Rozdělení zásob
Ve válce v Iráku šlo Britům o ropu, tvrdí nový důkaz

Představitelé britské vlády jednali už pět měsíců před invazí do Iráku - v březnu 2003 - s britskými ropnými společnostmi o plánech na využití irácké ropy. Napsal to britský list The Independent, který zdůraznil, že tehdejší vláda premiéra Tonyho Blaira odmítala jakékoli spojování kontroverzní invaze s ropnými zásobami Iráku.

List se odvolává na asi tisícovku vládních dokumentů, které získal aktivista a publicista Greg Muttitt za pomoci zákona o svobodě informací. Podle nich se vládní představitelé sešli v říjnu a listopadu 2002 nejméně pětkrát se zástupci velkých společností jako BP a Royal Dutch Shell.

Záznamy z těchto schůzek jsou v rozporu s veřejnými výroky ropných společností a západních vlád, které tehdy popíraly, že by mezi motivy války byly ropné zájmy. The Independent připomněl, že v březnu 2003 těsně před invazí označil Shell zprávy o svých údajných jednáních v premiérském sídle na Downing Street za "vysoce nepřesné", že společnost BP odmítla, že by měla v Iráku jakékoli "strategické zájmy", a že tehdejší premiér Blair označil "teorii o ropném spiknutí" za naprosto absurdní.

"Shell a BP si z hlediska svých dlouhodobých zájmů nemohou dovolit nemít v Iráku podíl," uvedl po schůzce s těmito ropnými společnostmi v říjnu 2002 ředitel pro Blízký východ na ministerstvu zahraničí Edward Chaplin. "Byli jsme odhodláni získat v Iráku po Saddámovi pro britské společnosti spravedlivý podíl."

Vládní lobbing

Válka v Iráku byla nejkontroverznějším rozhodnutím desetileté Blairovy vlády. Rozdělila zemi i jeho kabinet a vyvolala masové demonstrace. Parlament ji podpořil kvůli údajné hrozbě iráckých zbraní hromadného ničení, které byly oficiálně uváděným důvodem pro svržení režimu Saddáma Husajna.

Také náměstkyně ministra obchodu Elizabeth Symonsová podle dokumentů ujišťovala britské ropné společnosti, že by vzhledem k britské podpoře amerických plánů na invazi měly mít podíl na využívání ropných rezerv Iráku. Náměstkyně souhlasila s tím, že bude lobbovat za zájmy britských firem u Bushovy vlády. BP se totiž obávala, že ji v Iráku vyšachují Američané, Rusové a Francouzi.  

V listopadu 2002 jednali zástupci ministerstva zahraničí znovu s BP o příležitostech v Iráku po změně režimu. "BP se tam zoufale chce dostat a má obavy, aby jim politické dohody tuto příležitost neodepřely," uvádí záznam ze schůzky britských diplomatů se zástupci BP.

Představitelé společnosti podle záznamu uvedli, že Irák je "důležitější než cokoli jiného za dlouhou dobu". Prohlásili také, že firma je připravena k "velkým rizikům", aby získala podíl na iráckých rezervách, které jsou druhé největší na světě.

Nyní mají na iráckých ropných polích kontrakty společnosti BP, Shell, americký ExxonMobil, čínská CNPC, ruský Lukoil, norský Statoil i francouzský Total. Před invazí měly západní firmy menší podíl - z USA pouze ChevronTexaco, vedle ní působily společnosti z Číny, Francie, Španělska, ale také Indonésie či Vietnamu, velkou část měly ruské firmy. I tak se ovšem prostřednictvím řady těchto společností ropa prodávala do USA i do Evropy. Nejvíc zarážející nakonec zřejmě je, že britské společnosti rozhovory s vládou zapíraly.