Jeden národ, jedno Rusko, jeden Putin

Ruský přechod k demokracii byl vždy považován spíš za vtip. V blížících se prosincových volbách už však o vtip nepůjde. Současný mocně oslavovaný vůdce Ruska Vladimir Putin má okolo sebe možných nástupců hned několik. To však neznamená, že ruská demokracie má vyhráno. Bude hodně záležet na Putinových krocích po volbách.

Jeden takový příběh rád vypráví vůdce komunistů Gennadij Zjuganov. Pojednává o jeho boji v prezidentských volbách s Borisem Jelcinem: za Jelcinem přišel poradce se špatnou zprávou, že Zjuganov dostal 62 procent hlasů. Rychle však svého chlebodárce ujistil, že přesvědčivě vyhrál právě on s pětasedmdesáti procenty.

Jisté však podle analytiků je, že na ruský trůn nastoupí člověk dozajista dosazený Putinem. V zemi, kde staletí vládne jeden silný vůdce, se mnohé neproměnilo ani za skoro dvacet let cesty k demokracii. Prezidentské volby na tom příští rok změní pramálo.

Podobné je to i s parlamentními volbami, které se konají druhého prosince. Předvolební průzkumy jasně ukazují, že hlavní prokremelské strany získají dvoutřetinovou většinu, hlavně kvůli zapojení prezidenta Putina do předvolebního boje a kandidátky Jednotného Ruska.

Volby v Rusku jsou cítit kontroverzí za jeho hranicemi už nyní. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která dohlíží na korektní průběh voleb po celé Evropě a okolí, zrušila kvůli obstrukcím ruské strany plánovaný monitoring voleb.

Rusko sice může být demokracií bez KGB a všemocné komunistické strany, ale západním demokraciím se rovnat nemůže. „Řekl bych, že takovéhle povrchové podobnosti se Západem nefungují, je nemožné porovnávat ruský stranický systém s jakoukoli rozvinutou demokracií," cituje agentura Reuters analytika Carnegieho centra v Moskvě.

V mnoha západních zemích je role opozičních poslanců často víc než jen volební vycpávka a sledování stranické linie. V Rusku se s nadsázkou dá říci, že pro opozici už nezbývá snad ani ta volební vycpávka.

Liberálové nemají naději

Rusko zvýšilo minimální hranici hlasů, kterou strana potřebuje na vstup do parlamentu, na sedm procent. To znamená, že jistotu účasti má pouze Jednotné Rusko a Zjuganovovi komunisti, kteří jako nástupci staré sovětské garnitury demokracii příliš nepřejí.

Liberálové sice tvrdě kritizují Putina, pořádají protestní pochody, tvoří politickou satiru a všemožně se prezidentovi pokouší znepříjemnit život, ale stále nemají šanci se do parlamentu dostat. Duma pro ně zůstává vzdáleným snem.

Jeden z důvodů úpadku liberálních stran je podle Denise Volkova z centra Leda i způsob získávání informací. „Téměř osmdesát procent Rusů získává informace ze dvou kanálů. Ze státního Kanálu jedna a televize RTR," řekl.

Kremelská kontrola médií však není jediný problém. Podle průzkumu centra EU-Rusko z odpovědí na otázku evropské demokracie vyplynulo, že je „nevhodná" nebo „destruktivní". Velká většina respondentů považuje Rusko za „jedinečné", a proto si prý musí hledat vlastní cestu.

To, že demokracie Rusům příliš nevoní, ukázal i průzkum mezi osmnácti sty mladými lidmi. Centrum Leda zkoumalo, jak si na tom stojí sovětský vůdce a masový vrah Josif Stalin. Světe, div se, čtyřiapadesát let po smrti jednoho z nejhrůznějších řezníků dějin se „Strýček Joe" opět stal oblíbencem mládeže.

Foto: AP, archiv