Snad po každém útoku radikálních muslimů se začne z mnoha stran ozývat, že jejich krvavý čin nemá nic společného s islámem. Případně, že pachatelé nejsou muslimové. Neboť islám je prý náboženství míru. Takové chlácholení musí konečně přestat! Říká to Ayaan Hirsi Aliová (45), bývalá poslankyně nizozemského parlamentu, která se narodila v Somálsku a v roce 1992 utekla do Holandska.
Aliová napsala mimo jiné scénář ke krátkému provokativnímu dramatu Submission (podřízení, pokora, podrobení se), které režíroval Theo van Gogh. Krátce poté ho na ulici v Amsterdamu brutálně zavraždil holandsko-marocký muslim.
Politička, která také kvůli výhrůžkám muslimů odešla roku 1996 do USA, napsala dále knihy kritické vůči islámské víře Žaluji a Můj život, moje svoboda.
Po masakrech v Paříži, které mají na svědomí tři muslimští teroristé, zveřejnila Aliová výzvu (na Global Viewpoint Network), kterou vám téměř celou TÝDEN.CZ přináší. Aliová je známá kritička islámu a bojovnice za ženská práva.
Západ po ukrutném masakru v redakci francouzského satirického magazínu Charlie Hebdo už snad nebude naslouchat těm, kdo se snaží popírat, že není spojitost mezi radikálním islámem a násilím, píše Aliová. Nebyl to žádný útok duševně narušeného typu "osamělého vlka", nebyl to žádný neislámský útok pár gangsterů. Mohli jsme slyšet, že pachatelé volali, že chtějí pomstít Proroka.
Teď vládnou na Západě strach a hrůza. Jestli je nějaké poučení z této děsuplné události, pak to, že je úplně jedno, co si o islámu myslíme my. Tento druh násilí - džihád - je to, v co islamisté věří.
V koránu je mnoho výzev k násilnému džihádu. Ale korán v tom není v žádném případě sám. V příliš velkých částech islámu je džihád skrz naskrz moderní koncept.
"Biblí" džihádu 20. století - a inspirativním dílem pro mnohé islamistické skupiny dneška - je kniha Koncept války podle koránu sepsaná v polovině 70. let pákistánským generálem S. K. Malikem. Argumentuje, že neboť bůh, sám Alláh, stvořil každé slovo v koránu, mají pravidla války v koránu větší váhu než pravidla, která stanovili smrtelníci. K přečtení je v angličtině k dispozici on-line.
V Malikově analýze strategie koránu je centrem konfliktu lidská duše - a ne nějaké fyzické bitevní pole. Klíčem k vítězství je, jak to učil Alláh skrze vojenské akce proroka Mohameda, zasáhnout duši protivníka. A nejlepší cestou je teror.
Teror, píše Malik, je bod, v němž se setkávají prostředek a cíl. Teror "není prostředek, abychom nepříteli vnutili rozhodnutí. Je to rozhodnutí samo."
Jak pachatelé nynějších jatek v Paříži, tak muž, jenž zavraždil Thea van Gogha, nám chtějí vnutit teror. A pokaždé, když přistoupíme na jejich pohled oprávněného náboženského násilí, dáváme jim přesně to, co chtějí.
V islámu je těžkým hříchem zobrazovat proroka Mohameda nebo ho nějakým způsobem urážet. Muslimové, pokračuje Aliová, mají svobodu tomu věřit. Ale proč by měl být takový zákaz vnucován i nevěřícím?
Islám se svou historii dlouhou 1400 let a se zhruba 1,6 miliardy věřících by měl několik karikatur nějakého francouzského satirického magazínu vydržet. Ale smrtící odpovědi na karikatury Mohameda nejsou v čase džihádu ničím novým.
K tomu přistupuje, že - ačkoli tomu korán učí jinak - nejsou všechny hříchy stejně zlé. Západ musí trvat na tom, aby muslimové, zvláště ti v diaspoře, zodpověděli následující otázky:
Co je více urážlivé pro věřícího? Vražda, mučení, zotročení, válka a teror ve jménu Proroka, nebo produkce kreseb, filmů a knih, které si dělají legraci z extremistů a jejich představách o Mohamedovi?
Abychom odpověděli zesnulému generálu Malikovi: Duší Západu je víra ve svobodu svědomí a názorů. Je to svoboda vyslovit naše obavy, svoboda vzývat, koho chceme, nebo se nemodlit k nikomu. Takové svobody jsou esencí naší civilizace. A právě na ty islamisté zaútočili. Opět.
Jak na tento útok zareagujeme, bude mít dalekosáhlé důsledky. Když zaujmeme postoj, že máme co dočinění s hrstkou vraždících gangsterů bez spojení s tím, co o sobě hlasitě tvrdí, potom to není žádná odpověď. Musíme poznat, že dnešní islamisty pohání politická ideologie, ideologie, která je zakotvena v základních textech islámu.
Nemůžeme se dále chovat tak, že je možné oddělit činy od ideálů, kterými se inspirovaly.
To musí být výchozí bod pro Západ, který na džihádistické násilí příliš často odpovídá usmiřováním, ustupováním. Ustupujeme muslimským šéfům vlád, kteří na nás tlačí, abychom cenzurovali náš tisk, naše univerzity, naše dějepisné knihy, naše učební plány. Dotírají na nás a my na to přistupujeme.
Ustupujeme před vůdci muslimských organizací v naši společnosti. Žádají nás, abychom násilné činy nespojovali s náboženstvím islámu, protože nás ujišťují, že to je víra míru. A my na to přistupujeme. A co za to dostaneme? Kalašnikovy v srdci Paříže.
Čím víc ustupujeme, čím více se sami cenzurujeme, čím více to bagatelizujeme, tím troufalejší je nepřítel.
Na odporný akt džihádu proti pracovníkům Charlie Hebdo může být podle Aliové jen jedna odpověď. Závazek západních médií a západních vůdců, náboženských či nikoli, chránit základní právo na svobodu názorů. Ať ve formě satiry, či v jiné podobě. Západ nesmí ustoupit...
