Jako každý podzim dostávají v těchto dnech ruští mladící povolávací rozkazy. Poprvé od dvou čečenských válek v 90. letech minulého století jsou mezi branci také Čečenci. Jaké jim ruská generalita přidělí ve vojsku místo a u jakých zbraní budou sloužit, je zatím nejasné. Mladí Čečenci dosud absolvovali povinnou vojnu ve své rodné republice, konkrétně v tamních jednotkách ministerstva vnitra.
Na dopis s povolávacím rozkazem čeká aktuálně v Ruské federaci více než 150 tisíc mladých mužů. Mezi nimi jsou asi čtyři tisíce odvedenců ze severního Kavkazu, polovina z nich z Dagestánu, který platí za jednu z líhní islámského terorismu.
"Je to pro nás ohromný politický úspěch," raduje se čečenský vůdce Ramzan Kadyrov, jenž se v minulosti opakovaně podivoval, že v ruské armádě není pro jeho krajany místo.
"Máme desítky tisíc mladých mužů připravených sloužit v armádě. Z nepochopitelných a nevyslovených důvodů ale povolávací rozkazy nedostávají, prohlásil letos v srpnu. Zákon o branné povinnosti by měl podle něj platit pro všechny. Mladým Čečencům prý nemůže nikdo brát jejich právo bránit svou ruskou vlast.
Kadyrovem žádaná pošta od ruského ministerstva obrany tak nyní přichází na adresu zhruba pěti stovek Čečenců. Poprvé od roku 1992.
Pro Kadyrova, prezidenta (na tento titul si nepotrpí) autonomní Čečenské republiky, jde o velmi prestižní záležitost. Znamená definitivní návrat k normalitě a současně příležitost znovu vyjádřit svou loajalitu k Rusku a speciálně ke Kremlu a k jeho pánovi Vladimiru Putinovi.
V armádě musejí podle ústavy sloužit všichni obyvatelé Ruské federace. V případě rekrutů ze severokavkazských republik se však tomu ruská vláda bránila. Kvůli tamní nebezpečné, nejisté situaci a dlouhým rokům faktického válečného stavu považovalo ministerstvo obrany tamní brance za bezpečnostní riziko.
Jedno nařízení generálního štábu z roku 2011 dokonce doporučovalo, aby se žádní Severokavkazané do ruské armády nepřijímali. Pokusy tento stav změnit se objevovaly od roku 2001, ale opakovaně ztroskotávaly. Dodnes slouží jen menší kontingent čečenských vojáků z povolání přímo v Čečensku, je však považován za něco jako Kadyrovovu soukromou armádu.
Teď rezort obrany v Moskvě svou politiku změnil. Je to zjevně i proto, že kvůli demografické situaci má s branci stále větší problémy. Silné populační ročníky na severu Kavkazu slibují alespoň jejich částečné řešení. Novináři v Rusku navíc spekulují, že výhrady proti Čečencům v uniformách pomohli zčásti odbourat čečenští "dobrovolníci" na Krymu a hlavně na východní Ukrajině, kde se projevují jako stateční bojovníci.
Není údajně příliš pochyb o tom, že přinejmenším část z nich tam posílá sám Kadyrov.
Do jaké míry tomu skutečně tak je, o tom lze jen spekulovat. Někteří vojenští experti přímo v Rusku o přímé angažovanosti Kadyrova pochybují. Také proto, že v Donbasu bojují především čečenští veteráni. Zelenáči by tam mnoho nezmohli.
Každopádně se mnoho čečenských mužů dosavadní praxí povolávání branců cítilo znevýhodňováno, ba diskriminováno, neboť služba v armádě je v Rusku tradičně považována za předpoklad k další kariéře u policie anebo jinde ve státních bezpečnostních službách. O taková místa je na Kavkaze obzvláště velký zájem.
Docházelo paradoxně k situacím, že někteří mladí Čečenci se snažili dostat do ruské armády pomocí úplatků, zatímco jejich vrstevníci z jiných částí federace se podmazáváním pokoušeli dosáhnout pravého opaku - zproštění vojenské služby (v českých krajích kdysi známá "modrá knížka").
Výhrady proti přijímání Čečenců do ruské armády přesto stále existují. Letošek tak lze považovat za jakýsi pokus - ze zhruba sedmi tisíc čečenských mladíků schopných služby ve zbrani je povoláno pouhých asi pět set.
Mladí muži na Kavkaze se při dotazování ruských médií stavěli k věci různě. Zatímco některým se líbily možné profesní perspektivy, jiní vyjadřovali nelibost nad tím, že mají sloužit v armádě, která kdysi zabíjela jejich příbuzné či je nechávala beze stopy zmizet.
Mnozí rodiče čečenských mladíků se navíc obávají, že jejich syny budou v ruské armádě šikanovat, hlavně ruští důstojníci, kteří kdysi v Čečensku sloužili a bojovali. Šikana už je i tak v ruském vojsku ohromný problém. Podle znalců ruské armády však nepřicházejí tito důstojníci s rekruty do přímého styku, jen výjimečně.
Co ale přetrvává, je vnímání Čečenců ve společnosti jako nepřátel. A to už od časů, kdy carské Rusko dobývalo Kavkaz.
Kavkazané jsou v Rusku nadále v nejrůznějších směrech diskriminováni, v minulých letech kvůli nim opakovaně vypukaly rasově motivované nepokoje. Slovo Kavkazan má hanlivý nádech.
Také bombový útok ze začátku října v hlavním městě Grozném opět ukázal, že tolik opěvovaná normalizace poměrů zůstává v této republice velmi křehkou záležitostí.
Jak mají být do ruské armády dobře integrováni čečenští mladíci, kteří mnohde vyrůstali v atmosféře trvalého napětí, ba výjimečného stavu, je otázkou. Zná na ni ministerstvo obrany správnou odpověď?
Armáda se sice ráda zaklíná takzvaným internacionalismem propagovaným ještě z dob Sovětského svazu, kdy vedle sebe sloužili bok po boku příslušníci nejrůznějších národů SSSR. Nelze ale zastřít, že problémy, větší či menší, existovaly v tomto směru vždy. A že právě na Kavkazany se velení dívalo často skrz prsty.
I proto se nejspíše armáda stále obává, že u Čečenců hrozí problémy s disciplínou. Jako nejlepší řešení se proto nabízí jejich rozčlenění do nejrůznějších jednotek. Tato praxe se osvědčila už v armádách starověku.
Otázkou také je, kde budou mimo svou domovinu sloužit. Nabízí se třeba Krym. Na tyto otázky se snad dozvíme odpověď v příštích měsících.
Rusko opakovaně odmítá úvahy o profesionalizaci ozbrojených sil a brannou povinnost zrušit nehodlá.
Počet ruských branců by se měl nicméně v příštích letech výrazně snižovat, až na pouhých 140 tisíc v roce 2020, tedy asi 14 procent celkového početního stavu ruských ozbrojených sil.
Povinná základní vojenská služba trvá nyní v Rusku rok.
