Apartheid
Starosta italského města navrhuje autobusy jen pro Romy

Ve městečku Borgaro Torinese by mohl být vytvořen jakýsi místní apartheid, rasová segregace po italsku. Tamní levicový starosta požaduje zvláštní autobusy pro Romy. Nikoho to nijak zvlášť nevzrušuje, protože odpor až nenávist vůči Romům jsou v Itálii "salonfähig" ve všech vrstvách společnosti.

Borgaro ležící severně od Turína čítá asi třináct tisíc duší. Do sousední metropole se odtamtud rychle dostanete autobusem číslo 69. Starosta městečka se ovšem rozhodl dopravní servis vylepšit. Přesněji: zdvojit.

Míněny ale nejsou častější jízdy, nýbrž jejich diverzifikace. Dalo by se také říci, že jde o oddělovaní ras v dopravních prostředcích. Jezdila by tak "normální" linka 69, řekněme pro bílé Italy, a dále pak linka, již můžeme nazvat 69R.

Písmenko za číslem značí Romy.

Prvně jmenovaná linka by, pokud se naplní představy starosty Claudia Gambina, jezdila, aniž by zastavovala na místě, kde je mimo centrum obce tábor pro Romy, který obývá zhruba šest set lidí.

Extra autobusy, které budou vyjíždět a končit na "území nikoho", budou přece pro samotné Romy výhodou, službou navíc, argumentuje starosta. Zbylí, řádní občané se budou současně cítit bezpečněji. V dopise turínskému prefektovi si Gambino postěžoval, že čerstvě se v devětašedesátce mladičké Romky znovu pokusily okrást jednu třináctiletou dívku.

Vůči romskému táboru, který existuje už dvacet let, se prý občané Borgara snažili dlouho chovat trpělivě a tolerantně. Ale s tím je teď podle starosty konec. Pohár přetekl...

Trochu pikantní na starostově postoji je, že nejde o politika pravicové Ligy severu (Lega Nord), jež je známá svým záporným postojem vůči cizincům, ale příslušníka sociálně demokratické strany PD (Partito Democratico). Jeho radní pro dopravu je pak ještě výrazně levicovější, má partajní knížku SEL (Sinistra Ecologia Liberta).

Starostova iniciativa nicméně nevyvolala žádný skandál. Média o věci jen krátce informovala, nikdo se hlasitě nevzrušoval. Nijak se k autobusovému "apartheidu" nevyjádřila ani vyšší stranická patra PD.

Není ostatně divu. Nikde v západní Evropě nejsou Romové vystaveni takovým útokům a diskriminaci, nikde není anticiganismus tak rozšířený jako právě v Itálii. Od šedesátých let minulého století vznikaly v zemi sídliště na způsob favel, ve kterých živořily tisíce Romů, často z východní Evropy.

Jejich plechové nebo papundeklové příbytky byly maličké, hygiena katastrofální. Vláda v Římě přitom důsledně ignorovala jakoukoli integrační politiku.

Obce raději, když už, zřizují oficiální lágry, kde žijí lidé v kontejnerech. Za plotem, na periferiích města, pokud možno odděleni od zbytku "slušné" společnosti". Tato politika segregace stojí například hlavní město Řím 24 milionů eur (asi 664 miliony korun) ročně.

Současně tyto tábory slouží většinovému veřejnému mínění jako doklad, že "nomadi", kočovníci, se prostě nechtějí integrovat.

Od levé po pravou část politického spektra nesklízejí Romové o mnoho více než odpor, lidé se jich štítí, nenávidí je. Případně se jich bojí. Podle průzkumů má negativní názory na Romy asi 95 procent Italů, to je evropský rekord. Italové mají o Romech také často pokroucené představy.

Asi 84 procent Italů si myslí, že "cikáni" jen kočují a nemají pevné místo k bydlení. Přes 80 procent se domnívá, že se ve svých ubohých táborech separují z vlastní vůle, protože chtějí být mezi sebou.

Proto také nepřekvapuje, že mezi lidmi v Itálii je dodnes živý názor, že Romové "kradou děti". Jedním z příkladů je rok 2008 u Neapole, kdy došlo fakticky k pogromu na tamní tábor cikánů, neboť se rozšířila fáma, že někteří mladí z něj se pokusili unést děcko.

Romů přitom nežije v Itálii mnoho. Údaje se sice zčásti různí, ale není jich nejspíše více než dvě stě tisíc. Asi polovinu z nich tvoří nezletilí.