Uprchlíci se mají v Pobaltí lépe než tamní důchodci

Chtěli do Švédska nebo Německa - a skončili v Lotyšsku. Dosud v této východoevropské zemi žije jen málo uprchlíků, ale to by se s plánovanými kvótami pro uprchlíky mohlo změnit. Výhrady jsou ale velké, konstatuje se v reportáži s nadpisem "Naši lidé nemají nic", kterou odvysílala německá rozhlasová stanice Deutschlandfunk.

Je poledne v utečeneckém táboře Mucenieki, v malé obci ležící 40 kilometrů od lotyšského hlavního města Rigy. Zatímco si žadatelé o azyl z Iráku ještě připravují v kuchyni jídlo, Wasim Alhati na druhé straně chodby už umývá nádobí.

Kde bývala kdysi rozmístěná sovětská armáda, je dnes ve světlých, opravených místnostech ubytováno 68 běženců.

"Pochopili jsme, že bezpeční jsme jen v Evropě. Do Lotyšska jsme ovšem nechtěli, někteří mysleli na Švédsko, ale mým cílem bylo Německo.

Pohraničníci ale odhalili můj falešný pas a zadrželi mě tady. Tábor je komfortní, ale Lotyšsko je chudé a nemůže nám nic nabídnout," stěžuje si pětatřicetiletý Ahmati.

A pokračuje: "Dostáváme dvě eura a patnáct centu denně, to ale nestačí k přežití. Čekám na své povolení k pobytu a chci dále do Německa."

Wasim Alhati není jediným, říká Laura Laivaová, která tábor vede. Jen málo uprchlíků zůstane po svém uznání v Lotyšsku, třebaže v jiné zemi EU můžou pracovat jen ilegálně. Dokonce i Laivová si stěžuje, že stát platí uprchlíkům tak málo.

Bez peněz z evropského fondu po uprchlíky by ale uchazečům o azyl nemohli zaplatit ani léky, ani oblečení, ani jízdenky na autobus do hlavního města. Současně však Laiaovou někdy bolí, jak moc toho uprchlíci očekávají.

"Nedávno tu byli na návštěvě důchodci ze sousedství. Měli slzy v očích, když viděli, jak dobře tu uprchlíci žijí. Naši staří lidé musejí často vystačit se sto eury na měsíc (2740 Kč) a bydlí velmi žalostně. To pak bolí, když jsou uprchlíci nespokojení."

Zatím jich Lotyšsko přijalo jen málo, avšak rozhodnutí EU můžou jejich počet výrazně zvýšit. To nenechává v klidu ani chodce v Rize. Lotyška, kterou oslovuje reportérka rozhlasu Deutschlandfunk, odmítá úpravu pomocí kvót stejně jako její vláda.

"Naši lidé nemají sami nic. Dětské přídavky jsou na rodinu patnáct eur měsíčně a když budeme muset najednou financovat hodně uprchlíků, vyvolá to nepokoje a destabilizuje to naši společnost."

"Momentálně máme i hodně nezaměstnaných," doplňuje oslovený muž. "Když pak k tomu ještě přijdou uprchlíci, kteří nemají co dělat? Budou jen tak posedávat. To by mohlo mít za následek nepokoje."

Jakmile je v Lotyšsku někdo uznán jako uprchlík, dostane 60 euro na měsíc a víc se o něj nestarají, stěžuje si sociální pracovnice Anita Udreová. Vede sdružení "Bezpečný dům", které se o uprchlíky stará. Činnost z větší části financuje EU. Povolení k pobytu získalo v uplynulých 16 letech jen 64 lidí. Financování sdružení je ale nejisté. Peníze přicházejí jen podle projektů. Jednou na šest měsíců, jednou na rok. Koncem června všechny projekty končí a sdružení bude mít prázdné ruce.

To je podle Udreové ostuda, vždyť Lotyšsko je už 15 let (ve skutečnosti jedenáct) členem Unie a problém s uprchlíky by se měl řešit společně s evropskými partnery.

Lotyšští poslanci jsou zajedno, že budou s vládou hlasovat proti přijímání dalších uprchlíků. Zůstat úplně mimo ale Lotyšsko nechce, říká Oyars Kalnins, předseda zahraničního výboru parlamentu v Rize.

"Lotyšsko myslí hlavně na opatření do budoucna, požaduje, aby se Evropa chránila. Proto se chceme angažovat při zajišťování hranic ve Středozemním moři," říká.

Lotyšští policisté podle něj mají čerstvé zkušenosti ze Střední Asie a je možné je poslat k hranicím Afriky. "Tak aby k nám uprchlíci vůbec nemohli přijít."

V táboře Mucenieki zatím Wasim Alhati ze Sýrie trpělivě čeká, až ho uznají uprchlíkem a dostane pětileté povolení k pobytu. S ním bude moci cestovat do každé země EU. Jako většina dalších chce zamířit do Švédska anebo Německa, uzavírá svou reportáž Deutschlandfunk.