Tendenční, zaujaté, jednostranné, úlomkovité... Programová rada německé veřejnoprávní televize ARD se nebývale tvrdě pustila do jejího zpravodajství o ukrajinském konfliktu. Část příslušného dokumentu rady, ty jsou jinak důvěrné, se objevila na veřejnosti. Sami žurnalisté z ARD se kritice brání, jde o jejich profesionální čest.
Resumé z protokolu programové rady číslo 582, které se čerstvě objevilo na webovém portálu "heise online", účinkovalo nejen na spolkové mediální scéně jako malá bomba. Členové rady jsou překvapivě ostří.
Zaujatost, jednostrannost, úlomkovitost, antiruské tendence, naivnost, dokonce nebezpečnost či podivný výběr expertů, kteří se na obrazovce dostávají ke slovu. Zpravodajství stanice prý nejde dostatečně do šířky, chybějí doplňující informace a také kritika politiky Evropské unie a NATO.
Dokument, který vzbudil rozruch, přijalo citované poradní grémium už v půli června. Před tím jeho členové analyzovali celou řadu příspěvků o Ukrajině. Podnětem byla široká kritika zpravodajství o Ukrajině na prvním programu (Německo má v zásadě dvě veřejnoprávní televize: ARD, první program, a ZDF, druhý program) ze strany publika.
Po rozsáhlé obsahové analýze shrnula rada nedostatky v práci ARD do deseti bodů. Radní mimo jiné uvádějí, že ve vysílání chyběly diferencovanější zprávy o asociačních jednáních mezi Ukrajinou a EU. Tematizovány téměř nebyly ani politické a strategické záměry NATO při rozšiřování na východ. Malou roli ve vysílání hrála legitimita tzv. Rady Majdanu a role radikálně nacionalistických sil.
Zvláště poslední z deseti bodů se musel šéfredaktorů ARD osobně dotknout. Rada totiž postrádá delší materiál, který by ozřejmil hlubší příčiny krize kolem Ukrajiny.
Zveřejněné resumé z červnového dokumentu rady nemá svou formou, způsobem i ostrostí v historii ARD obdoby.
Vicešéfka strany Levice (Die Linke.) Sahra Wagenknechtová hovoří v listu Handelsblatt o "zničující zprávě". Potvrzuje podle ní, že televizní stanice ze sebe dělá ochotného přisluhovače politických zájmů, jmenovitě spolkové vlády nebo dokonce administrativy USA.
Dodejme, že programová rada ARD je devítičlenné laické grémium, jehož členy dosazují stanice jednotlivých spolkových zemí. Předsedou rady je právník Paul Siebertz (vyslaný bavorskou stanicí Bayrischer Rundfung). Originální dokument na téma Ukrajina má 23 stran, výtah z něj zveřejněný ale pouhé strany tři.
Žádosti, aby se rada ke své zprávě vyjádřila, Siebertz odmítá. Pouze sdělil, že grémium pracuje vždy s velkou pečlivostí. Ti, kdo četli celý dokument, nicméně uvádějí, že je vyváženější.
V redakcích ARD se proti hodnocení rady zvedl pochopitelný odpor, třebaže oficiální stanovisko zatím vydáno nebylo. Intendant WDR Tom Buhrow se za své reportéry demonstrativně postavil a podobně to zjevně vidí i jeho kolegové intendanti z dalších stanic. Podle Buhrowa nejde o nic menšího než žurnalistickou čest.
Nelíbí se, že radní svou kritikou zveřejnili, aniž dali příslušným redakcím šanci se k ní vyjádřit. Na výtky o antiruských tendencích ve vysílání ARD rychle reagoval i její šéfredaktor Thomas Baumann (kdysi zpravodaj televize ARD v Praze).
Ostře kritiku odmítl. Na prvním programu byly a jsou četné příspěvky, vysílání a zvláštní vysílání, které ve svém souhrnu situaci na Ukrajině a příčiny krize tematizovaly a tematizují diferencovaně a z různých úhlů, uvedl Baumann. Zdůraznil i těžkou a nebezpečnou práci korespondentů přímo na místě, díky nimž jsou diváci informování obsáhle a co nejblíže pravdě, jak je to jen možné.
Sotva které médium se ale do programové rady pustilo tak razantně jako německý list Die Welt. Ten nejenže její zprávu označil za "ránu dýkou do zad" z vlastních řad (legenda velení německé armády o vině socialistů a dalších demokratů za prohru Německa v 1. světové válce), ale rovnou zpochybnil i kompetentnost radních.
(Ruská plakátová propaganda: Obama nový iPhone, Putin nový region)
Jejich konání prý připomíná tajné stalinistické procesy.
Nevídaně tvrdý šturm Die Weltu na programovou radu ARD pod titulkem "Putinova dlouhá paže sahá až do grémií ARD" ovšem příliš nepřekvapuje. Alespoň ne ty, kdo sledují německá média v čase boje Západu a Ruska o Ukrajinu.
Jen málokterý významný domácí deník nasadil tak ostrý protiruský a protiputinovský kurz jako Die Welt. Jasně patrné to začalo být už před zimní olympiádou v Soči. Týden po zahájení her vyjadřovala redakce zklamání nad tím, že zbylá média přestala na pána Kremlu útočit a nechala se něco jako omámit atmosférou soutěží.
V souvislosti s kritikou rady ARD připomíná list i fenomén tzv. Putin-Versteher (Putinversteher), jak v Německu kritici šéfa Kremlu začali s jistým opovržením označovat ty, kdo "Putinovi rozumějí". Takový člověk je podle nich politováníhodný tupec, člověk chorý nebo naprosto neinformovaný. Jiná možnost neexistuje. A už vůbec nepřipouštějí, že by se sami mohli v něčem mýlit.
Vlastně existuje ještě jedna možnost, kterou Die Welt taktéž zmiňuje. Jsou to celé armády oněch proslulých trollů, facebookových aktivistů, kteří, placení Kremlem, se na webu a sociálních sítích snaží ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch Moskvy. Podle Die Weltu jde o zjevně koordinované protestní vlny, propagandistické Putinovy kolony, s nimiž prý má mezitím zkušenosti každý německý mediální dům.
Je to opravdu tak hrozivé, jde opravdu o celé šiky Rusem placených aktivistů? Nebo jsou to ve skutečnosti jen nepříliš početní snaživci a věc se, jak tomu v napjatých dobách bývá, až příliš nafukuje?
Možná hraje významnou roli i to, co si část německých novinářů (ale i jiných) zjevně nechce připustit. A sice, že mnozí jejich krajané se na konflikt Rusko-Ukrajina-Západ dívají prostě jinak než oni.
Ví bůh. Každopádně lze těm, kdo vyrazí na lov rudých trollů, popřát dobrou mušku a těšit se na to, kolik jich skolí. Zaslouží si to.
Ostatně, TYDEN.CZ má s ideologickými virtuálními bojovníky na svém webu též zkušenosti. Nejsou to ale vždy zjevně putinovci, nýbrž i obamovci, jaceňukovci, porošenkovci...
Přinejmenším pokud jde o ankety na téma Ukrajina. Někdo některé pilně manipuluje tak, aby vyznívaly protirusky. Namísto obvyklých několika tisíc umí vyhnat počet kliků na jím chtěnou odpověď celkem svižně třeba na až tři sta tisíc.
Ve zmíněném duchu se lze tedy oprávněně ptát: "Trolle, kdo tě platí?" Nebo vás je víc? Celá armáda?
