Provizorní chatrče abchazských uprchlíků vystupují z ranní mlhy na fotografii pořízené před pěti lety. Novější snímek stejného místa už ukazuje skoro dokončené stadiony pro blížící se zimní olympiádu. Nizozemský fotograf Rob Hornstra se na pobřeží Černého moře opakovaně vracel od roku 2009. Jeho práce sebraná do několika publikací a prezentovaná na internetu i na výstavě přibližuje hluboké sociální i jiné problémy spojené s olympijskými hrami v ruském letovisku Soči.
"Že to je region plný kontrastů, to jsme věděli od začátku. Ale netušili jsme, jak hluboké to je. To jsme zjistili až v těch pěti letech," řekl Hornstra v Antverpách, kde je až do března k vidění výstava s názvem Atlas války a turistiky na Kavkaze. Textovou stránku výstavy i knih má na starosti jeho kolega, publicista Arnold Van Burren.
"Propast mezi bohatými a chudými je větší, než jsme čekali. Propast mezi turistickou svobodou na pobřeží v Soči a nedalekou chudobou a porušováním lidských práv je také větší, než jsme čekali," vysvětlil fotograf.
Zaznamenal příběhy stavebních dělníků, kteří za budování sportovišť nedostali měsíce zaplaceno a bez možnosti vrátit se domů přespávali v provizorních chýších. Představeni jsou občanští aktivisté, jejichž výhrady proti způsobu zabírání pozemků pro stavby místní úřady zcela ignorovaly, striptérky z nočních klubů v Soči i klienti tamních lázeňských domů.
Podle fotografa mají zimní hry, které výrazně podporuje i ruský prezident Vladimir Putin, světu ukázat, že Rusko je zpět na mapě, že je moderním a bohatým státem. "To je v pořádku, takhle se olympiády využívají, politický cíl je jasný," poznamenal Hornstra. Bylo však podle něj frustrující sledovat, jak málo se světová média skutečné situaci v Soči a okolí před olympiádou věnovala.
"Myslím, že pokud politický systém chce využít hry jako výkladní skříň a chlubit se v médiích, jak je dotyčná země skvělá, je správné nabídnout také pohled na jejich 'zadní dvorek'," míní fotograf.
Vypráví proto o "utahování šroubů", o rezignaci místních, kteří s olympiádou nechtějí mít nic společného a jsou z celého vývoje v posledních letech především zklamáni. "Často jsme od lidí v Soči i jinde na Kavkaze slyšeli: Ať si ve vládě dělají, co chtějí. Já mám svou rodinu a zahrádku," popisuje rozhovory s místními. Má navíc velké obavy, zda se olympiádu nepokusí narušit kavkazští islamisté, kteří o sobě v minulých dnech dali vědět teroristickými útoky ve Volgogradu.
Příběh, který dokumentaristé v knihách a fotografiích vyprávějí, se zřejmě oficiálnímu Rusku příliš nehodí. Při cestách do Soči a na Kavkaz byli několikrát zatčeni. Oba už od loňského léta marně žádají o vstupní vízum, zrušena byla plánovaná výstava v prestižní moskevské galerii Vinzavod. Způsob, jakým se to stalo, je přitom podle Hornstry pro dnešní Rusko typický.
"Nikdy neřekli, že nesmíme vystavovat. Ale najednou začaly problémy s dokumenty, byrokratické věci. A pak mi v pondělí večer poslali poslední verzi smlouvy s tím, že ji druhý den v deset musím osobně odevzdat podepsanou. Že nemám vízum, věděli," popsal absurdní situaci.
Jeho několikaleté práci se však také díky tomuto vývoji dostalo v Rusku možná větší pozornosti, než by dokázala jedna moskevská výstava. O věci totiž začaly rozsáhle informovat nezávislé ruské internetové servery, a fotografie tak podle Hornstry vidělo rozhodně víc lidí, než kolik by jich dorazilo do galerie.
Fotograf, narozený v roce 1975, označuje způsob své práce za "pomalou žurnalistiku", která nechce být omezována nějakými osmi stovkami slov novinového článku. "Chceme svobodu, sami si rozhodovat, kolik slov a obrázků je k vyprávění potřeba. Když to v časopise neotisknou, otiskneme si to sami," vysvětlil. Z Projektu Soči už vznikla desítka knih či publikací, které Hornstra pokládá za důležitější výstupy než případné výstavy.
Jejich prodej je navíc zdrojem peněz pro další práci, spolu s dary od čtenářů. Jednu stěnu antverpské galerie tak zabírá poděkování se spoustou konkrétních jmen. "Zájem o naši práci roste. Možná je to reakce na zrychlující se svět, na internet. Myslím, že stále víc lidí hledá kvalitu. Je to jako u jídla. Lidé jsou za kvalitu ochotni platit, ale musejí mít jistotu, že ji skutečně dostanou," vysvětlil fotograf.
Česká humanitární organizace Člověk v tísni hodlá některé texty z webu Projektu Soči zpřístupnit českým čtenářům v překladu do češtiny. "Chceme vést českou veřejnost k tomu, aby sledovala olympiádu zodpovědně. To znamená zaměřit pozornost i na stav lidských práv a demokracie v Rusku," řekl Rostislav Valvoda, vedoucí Východoevropského programu Centra pro demokracii a lidská práva v Člověku v tísni.
