislosti s dnešním smutným výročím prohlásil, že podmínkou pro usmíření v oblasti bývalé Jugoslávie je potrestání těch, kteří nesou za srebrenický masakr odpovědnost. "Odsouzení těchto zločinců je jednou z hlavních podmínek usmíření a obnovení trvalého míru v tomto regionu," zdůraznil v prohlášení, které bylo zveřejněno v Bělehradu.
Zatímco Mladić spravedlnosti stále uniká, druhý předpokládaný hlavní viník, bývalý politický vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić, byl před rokem zadržen v Bělehradu a nyní čeká v Haagu na zahájení procesu před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.
Srebrenica byla jako muslimská enkláva uprostřed srbského území na východě Bosny vyhlášena na jaře 1993 bezpečnou zónou OSN na ochranu místního muslimského obyvatelstva. V této oblasti o rozloze asi 150 kilometrů čtverečních tehdy žilo asi 45 tisíc lidí, z nichž polovina byli uprchlíci z okolí.
První informace o srebrenické genocidě na veřejnost pronikly 16. července 1995, rozsah masakru ale vycházel najevo jen pomalu. Srbové navíc tehdy v létě vykopali těla obětí z původních hrobů a převezli je jinam, aby zakryli stopy zločinu.
Jako první přijala politickou odpovědnost nizozemská vláda Wima Koka, která na jaře 2002 podala demisi poté, co experti ve zprávě, kterou tato vláda iniciovala, došli k závěru, že za masakr nesl odpovědnost jak Haag, tak OSN. Nizozemí, jehož nedostatečně vyzbrojení vojáci jednotek OSN měli zónu chránit, k masakru přispělo tím, že situaci podcenilo.
ČTĚTE TAKÉ: Mladić prozrazen? Prý žije v bělehradském paneláku
Kousek ke kousku. Skládání obětí srebrenického masakru
Vláda bosenské Republiky srbské se poprvé k masakru přiznala až v červnu 2004, kabinet Srbska a Černé Hory podobný krok učinil až o rok později, krátce po odvysílání záběrů, na nichž srbské polovojenské jednotky zabíjejí srebrenické muže.
Před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii byly v souvislosti s masakrem již obžalovány asi dvě desítky osob.
Foto: ČTK/AP
