Devětašedesátiletý Guido Bordo se posadil se svým bratrem na lavičku v italské horské vesnici Illica, která patří mezi ty, jež ve středu zničilo silné zemětřesení. Opakovaně spíná a rozevírá ruce a toto zmučené gesto vypovídá víc než slova o utrpení. "Moje sestra a její manžel jsou pod troskami. Čekáme na kopáče, ale nemůžou se sem dostat," říká.
"Nejsou tam vůbec slyšet. Slyšeli jsme jenom jejich kočky. Já jsem tady nebyl, ale rozeběhl jsem se sem hned, jak se země začala třást. Povedlo se vytáhnout sestřiny děti, ty jsou teď v nemocnici," dodává.
Bordo a jeho bratr Domenico byli v hloučku asi třiceti lidí, kteří se usadili na poli na okraji Illiky. Jejich sestra a její manžel, kteří sem přijeli na dovolenou z Říma, jsou mezi pěti pohřešovanými a patrně mrtvými ve vesnici Illica. Celková bilance stoupá a tisíce dalších lidí se ocitly bez střechy nad hlavou, když uprostřed noci na středu bez varování udeřilo zemětřesení.
Nejhorší probuzení
Otřesy se místním obyvatelům postaraly o nejhroznější probuzení, jaké mohli zažít. Celé hodiny pak čekali, až se do vesnice ve výšce osm set metrů dostanou vojenští záchranáři. Nad hlavou jim kroužily vrtulníky, zatímco zřízenci ze sanitky chystali nosítka a do trosek se krumpáči a lopatami opřeli hasiči.
Všude kolem jsou zřetelné stopy zkázy. Rozbitá okna trčící z hromad trosek zřícených domů, závěsné květináče, které jako zázrakem zůstaly na napůl pobořených zdech, či jasně barevná dětská deka poutající pohled v pobořeném domě, skrz který je po otřesech vidět.
V některých prázdných skořápkách toho, co bývalo domovem místních obyvatel, vytrvale vyzvánějí telefony. Hasiči vodí troskami psy vycvičené na pátrání po zasypaných osobách. Jeden z nich se zastavil a označil místo, do kterého se vzápětí zabořily nástroje záchranářů. Lidé shromáždění kolem ale neplýtvali nadějemi.
"Psi jsou cvičení na hledání zasypaných lidí," řekla bývalá hasička Daniela Romanatová. "Jeden z nich teď označil místo, ale bez štěkání. To znamená, že člověk pod troskami je s největší pravděpodobností mrtvý," vysvětlila.
Zbořeništěm se prohání vítr, který víří prach. Na okraji vesnice přešlapují děti v zimních bundách a pantoflích, do kterých vklouzly, když se země začala třást. Někteří lidé se po zemětřesení odvážili do trosek, odkud vytáhli matrace a polštáře, které rozložili v zahradách. Zaměstnanci civilní ochrany rozdávají sendviče a vodu.
Domenico, bratr Guida Borda, zachmuřeně sleduje, jak pokračují záchranné práce. "Bydlíme docela daleko odtud, ale jakmile jsme se o tom z televize dozvěděli, spěchali jsme sem. Hned jak jsem zjistil, že se to stalo, znova a znova jsem volal sestře, ale nezvedla to. Báli jsme se nejhoršího a měli jsme pravdu. Nemyslím si, že by měla šanci přežít."
