Islanďané budou v sobotu po čtyřech letech volit do Althingu - nejstaršího parlamentu na světě. Už teď je jasné, že to nebudou ledajaké volby. Očekává se, že vládnoucí politická reprezentace v nich dostane (opět) pořádně za vyučenou. Hlasování se také účastní řada malých nových stran.
Jak známo, Island byl jednou ze zemí, které nejrychleji a nejvíce zasáhla finanční krize roku 2008. Dnes už má sice ostrov to nejhorší za sebou - odhadovaný letošní růst HDP o 1,9 procenta a nezaměstnanost ve výši necelých pěti procent by mu mohla závidět nejedna země z kontinentální Evropy - zadlužené občany ale trápí mimo jiné vysoká inflace a celkově na ostrově panuje stále "blbá nálada".
Částečně se tak opakuje situace z předešlých parlamentních voleb, které se konaly v dubnu 2009 uprostřed finanční krize. Islanďané tehdy z úřadu vypráskali premiéra Geira Haardeho a jeho konzervativní Stranu nezávislosti, kterou vinili z ekonomického propadu. Nejvíce hlasů získala Jóhanna Sigurðardóttirová s Sociálně-demokratickou aliancí, poprvé v historii vytvořila vládu s Levo-zeleným hnutím a stala se premiérkou.
To se letos opakovat nebude. Podle průzkumů bude pro dosavadní koalici hlasovat o polovinu méně lidí než minule. Většina voličů má ale zřejmě krátkou paměť - chce totiž opět volit pravici, která zemi přivedla na pokraj bankrotu.
Favoritem je kromě Strany nezávislosti, která už se ze čtyři roky starého volebního krachu vzpamatovala, především liberální Pokroková strana, jež jí historicky sekundovala. Voliče si získala především svým odporem ke kompenzaci britských a nizozemských vkladů ze zkrachovalé Landsbanki (kauza Icesave). Když Soudní dvůr ESVO v lednu rozhodl, že Island nic platit nemusí, šly její preference strmě nahoru.
"Na Islandu panuje mimořádná nespokojenost a pocit, že lidem bylo ukřivděno," říká lídr strany David Gunnlaugsson, který se o premiérské křeslo utká zřejmě s konzervativním Bjarni Benediktssonem. Jeho hlavním cílem je zlevnění hypoték na úroveň, na které byly před krizí.
Voleb se ale zúčastní také řada nových malých stran, jež vznikly na základě nejrůznějších občanských iniciativ. Zatímco v roce 2009 se voleb zúčastnilo sedm subjektů, letos je jich patnáct. Podle průzkumů mají nové strany šanci získat v parlamentu celkem až třetinu hlasů. Musejí ovšem překonat pětiprocentní volební práh.
Vznikly buď jako zcela nové subjekty a nebo je založili politici, kteří se v parlamentu odtrhli od zavedených stran. Podle průzkumů mají největší šance Piráti, strana Světlá budoucnost, Úsvit, Demokratická strana nebo Duha. Piráti a Světlá budoucnost atakují hranici deseti procent hlasů a pokud konzervativci s liberály nezískají většinu, mohly by sehrát důležitou roli při formování vlády.
Co mají tato různorodá uskupení společného? Především nenávist vůči establishmentu, důraz na nová média a požadavky směrem k přímé demokracii, které občané zahrnuli do nové islandské ústavy schválené v říjnu v nezávazném referendu.
"Lidé diskutují o politice online 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Na politické mítinky ale nikdo nechodí," popisuje lídr Světlé budoucnosti Gudmundur Steingrímsson náladu na ostrově. Partnerem jeho partaje je strana se skromným názvem Nejlepší strana. Ta vytváří svou politku pomocí sociálních sítí. Prosadit se snaží to, co na nich získá největší podporu.
Taktika je to úspěšná - v roce 2010 se její předseda a extravagantní komik Jón Gnarr stal starostou Reykjavíku. Vzhledem k tomu, že na sociálních sítích jsou dvě třetiny Islanďanů, země podle něj může s demokracií experimentovat.
"Jsme velice malá komunita, je tady ale spousta nápadů, které, pokud budou fungovat, mohou být využity ve větším měřítku," řekl britskému Guardianu.
Největším experimentem byla právě občany sepsaná nová ústava. Její osud je ale nejistý. Musí získat podporu dvou třetin poslanců dvou po sobě jdoucích parlamentů a pak opět podporu 40 procent občanů v referendu. Složení Althingu je tedy pro budoucnost dokumentu klíčové.
Kromě dalších otázek pak nový parlament rozhodne také o eventuálním přistoupení Islandu k Evropské unii. Přístupové rozhovory byly přerušeny s tím, že se o jejich případném pokračování rozhodne právě po dubnových volbách. Obě favorizované strany přitom vstupu do EU nakloněny nejsou. Jako volební téma si ho naopak vybrali sociální demokraté, očividně šlo ale o krok vedle.
Většina Islanďanů se EU bojí více než návratu starých pořádků. "Doufám, že liberálně-konzervativní koalice nevyhraje. Jestli ano, myslím, že se budu muset odstěhovat," prohlásil folkový zpěvák a jeden z vůdců protestů z let 2008-9 Hordur Torfason.
