Ve věku 87 let zemřel v pátek ve svém domě v Ludwigshafenu bývalý německý kancléř Helmut Kohl. Potvrdil to jeho právní zástupce Stephan Holthoff-Pförtner. Velikán německé poválečné politiky stál v čele spolkové vlády 16 let, tedy déle než kdokoliv jiný. Muž, který je považován za velkého Evropana a sjednotitele Německa, se výrazně zasloužil i o zlepšení česko-německých vztahů.
Bývalý předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) měl dlouhodobě zdravotní problémy. Na veřejnosti vystupoval v posledních letech již jen zřídka. Jeho zdraví se zhoršilo v roce 2008, kdy po operaci kolena upadl a utrpěl poranění mozku. Na veřejnosti se poté objevoval v kolečkovém křesle.
"Truchlíme. #RIP #HelmutKohl," napsala na twitteru CDU a připojila fotografii svého bývalého předsedy, kterého v roce 1998 ve funkci vystřídal současný ministr financí Wolfgang Schäuble a následně nynější kancléřka Angela Merkelová. Právě Kohl si všiml v devadesátých letech mladé východoněmecké političky Merkelové a výrazně přispěl k jejímu vzestupu do nejvyšších pater politiky.
A právě Merkelová se v zářijových volbách do Spolkového sněmu bude snažit Kohla napodobit a počtvrté za sebou zvítězit v parlamentním hlasování. To se vedle Kohla povedlo už jen prvnímu poválečnému kancléři Německa Konradu Adenauerovi (CDU). I dobu jeho úřadování ale Kohl mezi lety 1982 až 1998 překonal, díky čemuž se mu někdy přezdívalo "věčný kancléř". Ještě delší dobu - 25 let - strávil v čele CDU.
Na jeho vedení této strany se vedle řady úspěchů bude ale vzpomínat i kvůli aféře jejího financování, která ji na konci 90. let výrazně poškodila. Proti exkancléři se tehdy postavila i "Kohlova dívka", jak se dříve přezdívalo Angele Merkelové.
Na bývalého kancléře se ale bude - jak naznačují první reakce německých i evropských politiků - vzpomínat především v dobrém. Jednak jako na velkého Evropana, který i velkorysým financováním z německé strany výrazně přispěl k prohloubení evropské integrace, jednak jako na muže, který se zřejmě jako nikdo jiný zasloužil o znovusjednocení Německa, když se mu o něm po pádu komunismu ve východní Evropě podařilo přesvědčit i dlouho skeptické představitele Sovětského svazu.
Kohl, který se narodil v roce 1930 a na přelomu 60. a 70. let byl ministerským předsedou spolkové země Porýní-Falc, sehrál významnou roli i v česko-německých vztazích. Byl to právě on, kdo spolu s tehdejším šéfem české vlády Václavem Klausem prosadil česko-německou deklaraci. Deklarace z roku 1997 umožnila překonat řadů sporů z minulosti a změnit orientaci vzájemných vztahů na budoucnost.
|
Do dějin se zapsal především jako strůjce znovusjednocení Německa v roce 1990 a jako jeden z architektů evropské integrace. Napomohla tomu jeho silná stránka, jíž byla diplomacie založená na osobních vztazích s představiteli západních mocností a Ruska. A ve svém úřadu podnikl řadu kroků důležitých pro Německo i Evropu. Při setkání se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem v červnu 1989 Kohl prohlásil, že ke sjednocení Německa jednou dojde se stejnou jistotou, s jakou vody Rýna vždy doputují do moře. Na jeho slova došlo nečekaně rychle. Počátkem listopadu téhož roku padla Berlínská zeď a už koncem měsíce předložil Kohl parlamentu desetibodový plán postupného sjednocení Německa. Jak se později svěřil, myslel si tehdy, že sjednocení se uskuteční až za tři až čtyři roky. Ve skutečnosti se tak stalo už 3. října 1990. Kohl patřil k nejvýznamnějším stoupencům hlubší politické a hospodářské integrace Evropy. Byl jedním z otců společné evropské měny a i jeho zásluhou byla v prosinci 1991 na summitu Evropských společenství v nizozemském Maastrichtu přijata smlouva o hospodářské, měnové a politické unii. Jako vůbec první kancléř poválečného Německa promluvil Kohl v lednu 1984 v izraelském parlamentu. V září téhož roku se zase sešel s francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem u Verdunu na severozápadě Francie, kde se za první světové války střetly armády obou zemí. Když se Kohl postavil na podzim 1982 do čela německé vlády, viděla v něm řada komentátorů politika bez vizí, který v úřadu spolkového kancléře dlouho nevydrží. Podsaditý konzervativec ale nakonec všechny překvapil. Narodil se 3. dubna 1930 v Ludwigshafenu na západě Německa. Kormidla tehdy opoziční Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) se tento vystudovaný právník a historik chopil v červnu 1973. V té době stál už čtvrtým rokem v čele zemské vlády v rodném Porýní-Falci. Přestože ve volbách v roce 1976 zaznamenali Kohlovi konzervativci jeden z nejlepších výsledků ve své historii, museli se křesťanští demokraté spokojit s opoziční rolí. Kohl však v říjnu 1982 obratně využil rozporů uvnitř tehdejší vládní koalice a s pomocí poslanců Svobodné demokratické strany (FDP) svrhl sociálnědemokratického kancléře Helmuta Schmidta. V období pádu komunismu ve střední a východní Evropě Kohl uplatnil svoji diplomacii přímých kontaktů. Tandem Kohl - Mitterrand měl například značnou zásluhu na oživení stagnujícího procesu evropské integrace. Přinejmenším stejně významné bylo pouto důvěry mezi kancléřem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Zásadní podíl na znovusjednocení národa v jednom státu vynesl Kohlovi značnou popularitu a pomohl křesťanským demokratům ke dvěma volebním vítězstvím v první polovině devadesátých let. Trpkost prohry poznal Kohl až v roce 1998, kdy jej porazil sociální demokrat Gerhard Schröder. Kohlův pobyt v úřadu spolkového kancléře se uzavřel po více než 16 letech, 27. října 1998. Jen pár dní poté odešel Kohl i z čela strany a byl jmenován jejím čestným předsedou. Od Kohlova odchodu z vrcholné politiky bylo o exkancléři hodně slyšet v souvislosti s jeho soukromým životem. Vlnu solidarity vzbudila v červenci 2001 sebevražda Kohlovy manželky Hannelore, která trpěla přecitlivělostí na světlo. Později zaujala místo po Kohlově boku o čtyřiatřicet let mladší ekonomka Maike Richterová, se kterou se v květnu 2008 oženil. I po svém odchodu z aktivní politiky se o dění na německé i světové politické scéně stále zajímal, o čemž svědčí jeho kniha Aus Sorge um Europa (Z obavy o Evropu), vydaná v roce 2014. |
