Podle hodnocení švýcarského vojenského experta Alberta Stahela stojí Evropa v konfrontaci s Ruskem před problémem. Spojené státy už nejsou dost silné na to, aby nás ochránily. Stahel proto považuje za možné, že se Němci obrátí k Vladimiru Putinovi jako ke svému ochránci.
Používá při tom slovo, jehož význam je, že Německo padne před ruským prezidentem poníženě na kolena.
Je to nová, strach nahánějící hrozba, říká o čerstvé zprávě z Moskvy, že Rusko do konce roku posílí o více než čtyřicet nových mezikontinentálních raket, vojenský odborník Albert A. Stahel německému magazínu Focus. "Je to jako za časů Chruščova."
Na rozdíl od časů studené války toho ale můžou USA postavit proti ruskému ukazování svalů méně, tvrdí švýcarský profesor. "Američané dělají takříkajíc business as usual, zatímco Rusové opravdu zbrojí. Jak v jaderných zbraních, tak v konvenčních ozbrojených silách, uvádí šéf Institutu pro strategická studia ve Wädensvillu.
Účinného odstrašení Ruska v Evropě podle něj nejsou USA v současné době schopny. "K tomu chybí americké vládě finanční prostředky a politická opora u veřejnosti." Co by ale pro Evropu znamenalo, kdyby se v aktuální konfrontaci s Putinem nemohla spolehnout na ochrannou mocnost USA?
Švýcarský profesor považuje za docela možné, že by to v dlouhodobém pohledu mohlo vést k něčemu, co se zdá momentálně za aktuální situace sotva myslitelné. A sice k podřízení se Německa nebo Evropy Rusku.
Možnou odpovědí na změněnou bezpečnostní situaci v Evropě je podle Stahela poddání se Putinovi, pokleknutí před ním.
Švýcar používá německý výraz "Kotau", který se váže k časům čínského císařství. Osoba zdravící císaře se vrhla k zemi a několikrát se jí dotkla čelem. Co tím Stahel míní pro dnešní dobu? "Německo by mohlo uznat Putina za svého nového pána a ochránce namísto toho, aby dále sázelo na USA."
Vzhledem k tomu, jak německá kancléřka Angela Merkelová a americký prezident Barack Obama opakovaně ujišťují, jak v ukrajinském konfliktu táhnou za jeden provaz, a vzývají důležitost transatlantického partnerství, se taková teze může zdát hodně přitažená za vlasy.
"Ale proč by to mělo být nemyslitelné? ptá se Stahel. Německo a Rusko už v dějinách uzavíraly spojenectví, dodává, v čemž má bezesporu pravdu. Německo-ruské historické vazby jsou mnohem silnější a pestřejší, než by si mnozí neznalí dějin mohli myslet.
Že stávající pořádek a rozdělení světa na politické póly zůstane navěky v dnešní podobě, je velmi nepravděpodobné.
"Jakmile Německo začne považovat za ohrožené své zájmy jako státu, mohlo by to podnítit změnu kurzu," říká expert. A je přesvědčen, že tato myšlenka není nová ani v Berlíně.
"Co říkají politici veřejně, je jedna věc, ale v pozadí se probírají všechny možnosti. Proto jsem si jist, že tyto úvahy ve vládních kruzích existují."
Jak rychle by se podobná opce mohla dostat s vážností na stůl, závisí na tom, jak se bude vyvíjet situace na Ukrajině, míní Stahel. Může to prý být za rok nebo pět let, ale uvažuje se o tom.
Podle Švýcarova přesvědčení hraje Německo v konfrontaci mezi USA a Ruskem klíčovou roli. Pokud by se Německo skutečně přiklonilo k Rusku, značilo by to pro Američany jasný vyhazov z kontinentální Evropy. Neboť co dělá Spolková republika, má velké dopady na další evropské státy.
"Všichni hledí k Berlínu - a zřejmě by mnozí následovali německého příkladu," konstatuje Stahel.
Spojené státy se přitom snaží demonstrovat proti Rusku sílu. S tím souvisejí i čerstvé informace o plánech, podle nichž Pentagon rozmístí v Pobaltí a východní Evropě pět tisíc vojáků a těžkou vojenskou techniku.
Pro Stahela jsou ale tyto plány "vojensky bezvýznamné".
Jde pouze o politickou uklidňující pilulku pro Východoevropany.
