Eduard Okuněv žije už šest let v ulicích Petrohradu. A i když se může chlubit tím, že je zkušený bezdomovec, nikdy nemůže mít jistotu, že v tomto ruském městě s mrazivým počasím zimu přežije. "Jak přežít na ulici, když je 25 stupňů pod nulou? Bez pomoci hodných lidí to nejde," vysvětluje třiačtyřicetiletý muž, který se ocitl na ulici po rodinných rozepřích.
V zimě sice není minus 40 nebo 50 stupňů jako každoročně na Sibiři, ale vítr, který fičí od moře, a vlhkost vzduchu způsobují, že pocitová teplota je v bývalé metropoli ruských carů mnohem nižší než ta, kterou ukazuje teploměr. Je tedy mnohem těžší snášet minus 15 nebo 20 stupňů v Petrohradu než v Moskvě, kde je zima suchá.
V noci tedy muž nachází útočiště ve vytápěném stanu, který dává bezdomovcům k dispozici nevládní organizace Nočležka. Ta je jednou z mála, které se o bezdomovce starají. V Petrohradu, stejně jako ve většině ruských velkoměst, je málo soukromých i státních útulků. Jen málo nevládních organizací přichází na pomoc lidem žijícím na ulici na rozdíl od toho, co lze vidět v zemích, jako je Francie, kde je zvláště v zimě v pohotovosti celá síť sdružení.
Okuněv přichází každý večer do čtvrti na severu Petrohradu, aby strávil noc v teple, stejně jako dvacítka jeho souputníků v neštěstí. Většinou to jsou muži a každý má karimatku, na které spí. Ráno vypijí čaj, aby se zahřáli, a pak zase vyjdou do mrazivých ulic.
Každý má svou metodu, jak si najít teplý koutek. "Chodím na nádraží nebo hledám nějaký sklep či půdu, abych nemusel být venku," říká muž, který se přes svízelné životní podmínky pečlivě stará o svůj vzhled.
Zima v Petrohradu zabíjí stejně jako všude v Rusku. Oficiální statistiky chybějí, ale mluvčí Nočležky Vlada Gasnikovová uvádí, že loni v Petrohradu zahynulo 1122 bezdomovců, z toho polovina v zimě.
Někteří umírají na podchlazení, jiní na komplikace spojené s nemocí. Mnozí rovněž zemřou po konzumaci pančovaného alkoholu, jímž se zahřívají a který je mnohem levnější než kvalitní vodka.
Bezdomovci v Rusku stejně jako jinde mají problémy s lékařskou pomocí, hledáním práce nebo přístřeší. Nočležka jim nabízí nejen přespání v teple ve stanu o 52 místech, ale také jim poskytuje právní pomoc a hledá jim práci či bydlení.
Kromě této organizace se v Petrohradu o bezdomovce nikdo nestará. Město má sice k dispozici byty, ale ty jsou vyhrazeny osobám s dokumenty, které jsou úředně registrované. Tyto přístřešky ve skutečnosti nikdo nevyužívá.
Stejně jako Eduard se podle Nočležky 40 procent lidí ocitlo na ulici po rodinných konfliktech. Každý pátý bezdomovec se stal obětí vydírání, 14 procent tvoří bývalí vězni a jen tři procenta jsou imigranti.
"Zacházejí s námi jako se zvířaty," říká osmapadesátiletý Sergej Petrenko, kterého vyhnali z jedné půdy. "Byl jsem tam dva týdny a nikoho jsem neobtěžoval. Pak mě jeden z nájemníků vyhodil na ulici," stěžuje si.
Podle Sergeje Petrenka musejí bezdomovci čelit nejen mrazivým teplotám, ale také ledovému přístupu obyvatel Petrohradu.
"Když jste na ulici, je to vaše chyba. To si myslí většina lidí," říká. "Samozřejmě se najdou i hodní lidé, ale většina s námi nechce mít nic společného," poznamenává trpce Sergej. Jeho život se zastavil, když se ocitl na ulici. "Jaké mám plány? Přežít do konce zimy," říká.
