Ramírez Sánchez, zvaný Carlos nebo Šakal, byl téměř dvacet let nejhledanějším teroristou světa. Před čtyřiceti lety, 21. prosince 1975, skupina teroristů pod vedením tohoto rodáka z Venezuely unesla z vídeňské konference Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) asi sedmdesát osob, z toho jedenáct ministrů. Při útoku zahynuli tři lidé. Účelem akce bylo získat prostor v médiích pro palestinské hnutí, což se mu podařilo.
Na dráhu teroristy, podle svých slov dráhu "profesionálního revolucionáře", se dal Carlos počátkem sedmdesátých let, kdy začal pracovat pro Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (PFLP). Nejprve v Londýně, kde při tom studoval ekonomii a ruštinu. V roce 1973 byl vyslán do Paříže jako asistent tamního zástupce PFLP Michela Múcharbala. Ten byl dva roky nato zatčen, a když policii zavedl do Carlosova pařížského bytu, podařilo se Carlosovi Múcharbala a dva francouzské agenty zastřelit a uprchnout do Libanonu, kde ho uvítali jako hrdinu.
Po této vraždě "zrádce palestinské věci" a dvou agentů, za niž byl Carlos na Štědrý den roku 1997 ve Francii odsouzen k doživotnímu vězení, si získal důvěru svých arabských přátel a byl pověřen zorganizováním první velké akce. Tu uskutečnil společně s dalšími dvěma západními Němci a třemi Palestinci. Po zajetí účastníků summitu OPEC hodlal popravit další dva údajné "zrádce" a výměnou za rukojmí získat prostor v médiích pro palestinské hnutí.
Dva policisté, Josef Janda a Anton Tichler, kteří byli v jednací místnosti, nebyli pro šestici teroristů vážnou překážkou. Šedesátiletý Tichler se pokusil Carlose odzbrojit, byl ale zastřelen. Podobně dopadli i další dva muži, kteří se pokusili teroristům klást odpor - člen iráckého týmu a jeden z libyjských delegátů.
Šakal poté rozdělil rukojmí podle národní příslušnosti na takzvané neutrály, liberály a kriminály, kam zařadil Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Írán a Katar. Podle stupně provinění je postavil do více či méně nebezpečných částí místnosti nebo je opásal výbušninami. Část rukojmích poté unesl do Alžírska, kde jich několik pustil na svobodu, posléze odletěl do libyjského Tripolisu, odkud se ale vrátil zpět do Alžíru. Zde si nakonec vyjednal možnost "čestného" ústupu a s celým svým týmem opustil letadlo. Ministři OPEC se na dalším jednání sešli až za 25 let.
Jako hledaný terorista se v sedmdesátých a osmdesátých letech Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval (většinou na jihojemenský pas) několikrát i do bývalého Československa. Jeho kariéru ukončila v srpnu 1994 v Súdánu banální operace, údajně liposukce, po níž byl ještě pod vlivem anestetik předán tamní policií Francii. Zde byl na Štědrý den 1997 odsouzen k doživotnímu vězení. Na svědomí má údajně až 83 lidských životů.
