Řecko se prozatím vyhnulo hrozbě ztráty eura poté, co valná většina parlamentu schválila reformní opatření, která mají zemi zajistit nový balík úvěrové pomoci. Udržení jednotné měny ale nezávisí jen na tom, co poslanci odhlasují. Nezbytné je také to, aby strukturální změny pro udržitelný rozvoj řecké ekonomiky provádělo politické vedení, které jim věří a které je ochotné za ně tvrdě bojovat. Vláda v čele s premiérem Alexisem Tsiprasem k nim ale nepatří, napsal na svém serveru řecký list To Vima.
Anketa:
Komu držíte palce ve sporu o úhradu dluhů?
"Nakonec bude nutné provést vše, co v průběhu tolika letech politický systém odhlasovával, ale přitom se umně vyhýbal realizaci, aby nenastal konflikt s klientelistickými zájmy," upozorňuje ve svém článku komentátor Jorgos Papaioannu.
Aby Řecko mohlo v eurozóně setrvat, musí svou ekonomiku ovládanou státními monopoly a korporativními zájmy transformovat v produktivní a otevřené hospodářství.
"Je to jediný způsob, jak může prosperovat země pod silnou měnou, jakou je euro. A to není snadné. Vyžaduje radikální změny. Tolik let jsme viděli všechny druhy menších a větších zájmů tomu odolávat a dravě si svoje výdobytky hlídat," uvádí se dále v textu.
Změny ale musí provádět vláda, která je přesvědčená o tom, že "všechno se musí zorganizovat jinak a že společnost musí změnit svoje návyky". Taková vláda "musí mít cíle, musí vytvářet nové hodnoty a musí být trpělivá".
Tyto změny nemůže provádět Tsipras, protože nevěří dohodě, kterou sám podepsal a která zahrnuje konkrétní opatření a specifické změny ve státě a ekonomice. "Pokud jim Tsipras nevěří, proč by se měl snažit je prosazovat? Bude lépe, když to bude udělat někdo jiný s podporou velké většiny v parlamentu, která dohodu schválila," pokračuje autor článku.
Neexistuje podle něj žádný důvod, proč marnit další tři měsíce nebo půl roku čekáním, než se zjistí, stejně jako v předchozích pěti měsících, že žádné umazání dluhu nebude, ale jen jeho restrukturalizace, že nedorazí žádná finanční podpora z Ruska nebo Číny, že nepřipadá v úvahu, aby Řecko uniklo dohledu Mezinárodního měnového fondu a že Evropané neposkytují žádný další prostor pro vyjednávání.
"Pak už bude opravdu pozdě a dojde k nehodě. Jediným důvodem, proč trvat na tom, aby realizoval dohodu, které nevěří, je, že má jiné cíle," uzavírá autor.
