V budování armády, v němž jako katalyzátor působí též strach z Putinova Ruska, můžou být Poláci příkladem i řadě západních zemí. Češi či Slováci za nimi pokulhávají. Spíše černí pasažéři NATO?
Červnové manévry Noble Jump musely být podle gusta mnoha Poláků. Poprvé v historii se cvičil scénář, kdy Rusko napadlo po Ukrajině také jednoho člena NATO.
Co na tom, že se tak dělo ve vojenském prostoru s trochu "pochybnou" historií. Žagaň (německy Sagan, česky Zaháň) zbudovalo pro svou armádu začátkem 20. století císařské Německo, poté tam cvičili nacisté včetně "lišky pouště" Erwina Rommela a ještě po něm sovětské jednotky. Ale spletité dějiny včetně šíbování hranic k Polsku patří.
Noble Jump lze chápat i jako pohrůžku vůči Moskvě. Asi 2100 vojáků sil rychlé reakce aliance včetně Čechů se muselo vypořádat se separatisty, kteří, podporovaní zahraničním důstojníkem s kódovým jménem Birdmann, obsadili určité území (pozdravy z Krymu).
Na začátku zabil odstřelovač NATO kulkou do hlavy Birdmannova bodyguarda, pak se speciální jednotky pustily do nepřítele. O nejlepší místa s výhledem na bitevní pole se na tribuně tlačilo 250 novinářů. Jen letos se větších cvičení v Polsku zúčastní na deset tisíc aliančních vojáků.
Varšavská těžká váha
Už od vstupu do Severoatlantické aliance (1999) je Polsko jejím vzorným žákem, a mezi novými středoevropskými členy NATO tím nejlepším i nejspolehlivějším. V otázce armády a obrany mají Poláci velké ambice, které spolu se zahraniční politikou sahají daleko za hranice regionu.
Zatímco nehledě na aktuální nebezpečí a hrozby vojenské výdaje zemí NATO jako celku letos opět klesly, a sice o zhruba půldruhého procenta (loni mínus 3,9 %), patří Poláci k hrstce aliančníků, kteří investují do obrany žádaná dvě procenta HDP.
Strategii budování silné armády má Varšava i v ústavě, podle níž na ni má vydávat minimálně 1,95 procenta HDP. To je až dvakrát více než teď dává Česko. Pro srovnání, Polsko loni vydalo na obranu 1,95 HDP, Česká republika 1,08 HDP, Slovensko 1,00 HDP a Maďarsko 0,8 HDP.
Polská armáda usilovně pracuje na svém desetiletém plánu přezbrojení, který by se měl završit roku 2022. V té době by chtěla mít jedno z nejsilnějších pozemních vojsk v Evropě. Už dnes je nesporně největším posílením NATO od konce studené války.
Na rozdíl od Česka, Slovenska či Maďarska, které se uchýlily k jisté specializaci (třeba ochraně proti zbraním hromadného ničení) a financování vybraných oblastí, rozvíjejí Poláci obecně silnou, masivní armádu schopnou čelit prakticky všem známým hrozbám.
Poláci mají téměř tisíc tanků, dvakrát tolik obrněných vozidel, téměř 500 letounů a vrtulníků a 40 válečných plavidel včetně ponorek.
Polsko je sice mnohem větší než Česko nebo Slovensko, ale oproti Praze nebo Bratislavě mají polští vojáci rovněž výrazně větší politickou podporu a jasnější cíl, jak má jejich armáda vypadat. Liší se i vojenský étos vyvěrající z dějin.
Bylo to vidět i v kampani před nedávnými volbami do úřadu prezidenta, kdy se polští politici předháněli v idejích, jak lépe ochránit zemi před Ruskem prezidenta Vladimíra Putina. Byť to leckdo může považovat až za hysterii. Neblahé zkušenosti měli ale v historii i Rusové s Poláky (a jejich spojenci).
Mnozí zapomínají, že Polsko má s Ruskem společnou hranici. Jen sto kilometrů od Gdaňsku leží Kaliningrad. Ruská exkláva, někdejší Východní Prusko, má pro Moskvu značný strategický význam. Čím více Poláci zbrojí, tím více se Kreml o Kaliningrad obává - a naopak. Sklouznout k eskalačnímu mechanismu je dost snadné.
Věrný americký přítel?
Se Spojenými státy udržuje Polsko nadstandartní vztahy. Raději zapomenuty jsou výroky z odposlechu exšéfa diplomacie Radoslava Sikorského, jenž si loni v červnu v jedné varšavské restauraci pustil pusu na špacír. Vyjadřoval se ve smyslu, že polsko-americké partnerství je na nic, Poláci lezou USA do řiti, chybí jim národní hrdost a mají jednostrannou zahraniční politiku.
Ať tak, či onak, zdá se, že USA jsou z perspektivy vlády ve Varšavě nejspolehlivějším partnerem. O Němcích s jejich ruskou lobby se říct nedá, napsal pro list Gazeta Wyborcza bývalý polský ministr vnitra Ludwik Dorn. Jeho země se prý kvůli nejisté budoucnosti Ukrajiny musí stát frontovým a ne nárazníkovým státem NATO.
Na zásadu kolektivní obrany Polsko příliš nehřeší, trpké zkušenosti ukazují, že se musí spolehnout hlavně samo na sebe. A aktuálně na USA? Věrnost Američanů si Varšava pojišťuje též nákupem jejich zbraní. Nejnověji jde o osm baterií systému protivzdušné obrany Patriot NG a radar za v přepočtu 128 miliard korun. Střely by měli Poláci dostat v letech 2019 až 2025.
Současně Poláci opečovávají domácí zbrojařské firmy, z 38 jich zůstává drtivá většina ve státních rukou, což působí blahodárně na tvorbu pracovních míst. K zajištění bezpečnosti země kráčí Varšava i nezvyklými cestami, když armáda pracuje na konceptu spolupráce s polovojenskými spolky, domobranami.
Slovensko-polský rosomák
Vzhledem k množství techniky za hranicí životnosti lze za nejslabší článek Visegrádské skupiny (V4), jejímiž členy jsou kromě Polska i Slovensko, Česko a Maďarsko, považovat slovenskou armádu.
Slováky ale čeká největší modernizace pozemních sil v historii a svým dílem k ní přispěje i kooperace s Poláky.
Premiéři obou zemí podepsali začátkem července deklaraci, jejíž součástí je i záměr vyrábět společně kolové bojové vozidlo pěchoty Scipio Rosomak. Je kombinací polské platformy a slovenské bojové věže. Projekt je skvělou ukázkou vojenské spolupráce, z níž mají prospěch obě země. I finanční, neboť zlevňuje pořizování výzbroje i její provoz.
Podobně mohly v minulosti na poli obrany táhnout země V4 za jeden provaz už vícekrát, nápady nechyběly, leč 24 let trvání spíše neformální skupiny je současně čtvrtstoletím promarněných šancí.
Ostatně, značka V4 má u veřejnosti nejasný obsah a její schůzky připomínají potlach bez toho, aby byly patrné větší praktické výsledky spolupráce. Výstupy z jednání mívají charakter (právně) nezávazných stanovisek, deklarací či vizí bez konkrétních termínů.
Zklamání a deziluzi z kooperace visegrádské čtyřky cítili v poslední době zřejmě nejtrpčeji právě Poláci. I kvůli Rusku. Představy Varšavy, že síla Polska v EU vyústí také v silnou V4, se nenaplnily. Naděje pro tento spolek v oblasti obrany přesto neumírá.
Společně do boje
Už v první půli roku 2016 by mělo vstoupit do pohotovosti bojové uskupení V4 EU BG (Battle Groups), tedy společná bojová skupina ze všech čtyř visegradských zemí.
Povede ji, jak jinak, Polsko. Měly by ji tvořit více než tři tisíce vojáků, 1300 až 1600 by měli být Poláci a zhruba 950 Češi. Poláci budou hlavní bojovou silou na zemi a ve vzduchu, Češi přispějí mimo jiné zdravotnickým a logistickým modulem.
Je zajímavé, že první "vize" o podobné jednotce jsou ve V4 staré už 15 let. Jako jedny z mála se nakonec zhmotňují.
Zatím jen "vizí" je čerstvá předběžná dohoda Visegrádských o vytvoření takzvaného společného nebe, čili společné ochrany vzdušného prostoru. Jejím jádrem by byly (polské) letouny F-16 a Gripeny, které si nejspíše pronajme i Slovensko. Češi a Maďaři už je mají, takže by ve střední Evropě vznikla jakási kapsa strojů JAS-39 Gripen.
(článek vyšel v tištěném Týdnu č. 29/2015)
