Do Spolkové republiky se z Afriky, Orientu, Balkánu i odjinud hrne stále více migrantů. Čerstvé prognózy (byť asi přehnané) hovoří o tom, že letos může jejich počet dosáhnout až jednoho milionu. Takové cifry mnoho Němců znejišťují, vzbuzují v nich obavy, a tak v Německu podpora pomoci migrantům obecně klesá. Sotva kde je odpor proti masovému přílivu migrantů tak široký, jako v Sasku.
Spolková země, která leží za Krušnými horami u českých hranic a jejíž metropolí jsou Drážďany, kde se loni na podzim zrodilo hnutí Pegida (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu), za to sklízí tvrdou kritiku části německých politiků a většiny domácích médií.
List Die Zeit nyní přinesl komentář "Sasové. Tak prostě jděte!" (Sachsen. Dann geht doch!). Jeho autor Stefan Schirmer se hned v úvodu ptá, jestli kvůli nenávisti, extremismu a izolování se Saska nenazrál čas na Säxit.
Tedy (pro výraz Säxit našli inspiraci v "grexitu", populárním volání po vystoupení Řecka z eurozóny) že by nebylo od věci, kdyby se Sasko osamostatnilo a vystoupilo ze Spolkové republiky.
Už měsíce je Sasko nejméně sympatickou německou spolkovou zemí, dostává se do titulků s Pegidou, pravicovým extremismem a zásahy proti uprchlíkům, píše autor, podle kterého klesá téměř denně míra polemičnosti, jež je potřebná k tomu, aby člověk tento postoj (Säxit) obhajoval.
Ať ve Freiberku, Meißenu, Freitalu, Hoyerswerdě nebo Böhlenu - všude přechází nenávist vůči cizincům v násilí. Z 202 útokům na ubytovny azylantů, k nimž v první půli roku 2015 na celém území Německa došlo, připadá 42 na Sasko, argumentuje autor.
Zde je ale nutné dodat, že statistiky na toto téma jsou zčásti sporné a kritizované, protože existují snahy zahrnovat mezi útoky, zásahy či přehmaty proti ubytovnám azylantů i pouhé srocení nespokojených občanů před nimi. Bez projevů fyzického násilí. Takové případy jsou zatím v menšině.
Nicméně, Sasko je v komentáři Die Zeit v tom nejhorším smyslu třídou samou pro sebe.
Lze sice namítnout, že také ve Freitalu nebo v Drážďanech jsou lidé připraveni (migrantům) pomáhat a že politické radikály a chlad v srdci lze nalézt všude, ale poměry v Sasku jsou přece jen jiné.
Prudčejší, surovější, nebezpečnější.
Studie ukazují, že u čtyř milionu Sasů existuje menší souhlas se zásadami demokracie a tolerance, než je to u Němců obvyklé.
Otázka "Co se u nich děje?" se nabídla už před lety, když extrémně pravicová NPD získala ve volbách v Saském Švýcarsku až 25 procent hlasů. Anebo když se v Drážďanech konal největší marš neonacistů v Evropě.
O Pegidě, která přitahuje tisíce lidí a jež podle Die Zeit považuje uprchlíky za "dobytek", řekl v červnu evangelický saský biskup Castren Rentzig: "Pokud demonstrace dodržuje pravidla této společnosti, neexistuje žádné právo to kritizovat."
Věta, která zní podle komentátora Die Zeit, jako kdyby někdo vpravdě žebral o to, aby se odloučil od zbytku republiky, jež by mohl většinově myslet jinak.
"A neměly by z takového rozdělení něco obě strany?"
Autor připomíná fenomén vlastenectví a "saské hrdosti", který ve svobodném státě propaguje už 25 let trvale vládnoucí křesťanská demokracie (CDU). Občanům našeptali, aby měli vyšší mínění sami o sobě a jim podobných.
"Sas je to nejvyšší, čeho může člověk na Zemi dosáhnout!" napsal nedávno na Twitteru jeden mladý poslanec CDU zemského sněmu v Drážďanech. V písmu zvaném fraktura (v Německu se používalo od 16. do začátku 20. století). "To není vtip!"
Na závěr této glosy je snad vhodné dodat, že její nadpis je trochu nadsázkou. I když? Vzpomeňme, jak se v minulosti měnil evropský kontinent pod tlakem stěhování národů. Někde nezůstal kámen na kameni...
