Téma TÝDNE
Krev, slzy a naděje u afrického plotu. Nové cesty migrantů do Evropy

Migranti hledají nové cesty z Afriky do Evropy. V poslední době prudce přibývá pokusů překonat ploty, jimiž jsou obehnány Ceuta a Melilla - španělské enklávy v Maroku. V jejich okolí se shromáždily desetitisíce běženců. I když vědí, že naděje je malá, nevzdávají to.

Vincent pochází z Kamerunu, je mu 27 let a je živoucím důkazem toho, že i věc na první pohled nemožná může vyjít. Tři různě vysoké, neustále střežené ploty oddělující maličkou španělskou Melillu od zbytku marockého území lze podle něho přelézt přímo před očima policie. "Jen tě pořád bijí obušky," svěřil se zpravodaji německé agentury DPA a na důkaz svých tvrzení ukázal četné jizvy z několika pokusů o překonání zábran. Především je prý třeba vyvolat co největší zmatek, jehož mohou někteří šťastlivci využít a proniknout na druhou stranu. Právě to je důvod, proč migranti organizují velké nájezdy ve skupinách až stovek lidí vybavených žebříky. Většinu policie pochytá, některým to ale vyjde.

Na Nový rok brzy ráno se odehrál největší útok na plot za posledních několik let, přes stěnu vyrazilo na 1100 uprchlíků. Policii se podařilo nájezd odvrátit, na druhou stranu se dostali jen dva lidé. Mnozí ale skončili se zraněními a stejně dopadlo i 50 marockých a pět španělských policistů. Před několika dny strážci hranice tak úspěšní nebyli, na druhou stranu proniklo 185 lidí, v říjnu se přes prolomený plot dostalo 200 migrantů. A to je hradba daleko masivnější než někdejší "železná opona" na československých hranicích. Ploty jsou celkem tři, vysoké tři až šest metrů, s žiletkovými dráty na vrcholu. Jsou vybaveny i pozorovatelnami, kamerami a sledovací elektronikou. Zásahovým jednotkám mezi nimi umožňuje rychlý pohyb speciální pás.

Desetitisíce čekají na příležitost

Malé autonomní enklávy - Melillu (13 km²) a Ceutu (20 km²) - drží Španělsko už od středověku. Obyvatelstvo je smíšené, žijí tu křesťané, muslimové i židé, živí se především obchodem se sousedním Marokem. Jde o území Evropské unie se všemi právy a povinnostmi - a to už léta přitahuje běžence. Mimořádný nápor tu byl v roce 2005, kdy se proslechlo, že Španělsko zvýší bezpečnostní opatření. Několik lidí tehdy při snaze překonat zábrany zahynulo.

Některé z pokusů o zdolání hranice hraničí s naivitou. Na přelomu roku například celníci odhalili dvaadvacetiletou Maročanku, která se pokusila převézt devatenáctiletého uprchlíka z Gabonu v cestovním kufru. Za pašování lidí ale hrozí vysoké tresty, a tak většině migrantů zbývá jen cesta přes žiletkový drát na plotě. Víra, že se to přece jen nějak podaří, drží v naději 30 tisíc až 80 tisíc běženců, kteří se podle různých zdrojů poslední dobou nashromáždili v okolí obou enkláv. Najímají si byty nebo žijí v divokých uprchlických táborech a čekají na signál od ostatních, kdy hromadně vyrazit. Cestu přes plot považují za méně riskantní než plavbu přes moře z Libye do Itálie, kde se loni utopilo přes 5000 lidí. Ani překonání plotu však není výhra. Kamerunec Vincent pravidelně postává s dalšími migranty ve frontě před supermarketem v Melille a doufá, že si bude moci přivydělat pár eur při vykládce zboží. Jiní uprchlíci bloudí po enklávě ještě s jizvami a obvazy ze zranění utrpěných při přechodu. Migranti sice nesmějí bez povolení nastoupit na trajekt a odcestovat na evropský kontinent, nadějí je však pro ně občasné přemísťování žadatelů o azyl do středisek ve španělském vnitrozemí. To znamená být už blízko k vytouženému cíli, protože Španělsko je v "schengenu" a lze se odsud poměrně snadno dostat dále do Evropy.

Pryč s černou ebolou

Často se stává, že uprchlíci bývají i po úspěšném zdolání překážek chyceni a vráceni španělskými pohraničníky zpět do Maroka, aniž si vůbec mohli v EU podat žádost o azyl. Strážci hranice mají právo takto postupovat na základě speciálního zákona a parlament v Madridu chce zavést pravidlo, aby vracení bylo automatické.

Marocké úřady se s takto vrácenými nebo jinak dopadenými běženci nemazlí. V místní společnosti se pro migranty, kteří pocházejí téměř výhradně ze subsaharské nebo rovníkové Afriky, vžil název azzia (urážlivé označení pro černochy) nebo ebola a tomu odpovídá i policejní zacházení. Svědectví o bití, mučení i vyvážení do pouště na jižní hranici Maroka jsou celkem běžná. Paradoxem je, že marocká policie dostala v minulosti od EU desítky milionů eur právě na zvýšení akceschopnosti při potírání nelegální migrace.

V budoucnu se dá očekávat, že nápor běženců ještě zesílí. V oblasti subsaharské Afriky se už léta prohlubuje vleklá humanitární krize způsobená kombinací sucha, ekonomického úpadku a ozbrojených střetů. Podle Norské rady pro uprchlíky je na útěku před klimatickými změnami třikrát více lidí než před válečnými konflikty - a klimatické modely předpovídají Sahaře další vysychání.