Německo po útocích
Reakce na teror? Hrdinský klid! Uprchlíci jsou oběti

Zeptejte se pár Němců, jak by lidé podle nich měli reagovat na terorismus, a většina by pravděpodobně souhlasila s historikem Herfriedem Münklerem, že nejlepší přístup je "heroische Gelassenheit" neboli hrdinský klid, napsal britský týdeník The Economist, podle něhož Němci tváří v tvář teroru zůstávají podivuhodně klidní.

Temná historie Němce odnaučila přehnaným reakcím: ať ostatní země vyhlašují války s terorismem a skoro permanentní výjimečný stav. Skeptici dříve tvrdili, že to jsou jen plané řeči, protože Německu se vyhýbaly velké teroristické útoky, jaké zasáhly Ameriku, Francii a Turecko a mnoho dalších zemí. To se v průběhu jednoho týdne změnilo, když se v Německu odehrály čtyři velmi odlišné útoky.

Nejprve 18. července afghánský uprchlík pobodal nožem a posekal sekerou pět cestujících ve vlaku a dalšího na peroně. O čtyři dny později německý teenager íránského původu zaútočil v nákupním centru v Mnichově a zabil devět lidí a třicet zranil. Dva dny poté syrský běženec usmrtil těhotnou ženu mačetou. Podle německé policie šlo o "vztahové problémy". Tentýž večer na jiném místě se jiný běženec pokoušel dostat na koncert s batohem plným výbušnin. Když ho nepustili dovnitř, vyhodil se do povětří a zranil patnáct lidí.

S každou zprávou o dalším útoku nervozita Němců rostla. V prvních hodinách po vražedném řádění v Mnichově nakrátko zavládla panika a na sociálních sítích se začaly šířit zvěsti, že na útěku jsou tři vrazi, a ne jeden. Mnichovská policie, která má 2300 příslušníků, byla zaplavena 4300 tísňovými telefonáty a skoro vždy šlo o planý poplach.

Mnichov se však rychle oklepal. Pod hashtagem #OffeneTuer (#Otevřené dveře) obyvatelé nabídli ubytování lidem, kteří v noci uvízli ve městě kvůli poplachu. Mnichovský policejní mluvčí Marcus da Gloria Martins se neúnavně snažil oddělovat fakta od smyšlenek. Da Gloria Martins, který napsal dizertační práci o krizové komunikaci, se nakonec stal hrdinou týdne. "Dejte nám šanci sdělovat vám fakta. Nespekulujte a nekopírujte se navzájem," prosil v televizní talk show diváky a média. Následoval nejdelší potlesk večera.

Většina politiků uposlechla jeho rady a rozlišovala mezi okolnostmi jednotlivých útoků. Nejhorší útok - v Mnichově - neměl s islamismem nic společného. Osmnáctiletý střelec David Ali Sonboly byl šikanován, trpěl depresemi a útok plánoval rok. Četl knihu Proč děti zabíjí od amerického odborníka na školní střelby Petera Langmana. V roce 2015 navštívil Winnenden, město v Německu, kde se v roce 2009 odehrála masová střelba. Zaútočil v den pátého výročí masakru, který spáchal v Norsku Anders Breivik.

Sonbolyho případ rozvířil mnoho debat. Hrál násilnou počítačovou hru Counter Strike, kterou si oblíbili i jiní útočníci před ním. Měly by se takové hry zakázat? Zdá se, že většina je proti. Takové rozhodnutí by potlačilo svobodu a nebylo by férové vůči hráčům, kteří se nedopustili žádného násilí. Mělo by Německo v takových domácích nouzových situacích nasadit armádu? Někteří, včetně bavorského ministra vnitra Joachima Herrmanna, říkali, že ano. Jiní poukazovali na historii nacistické éry a vyzývali k obezřetnosti.

Sonboly použil pašovanou zbraň Glock 17, kterou v minulosti použili zabijáci z Utoyi a Winnendenu. Měli by se německé zákony o držení zbraní zpřísnit? Převládala odpověď, že ne. Už teď má Německo jedny z nejpřísnějších zákonů na držení zbraní na světě. Sonboly koupil zbraň nelegálně ze Slovenska přes "temný net", šifrovanou část internetu. Zbraň byla deaktivována a měla sloužit jen jako jevištní rekvizita. Sonboly, nebo někdo jiný, ji upravil, aby mohla střílet ostré náboje.

Veřejné debaty o dalších třech útočnících probíhaly ve stejně vyzrálém duchu. Všichni byli běženci ze zemí zmítaných válkou a byli zřejmě traumatizovaní. Dva z nich - útočník se sekerou ve vlaku a atentátník s bombou v batohu na koncertě - útočili ve jménu Islámského státu (IS). První z nich byl nezletilý Afghánec, který přišel bez rodičů a bylo mu jen sedmnáct let. Druhý byl Syřan, kterému v uprchlickém centru přezdívali Rambo. Byl mu odepřen azyl a měl být deportován do Bulharska. V minulosti se léčil v psychiatrické léčebně a dvakrát se pokusil o sebevraždu.

Někteří se obávali, že Islámský stát propašoval teroristy mezi uprchlíky, co přišli v posledních letech do Německa (jen loni jich byl milion). Podle ministra vnitra Thomase de Maizièra Německo vyšetřuje 59 takových případů. Úřady vyšetřují dalších 708 možných islamistických spiknutí, které se týkají více než tisíci podezřelých. De Maizière zdůraznil, že drtivá většina uprchlíků jsou mírumilovné oběti, a nikoli pachatelé teroru. Většina Němců se shoduje, že uprchlíci, především ti mladí a traumatizovaní, by měli dostávat lepší poradenství a vedení.

Jen málo lidí se snažilo z tragédie něco vytěžit. Během řádění v Mnichově se předák protiimigrantské Alternativy pro Německo André Poggenburg snažil svalit vinu na politiku otevřených dveří Angely Merkelové - ještě předtím, než se vědělo, kdo střílel. "Soucítíme s raněnými a pozůstalými a jsme znechuceni zastánci Merkelové a levicovými idioty, kteří za to můžou," napsal na Twitteru. Tweet byl ihned odsouzen nejen na sociálních mediích, ale i v rozhlasovém a televizním vysílání. Když se ukázalo, že střelec byl Němec, Poggenburg si vysloužil posměch. Potom život v Německu s hrdinským klidem pokračoval dál.