Hned dvě evropské monarchie letos zažily změnu na panovnickém trůně. V dubnu vystřídal v Nizozemsku královnu Beatrix její syn Willem Alexander, v červenci nahradil begického krále Alberta II. princ Philippe. Podlomené zdraví španělského krále Juana Carlose vyvolalo spekulace, že by se trůnu rovněž mohl vzdát, avšak on sám i jeho okolí to rezolutně odmítají.
V úterý se španělský vládce podrobil již třetí operaci kyčle, avšak ani tentokrát se nepodařilo odstranit přítomnou infekci a 75letého monarchu čeká další zákrok. Podle lékařů bude schopen normálně chodit nejdříve za 14 týdnů.
Juan Carlos prodělal od května 2010, kdy mu lékaři odstraňovali nezhoubný nádor na plíci, již osm operací. Zlobilo ho mimo jiné koleno a vyhřezlé ploténky.
Problémy s kyčlí si přivodil při soukromém lovu slonů loni v dubnu v Botswaně. Byl z toho, jak známo, pořádný skandál. Veřejnost panovníkovi vyčítala, že v době, kdy v zemi vrcholí hospodářská krize, utrácí desetitisíce eur za své soukromé radovánky.
Když se tedy v souvislosti s jeho poslední operací objevily na sociálních sítích zvěsti o plánované abdikaci, řídily se trochu heslem "přání otcem myšlenky". Popularita Juana Carlose se v poslední době výrazně snížila. Nepomohlo mu ani to, že se v květnu rozhodl vzdát soukromé jachty.
Snobský životní styl Juana Carlose a jeho důvěrné kontakty s mladými ženami spolu s korupčním vyšetřováním, vedeným proti jeho zeťovi Iňakimu Urdangarínovi, způsobily, že Španělé začali mít královské rodiny dost.
V dubnu se dokonce v Madridu dokoce konala demonstrace pod heslem "Pryč s monarchií, za třetí republiku". Přítomní křičeli například "Bourboni do práce". Připomeňme, že republika ve Španělsku existovala v letech 1873 až 1874 a 1931 až 1939.
Juan Carlos se svými zkušenostmi má určitě nějaký plán, jak monarchii vrátit lesk. Předání moci synovi, princi Felipemu, může být jednou z možností, přestože král na veřejnosti tvrdí, že má spoustu energie a skončit v dohledné době nehodlá. Také ale může zdravotních potíží využít a částečně se stáhnout do ústraní. Média by ho alespoň neměla za co kritizovat.
Španělský král v minulosti zpravidla věděl, co je v danou chvíli třeba učinit. Jako v roce 1976, kdy jmenoval premiérem Adolfa Suaréze, i v roce 1981, kdy se pokusil o puč podplukovník Antonio Tejero Molina. V televizním projevu se tehdy důrazně postavil na obranu současného režimu a potvrdil svou roli garanta mladé španělské demokracie. Zvládnutím situace si vysloužil respekt, který požíval až donedávna.
Na začátku své vlády byl přitom vnímán jen jako loutka nainstalovaná na trůn Franciscem Frankem, který si ho vybral za svého nástupce. Tehdejší vůdce komunistů Santiago Carrillo předpovídal monarchii jen pár let života. Po Tejerově puči tvrdil, že všichni ve Španělsku jsou monarchisté.
Juan Carlos byl po dlouhá léta tmelícím faktorem španělské společnosti. Je otázkou, jestli by 45letý Felipe dokázal tuto roli oživit. Předpoklady pro to má a na nedostatek popularity si také stěžovat nemůže.
Kromě plnění státnických rolí se snaží být co nejblíže lidu. Po bombových útocích na madridském nádraží v březnu 2004 byl se svými sestrami prvním členem královské rodiny, který se zúčastnil demonstrace, když se zapojil do protestů proti terorismu.
O dva měsíce později se oženil s někdejší noninářkou CNN Letizií Rocasolanovou. Pro to, aby pár na trůně nahradil Juana Carlose s královnou Sofií, je více než polovina Španělů.
