Lavina výroků evropských politiků, která dopadla na hlavy účastníků ukrajinské konfrontace, jasně odhalila bezprecedentní nátlak, jemuž je Kyjev vystaven. Ukázala navíc, že Evropská unie nemá nejmenší představu o tom, jak by měla jednat, aby se dostala z nynější slepé uličky. Ukrajinu do ní zahnaly nepromyšlené a nemístné akce jednotlivých politiků, napsala dnes v komentáři k vývoji na Ukrajině ruská agentura ITAR-TASS.
Za líbivými výroky Bruselu se neskrývá nic konkrétního, uvedla agentura. Chybí představa, jak zastavit násilí. Chybějí návrhy, jak posadit znesvářené strany za jednací stůl. Chybí komentář k akcím opozičních bojůvek.
Teze o nadměrném použití síly ze strany úřadů vyhlížejí absurdně na pozadí zpráv o množství mrtvých a zraněných policistů.
Při masových nepokojích v Paříži, Londýně, New Yorku nebo Aténách, kde zasahovala policie, nikdo z vůdců EU neprotestoval. Totéž se týká i médií. Pokud se událost stane na území EU, je postup policie nanejvýš hodnocen jako "tvrdý".
Odehrávají-li se ale stejné událostí v zemi "bojující za demokracii", je použití síly neúměrné, i kdyby se třeba policisté jen skrývali za svými štíty před salvami kamení a lahví s benzinem.
Vzniká dojem, že se orgány EU neřídí operativním a smysluplným rozhodnutím, ale setrvačně obehrávají stejný scénář. Tentýž, jaký se EU pokusila bez úspěchu uplatnit při nepokojích v zemích arabského světa: Egyptě, Tunisku, Libyi a Sýrii.
Nejprve se vyjádří podpora "oprávněným požadavkům pokojných demonstrantů" a potvrdí se jejich právo bojovat za svobodu a demokracii. Pak se odsuzují veškeré protiakce vlád a s rostoucí konfrontací následují důtklivé a neúspěšné výzvy k politickému dialogu. Jakmile se objeví první oběti, přicházejí adresné sankce namířené výhradně proti vládním činitelům.
Pokud se v tomto stadiu vláda nevzdá, následuje další krok. Režim je označen za "krvavý" a protestující za jediné zákonné představitele lidu. V severní Africe jsou výsledky úsilí EU zjevné. Egypt se po třech letech násilí vrátil k dřívější rovnováze sil, Libye přestala jako stát existovat a v Sýrii zuří třetím rokem nelítostná občanská válka.
Ukrajina je teprve na počátku tohoto cyklu. Je těžké uvěřit, že Brusel tuto očividnou posloupnost akcí nevidí. Nejspíš dál počítá s tím, že (prezident Viktor) Janukovyč neodolá vnitřnímu a vnějšímu tlaku a předá moc opozici.
A ta by snad mohla normalizovat situaci v zemi a provést demokratické reformy stejně, jak se to před deseti lety podařilo "oranžovému týmu" Viktora Juščenka a Julie Tymošenkové? Nebo snad bude stačit ukrajinský podpis pod asociační smlouvou, který by smyl nepříjemnou pachuť vilniuského summitu, kde Kyjev podpis odmítl?
EU by tak alespoň trochu vylepšila své ukazatele průmyslového vývozu, tak potřebné pro podporu krizové obnovy Evropy. Návdavkem by byl "nevelký morální bonus" díky dalšímu přiblížení Ukrajiny k evropským hodnotám. Bonus skutečně nevelký, protože o nezvratnosti takového přiblížení nelze ve skutečnosti hovořit.
Stačí si připomenout hesla a sny "oranžové revoluce" roku 2004 a srovnat je s výsledky následného desetiletého rozvoje země, napsala ruská agentura.
