Nacistický válečný zločinec John Demjanjuk zemřel v sobotu ve věku 91 let. Demjanjuk byl loni nepravomocně odsouzen za napomáhání k vraždám více než 28 tisíc Židů ve vyhlazovacím táboře Sobibor.
Bavorská policie uvedla, že Demjanjuk zemřel v pečovatelském ústavu nedaleko Rosenheimu, kde žil od loňského května. Příčinu jeho smrti lékaři nezveřejnili, ale v posledních letech byl vážně nemocný.
Demjanjukovo úmrtí potvrdil i jeho syn, který zároveň označil otce za oběť sovětské a německé brutality. "Historie ukáže, že ho Německo využilo jako obětního beránka, aby obvinilo bezmocného ukrajinského válečného zajatce ze zločinů německých nacistů," prohlásil.
Zatím není jasné, zda bude Demjanjuk pohřben v USA, kde žil od 50. let. V roce 2002 o americké občanství přišel, když se ukázalo, že imigračním úředníkům zatajil, že byl za druhé světové války strážným v nacistických vyhlazovacích a koncentračních táborech
Mnichovský soud vyměřil loni v květnu Demjanjukovi trest pěti let vězení za podíl na zavraždění zhruba 28 tisíc Židů ve vyhlazovacím táboře Sobibor na území okupovaného Polska za druhé světové války. Na jejich smrti se podle soudce podílel tím, že ve vyhlazovacím táboře sloužil jako dozorce. Demjanjukův obhájce i státní zastupitelství se proti verdiktu odvolali.
Středisko Simona Wiesenthala odhaduje, že v Sobiboru za války zahynulo celkem asi 250 tisíc Židů. Demjanjukovi přičetli žalobci podíl na smrti těch, kteří skončili v plynových komorách v době jeho působení v táboře.
Ukrajinský rodák původním křestním jménem Ivan už jednou před justicí stanul. V 80. letech ho Spojené státy, kde od roku 1952 žil, vydaly do Izraele, kde byl v roce 1988 odsouzen k trestu smrti za své údajné působení ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Byl totiž pokládán za tamního sadistického dozorce přezdívaného "Ivan Hrozný". Izraelský nejvyšší soud ale o pět let později rozsudek zrušil, neboť dospěl k závěru, že se nepodařilo prokázat, že "Ivan Hrozný" byl opravdu Demjanjuk.
|
Známí nacističtí zločinci, kteří byli za své zločiny odsouzeni až desetiletí po konci druhé světové války:
Klaus BARBIE (1913-1991) - Někdejší šéf lyonského gestapa, známý jako "lyonský řezník, osobně nařídil či schválil tisíce případů zabití, zatčení a deportací. Po válce ho Američané odmítli vydat francouzským úřadům, poté se několik let skrýval v Německu a v roce 1951 uprchl do Bolívie. Přestože byl ve Francii v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, bolivijské úřady ho řadu let odmítaly vydat; až v únoru 1983 byl oficiálně předán francouzské justici. Nový soudní proces proti Barbiemu začal v roce 1987, kdy byl odsouzen na doživotí, neboť trest smrti byl mezitím ve Francii zrušen. Ve věznici však dlouho nepobyl - po čtyřech letech umřel v lyonské vězeňské nemocnici na rakovinu.
Heinrich BOERE (1921) - Jako člen jednotek Waffen SS se zúčastnil akce s krycím názvem Silbertanne (Stříbrná jedle), jejímž cílem bylo rozprášit nizozemský odboj. Samotný Boere při akci zastřelil tři nizozemské civilisty, po válce uprchl do Německa a roku 1949 byl v Nizozemsku v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Za stejný zločin byl v dubnu 2008 obžalován u soudu v Dortmundu a v březnu 2010 byl odsouzen na doživotí, loni bylo jeho odvolání zamítnuto.
Adolf EICHMANN (1906-1962) - Vedoucí židovského referátu Hlavního úřadu říšské státní bezpečnosti (RSHA), zodpovědný za války za deportace více než čtyř milionů Židů do ghett a vyhlazovacích táborů. V roce 1945 se mu podařilo skrýt pod falešnou identitou, o pět let později unikl přes Rakousko a Itálii do Argentiny, kde žil v Buenos Aires pod falešným jménem Ricardo Klement. V květnu 1960 jej odtud unesli izraelští agenti tajné služby Mossad. V prosinci 1961 byl v Jeruzalémě odsouzen k trestu smrti, v červnu 1962 oběšen.
Anton MALLOTH (1912-2002) - Bývalý dozorce terezínské káznice žil po válce dlouhou dobu v Itálii. V roce 1948 byl v tehdejším Československu odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, později byl ale rozsudek zrušen, aby Mallotha mohla soudit německá justice. Vyšetřování bylo po dlouholetých peripetiích znovu obnoveno v únoru 2000, kdy ČR a Rakousko předaly německým orgánům výpovědi nových svědků. V květnu 2001 byl Malloth v Mnichově odsouzen k doživotnímu trestu. Zemřel v říjnu 2002.
Ladislav NIŽŇANSKÝ (1917-2011) - Po potlačení Slovenského národního povstání byl údajně velitelem slovenské části komanda Edelweiss a byl mu připisován podíl na vyhlazovacích akcích nacistů ve středoslovenských vsích Ostrý Grúň a Kľak. Počátkem 60. let byl na rodném Slovensku odsouzen k trestu smrti (v roce 2006 změněn na doživotí). Popravě unikl díky tomu, že po válce utekl do zahraničí a v roce 1996 získal německé občanství. Na Slovensku na něj byl loni vydán zatykač, který však bude zrušen poté, co bylo tento pátek oznámeno, že 23. prosince loňského roku zemřel.
Maurice PAPON (1910-2007) - V roce 1998 byl odsouzen k desetiletému vězení za podíl na deportaci 1690 Židů z oblasti Bordeaux, kde byl za války generálním tajemníkem prokuratury, do německých vyhlazovacích táborů. V roce 2002 byl však propuštěn na základě zákona, který umožňuje předčasně pustit na svobodu nemocné a staré vězně. Zemřel v únoru 2007.
Erich PRIEBKE (1913) - Jeden ze strůjců brutálního masakru civilistů v Ardeatinských jeskyních poblíž Říma v březnu 1944. Nacisté tam povraždili 335 civilních rukojmí, z toho 75 Židů, odvetou za partyzánský útok proti jednotce SS. Po válce uprchl z britského zajateckého tábora, desetiletí pak žil jako vážený občan v Argentině. V polovině 90. let byl poté, co poskytl o válečných událostech televizní interview, identifikován střediskem Simona Wiesenthala a vydán do Itálie. V březnu 1998 jej římský soud poslal na doživotí do vězení. Spolu s ním byl ke stejnému trestu odsouzen za stejný zločin bývalý důstojník SS Karl Hass. V roce 1999 bylo Priebkemu ze zdravotních důvodů povoleno odpykat si trest v domácím vězení.
Josef SCHWAMMBERGER (1912-2004) - Nacistický důstojník, který za války velel několika táborům nucených prací SS kolem Krakova, se v letech 1948-1987 úspěšně skrýval v Argentině. Po složitém vyjednávání byl koncem 80. lety vydán k trestnímu stíhání do Německa. V květnu 1992 jej stuttgartský soud poslal na doživotí za mříže. Jeho žádost o předčasné propuštění byla v roce 2002 zamítnuta. Dva roky nato Schwammberger zemřel.
Franz STANGL (1908-1971) - Bývalý velitel nacistických vyhlazovacích táborů Sobibor a Treblinka se výrazně podílel také na programu "eutanazie" a pronásledování partyzánů v Itálii a Jugoslávii. Po skončení bojů internován v Rakousku, v roce 1948 uprchl z vazby do Říma. Odtud se mu podařilo vycestovat přes Sýrii do Brazílie, kde byl v roce 1967 zatčen. V prosinci roku 1970 byl v německém Düsseldorfu odsouzen na doživotí. Následujícího roku zemřel ve vězení na srdeční selhání. |
