Před šesti lety vyletěl ze spolkové politiky kvůli aféře s bonusovými mílemi za letenky. Nyní se Cem Özdemir (42) vrátil zpět, a to až na stranický vrchol. Sjezd německých Zelených ho v neděli v Erfurtu zvolil do svého čela. Turecko jásá a Německo zažívá premiéru. Poprvé usedl v čele strany politik s tureckými kořeny.
Cem Özdemir si už v tureckých médiích vysloužil přezdívku "německý Obama" a populární je také parafráze volebního hesla příštího amerického prezidenta Yes, We Can jako Yes, We Cem.
Placky s nápisem Yes, we Cem se objevily také na sjezdu Zelených. Německé sdělovací prostředky jsou však v tomto směru výrazně střízlivější než média v Turecku.
O předsednické křeslo ve straně Zelených se potomek tureckých gastarbeitrů dělí s Claudií Rothovou, neboť Zelení mají tradičně v čele muže a ženu. Třiapadesátiletá Rothová stojí na špici strany už pět let a mnozí Zelení tuto emocionální a bojovnou ženu považují za duši partaje.
Pro Özdemira hlasovalo 79,2 procenta ze zhruba 800 delegátů, což je na Zelené skvělý výsledek. Jeho spolupředsedkyně Rothová získala ještě o trochu věší podporu - 82,7 procenta (před dvěma lety to bylo jen 66,5 procenta).
Německá ekologická strana si na sjezdu také vybrala, kdo ji povede do parlamentních voleb příští rok. Budou to politici s vládní zkušeností, zelený "levičák" Jürgen Trittin a respektovaná "reálpolitička" Renate Künastová, spolušéfka poslaneckého klubu Zelených ve Spolkovém sněmu (Bundestagu). Pro toto duo hlasovalo 92 procent delegátů sjezdu.
Volba špičkových kandidátů pro volby do Bundestagu je pro Zelené novum. V uplynulých dvojích parlamentních volbách hrál tuto roli bývalý spolkový ministr zahraničí, dlouholetá ikona i enfant terrible strany Joschka Fischer, ale ten se s velkou politikou rozloučil předloni.
Německý Turek na vrcholu
„Özdemir - Je německým Obamou?" ptá se o víkendu turecký deník Radikal. „Turek píše dějiny" dozvídají se čtenáři listu Sabah.
Özdemir se podle něj stane hlasem znevýhodňovaných v Německu. A redaktoři Milliyet už mají zjevně předem jasno: turecký Obama.
Turecká média přidávají i základní údaje o Özdemirovi a jeho vzestupu z dítěte přistěhovalců z jižního Německa na politický vrchol. Zdaleka ne každý v Turecku ho totiž zná. Ode dneška je však všechno jinak a Özdemir se stal v rodišti svých rodičů novou hvězdou na politickém nebi.
Německý tureckojazyčný deník Hürriyet píše, že Özdemir přináší do Evropy změnu a jeho zvolení se rovná revoluci přistěhovalců.
Oslava nového spolupředsedy německých Zelených tureckými médii přitom nepostrádá jisté pikantnosti. Kvůli jeho kritice vlády v Ankaře ho totiž hlavně nacionalisticky laděný tisk v Turecku cupoval na kousky.
Také vztah Özdemira s turecky psanými a hovořícími médii v Německu byl často hodně napjatý. Evropskému vydání listu Hürriyet zelený politik opakovaně vyčítal štvavé kampaně nebo hrubé falšování a zkreslování faktů.
Části turecké komunity v Německu Özdemira permanentně označovaly za "vlastizrádce", za někoho, kdo „kálí do vlastního hnízda". Dostával výhrůžné dopisy. Když se zvyšovalo nebezpečí, že na něj zaútočí turečtí extremisté, musely mu úřady poskytnout policejní ochranu. Mezitím se však situace uklidnila.
Z Özdemira se stala hvězda. Jasně převážily sympatie a hrdost. Anatolský Šváb (podle Švábska) dospěl na svůj dosavadní politický vrchol.
Při své řeči na sjezdu Zelených v Erfurtu nezmínil Özdemir svůj imigrantský původ ani slovem. Při předchozích debatách na veřejnosti i v tisku hrálo přitom jeho „turectví" nemalou roli. Řekl pouze tolik, že vítá všechny, „ať už jsou z Kazachstánu, nebo z Anatolie, anebo zda už bojovali proti Římanům v Teutoburském lese (pozn.: roku 9 po Kristu tam porazil germánský vojevůdce Arminius římské legie).
Strana vyrazila do nejistoty
Do federálních voleb chtějí Zelení jít s volebními tématy ochrany klimatu, spravedlnosti a svobody. Sázejí na novou sociálně-ekonomickou koncepci proti hrozící recesi, která obsahuje sociální, hospodářské a ekologické reformy. Chtějí prosazovat například výraznější kontrolu trhů, zlepšení efektivity sociálních dávek a výraznou ochranu klimatu.
Özdemir na sjezdu poznamenal, že Zelení občas neumějí vysvětlit veřejnosti své ideje a plány a volal po vypořádání s velkou koalicí tvořenou konzervativní CDU/CSU a sociální demokracií.
"Rok 2009 bude zelený," komentovala dvaapadesátiletá Künastová výsledky sjezdu. "Co bylo před třiceti lety bláznovstvím, je dnes mainstream," dodala.
Její čtyřiapadesátiletý kolega Trittin byl ve vládě sociálních demokratů a zelených ministrem životního prostředí, a přestože na mnohé působil jako rudý hadr na býka, dovedl ve vrcholné politice prosadit řadu zelených cílů, například ústup od jaderné energetiky, na které strana trvá i v současnosti.
Nehledě na emoce a nadšení, které už téměř tradičně provázejí akce i sjezdy Zelených, zůstává německý tisk v hodnocení jejich perspektiv poměrně střízlivý. Vyrážejí do nejistoty, konstatuje například magazín Der Spiegel.
Foto: AP a Reuters
