Stavební odbor radnice v Amstettenu intenzivně vyšetřuje, jak mohl pod domem obývaným mimo jiné rodinou Josefa Fritzla vzniknout takový úkryt, že v něm mohl 24 let věznit dceru a děti, které s ní měl. Chce tak kromě jiného zjistit, zda nedošlo k úřednímu pochybení. Dům byl postaven v 60. letech a již tehdy v něm sklepní prostory byly.
Ale nikoli tak velké a zařízené, i když zřejmě byly vybaveny sanitární buňkou.
V roce 1978 město vydalo stavební povolení k podsklepené přístavbě, jejíž sklepní část se později stala součástí "vězeňského prostoru".
GRAFIKA PODZEMNÍHO VĚZENÍ V ČLÁNKU: Drama incestu. Rozhodující důkaz díky testům DNA
"V našich podkladech ale není žádná řeč o tom, že by mělo jít o civilní kryt," řekl mluvčí starosty Hermann Gruber. Vzhledem k tehdy panující nové vlně studené války ale nebyly takové stavební úpravy nic mimořádného, dodal.
Když 26. července 1983 stavební komise přístavbu kolaudovala, nebylo jí nijak nápadné, že do sklepní části vedou jen jediná malá dvířka, zřízená poměrně skrytě. Tehdejší "atomové kryty" se stavěly spíš nenápadně, podotkl mluvčí.
"Zda nyní sklep vypadá stejně jako tehdy při kolaudaci, už přesně nevíme," prohlásil Gruber. Poté, co se v médiích objevily snímky z podzemí, se radní znovu v archivu podívali na plány přístavby. "Zdá se nám ale, že bylo něco na černo přistavěno," dodal mluvčí.
Josef Fritzl však svou dceru do podzemí uvěznil už v roce 1984 a nyní se zjistilo, že část "vězení" je dokonce vybudována pod zahradou, tedy nikoli jen pod domem a přístavbou, upozorňuje deník Krone.
Starosta Amstettenu Herbert Katzengruber odmítá, že by mediálně mimořádně sledovaný případ poškodil image města. Vedení města rodinu Fritzlových neznalo, za dohled nad dětmi zodpovídají zemské orgány nebo okresní hejtmanství. Jediné, co se města dotýká, je přístavba a ta byla v roce 1978 řádně povolena.
Vídeňští odborníci specializovaní na mediální právo Michael Pilz a Maria Windhagerová dnes kritizovali rakouské sdělovací prostředky, že v informacích o amstettenském případu prý houfně a zjevně porušily mediální zákon. Především se to týká paragrafů chránících ryze osobní záležitosti a také nepřípustného identifikování oběti.
Za sporné označili rovněž zveřejnění fotografií a videozáběrů domu, v němž ke zločinu došlo, protože přes ně šlo zprostředkovaně zjistit identitu osob v případu.
Nikdo neměl právo zveřejnit identitu pachatele, protože vzhledem k propletenosti případu to bylo také příjmení všech obětí. "Zveřejnění příjmení pachatele představovalo Rubikon, který neměl být překročen," zdůraznil právník Michael Pilz.
Právníci se domnívají, že soudy se tímto prohřeškem médií ještě budou zabývat. Postižení mohou podat žalobu do půl roku. Potrestána prý mohou být i zahraniční média, pokud jsou v Rakousku distribuována.
Foto: Reuters a AP
