Jednou z věcí, jež pravidelně zaráží zahraniční pozorovatele na britském politickém systému, je velký nepoměr mezi počtem hlasů, které strany získají ve volbách, a mezi jejich skutečným zastoupením v parlamentu. Přibývá ale Britů, kteří s tím nejsou spokojeni, a některé strany slibují reformu volebního systému. Zdá se také, že Britové začínají překonávat nechuť ke koaliční vládě.
"Všeobecné volby v Británii jsou velmi disproporční," říká profesor Patrick Dunleavy z Londýnské ekonomické školy (LSE) v souvislosti s tradičním většinovým systémem v Británii, podle něhož se bude volit i při nadcházejících volbách 6. května.
Při minulých volbách v roce 2005 získali vládní labouristé 36 procent hlasů a konzervativci jen o tři procenta méně. Tento nevelký rozdíl se ale promítl do výrazné převahy 355 labouristických poslanců vůči 198 toryům.
V odcházející Dolní sněmovně tak mají vládní labouristé mají 57 procent poslanců, i když získali jen zmíněných 36 procent hlasů. Naopak pro liberální demokraty hlasovalo 23 procent lidí a mají jen deset procent poslanců.
Jednokolový většinový systém také znamená, že poslanec může být zvolen menšinou hlasů ve svém okrsku. U většiny poslanců tomu tak bývá. Stejně tak při posledních volbách toryové zvítězili podle počtu hlasů v Anglii, přesto zde mají méně křesel.
Nynější systém zvýhodňuje obě hlavní strany, ale především labouristy. Vedle většinového systému mají výhodu i v tom, že hranice volebních okrsků víceméně vycházejí ze sčítání lidu v roce 1991.
Od té doby ubývá obyvatel v "labouristických" oblastech, především v průmyslových městech na severu Anglie, a přibývá jich v "konzervativních" obvodech na předměstích a na jihovýchodě Anglie. Takže toryům přibývá voličů - ale hlavně v okrscích, které už mají stejně jisté.
Většinový systém podporoval vytvoření silné vlády v systému dvou stran. Ale v posledních desetiletích se to mění a Británie již de facto systém dvou stran nemá. Liberální demokraté mají stabilně kolem 20 procent voličů a malé strany jako zelení, Strana nezávislosti Spojeného království nebo Britská národní strana dalších zhruba deset procent.
Tento trend je obzvlášť patrný ve volbách do Evropského parlamentu, kdy menší strany získaly dohromady asi 56 procent hlasů. V parlamentních volbách se Britové rozhodují jinak, ale i tak britští analytici shodně odhadují, že zhruba 30 procent hlasů připadne menším stranám a labouristé s konzervativci se rozdělí o zbývajících asi 70 procent.
Nynější volby se zdají být mimořádně otevřené a konzervativci ani labouristé zatím nemohou počítat se zaručenou nadpoloviční většinou hlasů. Vzhledem k tomu, že se nedá spolehlivě předpovědět, jak se celostátní popularita jednotlivých stran měřená v průzkumech projevuje v jednotlivých okrscích (a tedy v reálném zisku poslaneckých křesel), hemží se britská média aritmetickými hrami s procenty a křesly.
Pro Dunleavyho je "magická" hranice 34 procent hlasů. Kdyby se na ni dostali labouristé, zřejmě by byli nejsilnější stranou v parlamentu, i když ne s většinou. Pro torye by ale takový výsledek byl katastrofální, a pokud chtějí mít jistotu většiny, měli by se dostat aspoň na 40 procent, tvrdí Peter Kellner, šéf ústavu pro výzkum veřejného mínění YouGov.
Donedávna jasně favorizovaní konzervativci, kteří ale o svůj velký náskok přišli, stále doufají, že získají rozhodující většinu a sami sestaví vládu. Naopak pro donedávna odepisované labouristy by byl úspěchem "hung parliament" (doslova zavěšený, "nerozhodný" parlament), v němž by mohli nějak vytvořit vládu za pomoci liberálních demokratů.
Ty nejvíce poškozuje nynější systém a usilují o jeho změny. Labouristé se jim snaží nadbíhat a těsně před volbami navrhli některé změny, které zmírňují nynější většinový systém za použití preferenčních hlasů.
Volby by tak mohly vedle nějaké změny volebního systému zvrátit i další tabu britské politiky a přinést menšinovou nebo koaliční vládu. Podle Kellnera je vzhledem k vzestupu menších stran tento trend jednoznačný. "Britská politická scéna se mění. Pokud nebude ‚zaseklý parlament‘ nyní, bude bezpochyby během příštích deseti let," zdůraznil.
Menšinová vláda vždy vyvolávala v Británii hrůzu a naposledy ji země zažila v roce 1974 - a jen během osmi měsíců, než se vypsaly další volby. Přechodně tehdy klesly akcie na burze a i nyní se obavy z vlády bez silného mandátu projevují na kurzu libry.
Také Patrick Dunleavy se domnívá, že Británie směřuje ke stavu, jaký panuje v jiných evropských zemích, kde jsou koaliční vlády běžné.
"Nezbytnost silné a rozhodné vlády souvisela s potřebou udržovat stabilitu britského impéria," řekl. "To už ale neexistuje a ukazuje se, že je možný přechod k jinému uspořádání."
Připomněl precedens nynější menšinové vlády ve Skotsku a fakt, že parlament bez rozhodující většiny nevadí podle nedávného průzkumu 44 procentům Britů.
Foto: Graphic News a ČTK/AP
