Severoatlantická aliance zřejmě začíná s plnou vážností uvažovat o situaci, kdy by kvůli napadení jednoho jejího členského státu musel být aktivován pátý článek Washingtonské smlouvy, který hovoří o tom, že útok na jeden členský stát je útokem na všechny. Důraz na vícenárodní charakter čtyř budoucích praporů, které mají být rozmístěny v trojici pobaltských zemí a v Polsku, je tak podle diplomatů dán snahou dosáhnout toho, aby případný útok vůči těmto silám "rezonoval" v co největším počtu členských zemí NATO.
Aliance chce ani ne za měsíc na summitu ve Varšavě zhodnotit, jak se jí za dva roky od vrcholné schůzky ve Walesu podařilo do praxe uvést tehdy dohodnuté kroky. Reakcí na asertivní a nepředvídatelné ruské chování po anexi Krymu a v ukrajinské krizi bylo ve Walesu rozhodnutí zahájit největší změny v podobě obrany členských zemí NATO od konce studené války.
Summit ve Varšavě by však měl nejen říci, co z domluveného se povedlo uskutečnit, ale také, kudy by se mělo NATO v následujících měsících vydat dál. Generální tajemník aliance Jens Stoltenberg i představitelé klíčových členských zemí zdůrazňují, že o konfrontaci s Ruskem nestojí, ale že NATO zároveň musí být reálným způsobem připraveno k obraně suverenity a územní celistvosti svých členů.
Pátý článek alianční smlouvy zatím byl aktivován jen jednou, a to po teroristických útocích v New Yorku a Washingtonu v září 2001. Aliance se nicméně v zásadě až do ukrajinské krize soustředila především na operace mimo své území, jako byla například mise ISAF v Afghánistánu. A tomu po letech odpovídá také například vybavení mnoha armád.
Ve Walesu proto NATO rozhodlo o postupném posílení vojenských rozpočtů s tím, že určitý podíl peněz má být investován do moderního vybavení. Domluvena také byla podpora těch členů, kteří se cítili ruským chováním ohroženi. Na 40 tisíc vojáků byly posíleny síly Rychlé reakce NATO (NRF). Celkem 5 tisíc vojáků, patřících k takzvaným silám velmi vysoké připravenosti (VJTF), z nich má být schopno nasazení v krizové oblasti už v řádu dní.
V květnu si to tisícovka těchto vojáků vyzkoušela, připomněl v pondělí novinářům generální tajemník NATO. Ze Španělska do Polska se spolu se 400 kusy techniky přesunuli za čtyři dny. "Budeme dál pracovat na tom, abychom zlepšili svobodu pohybu našich vojáků a vybavení," poznamenal k tomu krátce Stoltenberg. Sami představitelé aliance totiž dlouhodobě upozorňují na ruská "blesková" cvičení, při nichž Moskva dokáže velmi rychle přesunovat až desetitisíce vojáků.
Celkem asi 4 tisíce mužů a žen čtyř budoucích mezinárodních praporů v Pobaltí a Polsku není silou, se kterou by bylo možné uskutečnit invazi do sousední země, připomněl tento týden americký velvyslanec u NATO Douglas Lute. Rusko už navíc oznámilo, že ze své strany v oblasti své už rozmístěné jednotky posílí dvěma dodatečnými armádními divizemi - každá by podle agentury TASS měla mít přibližně 10 tisíc vojáků.
Pro síly NATO v Pobaltí může být navíc za určité situace problém silně vyzbrojená ruská Kaliningradská oblast. Moskva tam buduje vyspělý systém protivzdušné obrany, který by teoreticky mohl omezit přesuny jednotek aliance v oblasti. Diplomaté přitom nevylučují, že by reálné použití systému - a tedy sestřelení aliančního stroje - mohlo být vyhodnoceno právě jako důvod k postupu podle pátého článku smlouvy.
Spolu s dalšími, hlavně americkými, silami v regionu však budoucí vícenárodní prapory tvoří především určitý "výstražný systém", uvádějí diplomaté. Případný agresor tak podle představ NATO bude vědět, že od počátku se dostane do konfliktu nejen s místními jednotkami, ale také s vojáky dalších zemí aliance.
Spojené státy mají být podle dostupných dat "páteří" praporu v Lotyšsku, Británie v Estonsku a Němci v Litvě. Základ praporu rozmístěného v Polsku by mohli tvořit kanadští vojáci. Jednotky mají přitom být pod aliančním velením. Podobnou logiku má také rumunský návrh, předpokládající vznik mezinárodní brigády na jihovýchodním aliančním křídle, tedy právě v Rumunsku a Bulharsku.
